Nejčastější kýlou v dospělém věku je kýla tříselná. Jedná se o záležitost, která postihuje v naprosté většině případů muže. Při vývoji dochází k sestupu varlat do šourku. Spolu s varletem je tažena také výchlipka pobřišnice. Ta se za normálních okolností po sestupu slepí a zcela uzavře. Někdy se ale výchlipka sama stane jakýmsi kýlním vakem, který vychází z břicha a projeví se jako tříselná kýla a pokud pokračuje tříselným kanálem až do šourku (lat. scrotum),  jedná se pak o kýlu skrotální. Poměrně častým nálezem je pupeční kýla. Jedná se většinou o malé vyklenutí v oblasti pupku, nemusí činit problémy, ale může se i zvětšovat a způsobovat bolesti. Dalším typem kýly je ta, která se vytvoří v jizvě po operaci. Vyvine se ve zhruba v jednom až deseti procentech po laparotomických břišních operacích, většinou v průběhu jednoho roku po výkonu.

Během života se vyskytne tříselná kýla u 20 % mužů a 2 % žen. Kýla může, ale nemusí bolet, může, ale nemusí obtěžovat. Ale také se, bohužel, může uskřinout - břišní orgány obsažené v kýle jsou v takovém případě ohroženy. Operovat uskřinutou kýlu je pak nutné ihned, takto vynucenou operaci často provází řada komplikací, nezřídka fatálních. Proto lékaři doporučují operovat kýlu plánovaně a vyhnout se tak možnosti komplikací, uskřinutí apod.   

Možnosti léčby: historie a současnost

První zmínky o kýle a její léčbě se nacházejí v Chamurappiho zákoníku z doby před 3700 lety. Na opravdu efektivní léčbu si ale nemocní museli dlouho počkat. Až koncem 19. století se kýla začala operovat metodou, při které lékaři k sobě přišili okraje kýlního defektu ve stěně břišní, takže otvor zanikl a kýlní vak byl odstraněn. Tato metoda byla používána jako jediná celých 75 let.

Vylepšení, které vynalezl Kanaďan Shouldice, ovládlo toto pole působnosti na další desítky let. Přesto to ještě stále nebylo ideální. Při prostém sešití otvoru se totiž v břišní stěně objeví napětí. Napnutá vazivová tkáň má tendenci se dále ztenčovat a díky napětí navíc dochází k poruše cévního zásobení. Následně se vytvoří nekvalitní, slabá pojivová tkáň a vzniká nebezpečí vzniku nové kýly. Byl proto dále hledán postup, při kterém by se takovým komplikacím předešlo. Dva francouzští chirurgové (Stoppa a Rives) v 60.letech úspěšně zavedli do praxe používání chirurgických sítěk. Síťka (angl. mesh) se vkládá mezi vrstvy břišní stěny, kterou posiluje svou vlastní pevností. Následně umožňuje vazivu, aby do síťky postupně vrůstalo a nahradilo defektní tkáň. Tkáň je v místě zákroku pak silnější, nehrozí proto její oslabení jako v případě prostého sešití otvoru. Otevřená operace s tzv. plochou síťkou se používá pro řešení všech typů kýly. Největší využití plochých sítěk nacházejí lékaři v současnosti pro řešení velkých kýl v jizvě, kde je třeba vytvořit podporu pro zpevnění celé břišní stěny.

Moderní řešení - trojrozměrná síťka 

Moderní nastupující metodou pro operační řešení především tříselné kýly je operace s použitím speciálně tvarované trojrozměrné síťky. Ta poskytuje podporu břišní stěny „zezadu“, a proto vytváří bezpečnější podporu defektní tkáně až do zhojení. Díky snadné implantaci síťky lze kýlu operovat z malého, jen asi 5 až 6  centimetrů dlouhého řezu. Výhodou otevřeného přístupu je i možnost  operace v lokálním znecitlivění. Pacient pak může okamžitě po operaci vstát a chodit.

Další moderní metodou k řešení tříselné kýly je laparoskopická operace. Jedná se o výkon náročnější na dovednost operatéra, pacientovi  však poskytuje komfort díky tzv. miniinvazivnímu přístupu. Do břišní dutiny pacienta jsou otvory zavedeny potřebné nástroje a laparoskopická kamera několika malými řezy o velikosti asi 1 cm. Plochá síťka je pak fixována zevnitř dutiny břišní a poskytuje dobrou podporu zadní stěny. Laparoskopický přístup je používán pro řešení tříselných kýl, výhodou je u recidivujících kýl. S rozvojem technologie a dostupností nových sítěk s antiadhezivní vrstvou dochází k rozvoji laparoskopické operativy i pro kýly v jizvě. 

Samotná operace kýly probíhá buď otevřeně z malého řezu nebo laparoskopicky, přičemž se posuzuje vhodnost postupu pro každého pacienta. Operatér implantuje na místo defektu vhodnou chirurgickou síťku buď zvnějšku nebo malými vpichy za pomoci speciálních nástrojů a laparoskopické kamery. Síťky samotné jsou vyrobeny ze syntetického materiálu, který musí splňovat mnoho protichůdných vlastností. Musejí být pevné a přitom lehké,  jejich materiál musí být dobře snášen organismem pacienta,  nesmějí „být náchylné“ k infekci. Chirurgům jsou dispozici i speciálně tvarované síťky, které usnadňují implantaci, zkracují čas operace a minimalizují riziko vzniku recidivy.

Výhodou všech beznapěťových operací s využitím moderních chirurgických sítěk je nižší procento recidiv, menší bolestivost - většina pacientů vyžaduje po operaci jen minimum analgetik a také kratší doba pracovní neschopnosti než u metod používajících pouhé sešití tkání přes kýlní defekt. Z původních běžných 6 a více týdnů se délka pracovní neschopnosti zkrátila na pouhé 1 - 3 týdny. Většinu tříselných a pupečních kýl lze navíc operovat v režimu jednodenní chirurgie. 

Kýla je problém, se kterým se potýká mnoho lidí. Z důvodů obav a velmi často i neznalosti se stále mnoho lidí neodvažuje se svými problémy svěřit odborníkovi. V České republice existuje několik specializovaných kýlních center. Jejich seznam lze nalézt na internetových stránkách www.kyly.cz. Na této adrese je možné se  poradit, jaký způsob řešení kýly a v jakém centru je pro pacienta optimální.