3.11.2002 Kašel je především obranný reflex, sloužící k udržování průchodnosti dýchacích cest. Vzniká podrážděním citlivých oblastí hrtanu, průdušnice, velkých průdušek a pohrudnice. Vzácněji se může vyvolat podrážděním zevního zvukovodu. Kašel je do jisté míry ovlivnitelný vůlí. Ačkoliv se jedná o obranný reflex, dlouhodobý kašel poškozuje epitel dýchacích cest, často zhoršuje krevní oběh, narušuje spánek a v pooperačním údobí zhoršuje proces hojení ran.

Dělení dle doby trvání

Kašel je důležitým příznakem onemocnění dýchacích cest, přičemž pro mnohá z nich je typ kašle typický. Rozeznáváme kašel akutní, s trváním čtrnácti dní až tří týdnů, a chronický, trvající nejméně tři měsíce v roce a opakující se.

Dělení dle typu

Kašel je jedním z prvních příznaků akutního kataru horních cest dýchacích, vyskytujícího se převážně sezonně na podzim a na jaře, nebo při chřipkové epidemii. Suchý, dráždivý, neproduktivní kašel vzniká drážděním tusigenních zón. Značně obtěžuje dospělého i dítě, a je většinou bez poslechového nálezu. Nebezpečný je především u kojenců a malých dětí. Suchý bolestivý kašel doprovází záněty pohrudnice. Poslechově nás upozorní oslabené dýchání nad místem postižení. Náhlý dráždivý kašel u dětí je podezřelý z aspirace cizího tělesa nebo z aspirační bronchopneumonie. Charakteristický je také štěkavý kašel u zánětů hlasivek a ?stakatovitý? kašel u pertuse. Vlhký kašel, charakterizovaný poslechově chropy a přenesenými, měnícími se fenomény se sekrecí, je příznakem spíše akutní bronchitidy nebo bronchopneumonie. Hnisavé sputum bývá u bronchiektazií. Náhlý vznik hnisavé expektorace může signalizovat provalení plicního abscesu do bronchiálního stromu. (Nutno připomenout, že dítě většinou hleny nevykašlává, polyká je a potom je vyzvrací.)
Kašel rovněž doprovází levostranné srdeční selhání, plicní nádory, mukoviscidózu, hypogamaglobulinémii a plicní tuberkulózu. Ta se v současnosti opět dostává do popředí, a je proto nutno ji zařadit do diferenciálně diagnostické rozvahy.
Specifickým typem kašle je kašel při asthma bronchiale, jehož podkladem je chronický zánět průdušek, vznikající na podkladě jejich náhlého zúžení. Chronický zánět, změněný imunitní systém a jeho odchylná reakce zvyšují reaktivitu dýchacích cest na mnohé podněty (pyl, prach, peří, roztoči, některé potraviny). Onemocnění bývá doprovázeno i jinými projevy (alergická konjunktivitida, senná rýma, atopický ekzém). Je charakterizováno záchvatovitou dušností doprovázenou pískotem a obtížným výdechem.
U všech namátkou jmenovaných onemocnění je kašel doprovodným příznakem. Vždy se proto musí zjistit pravá příčina kašle a terapii je nutno zaměřit na původní onemocnění. Léky, včetně antibiotik, kortikoidů a antiastmatik, patří proto především ke kauzální léčbě.

Mukolytika

K lékům, které podáváme nemocnému pro subjektivní úlevu, řadíme především mukolytika ze skupiny expektorancií, jež usnadňují vykašlávání, snižují viskozitu hlenu a usnadňují vyprazdňování sekretu z dýchacích cest (např. Broncholysin sol., Solmucol sir. pro děti, Mucosolvan, Ambrosan a další).
Indikace mukolytik je vhodná u onemocnění dýchacích cest s nadprodukcí hlenu, tj. především u chronické bronchitidy, faryngitidy a laryngitidy.

Účinky mukolytik

Mukoaktivní látky
- snižují viskozitu hlenu, zvyšují obsah vody, ovlivňují elasticitu průdušek - zlepšují mukociliární clearance - podporují štěpení disulfidických vazeb v glykoproteinech - mají antioxidační účinek - inhibují proteázy - mají protizánětlivé účinky (ovlivňují tvorbu makrofágů) - ovlivňují tvorbu surfaktantu - usnadňují penetraci antibiotika do hlenu

Účinnost mukolytik dokládá metaanalýza 23 klinických studií, ve kterých bylo vyšetřeno 4 143 pacientů s diagnózou chronické bronchitis a obstrukční plicní nemoci léčených nejméně dva měsíce mukolytiky.
Podařilo se prokázat, že počet exacerbací se snížil o 29 % (2,7/rok). Rovněž se zkrátila doba exacerbace o 0,56 dne (Poole. BMJ 2001).

Antitusika

Druhou skupinou jsou antitusika, působící pravděpodobně i svým lokálním anestetickým účinkem. Podání je vhodné při suchém dráždivém kašli, především u dětí, zejména proto, že centrální působení těchto látek je slabší než u antitusik kodeinového typu. Výhodou je, že na jejich podávání nebyl dosud popsán vznik závislosti. (Např. Ditustat, Sinecod gtt., Tussin gtt. a z kombinovaných přípravků ? antitusika a expektorancia ? Stoptussin.)