23.11.2002 Současné trendy v léčbě arteriální hypertenze vycházejí z výsledků velkých multicentrických studií a odrážejí především americká doporučení JNC VI, Doporučení pro léčbu hypertenze Světové zdravotnické organizace a Mezinárodní společnosti pro hypertenzi (WHO/ISH Guidelines) a Doporučení pro diagnostiku a léčbu hypertenze České společnosti pro hypertenzi. Ve farmakoterapii arteriální hypertenze se v monoterapii nebo kombinované léčbě používají čtyři základní skupiny antihypertenziv: diuretika, beta-blokátory, blokátory kalciových kanálů a inhibitory ACE. Mezi antihypertenziva druhé linie patří blokátory AT1-receptorů, alfa-blokátory a přímá vazodilatancia.
Blokátory kalciových kanálů jsou látky, které specificky inhibují průnik vápníkových iontů do buněk srdečního svalu, buněk převodního systému a buněk hladkého svalstva cévní stěny. Výsledkem tohoto působení je snížení stažlivosti, zpomalení šíření vzruchu a vazodilatace. Podle chemické struktury, vazby na vápníkové kanály, lipofility a specifického účinku se dělí na 3 skupiny: dihydropyridiny, fenylalkylaminy a benzothiazepiny. Blokátory kalciového kanálu dihydropyridinového typu se vyznačují vysokou afinitou ke kanálům umístěným v cévní stěně, způsobují mohutnou vazodilataci a jsou vysoce účinné při snižování krevního tlaku.
Nitrendipin (Lusopress, Berlin-Chemie) patří právě do skupiny dihydropyridinových blokátorů vápníkového kanálu. Snižuje cévní odpor a patologicky zvýšený krevní tlak především útlumem myogenní, vápník-dependentní stažlivosti hladkého svalstva cév. Kromě toho se projevuje mírný natriuretický účinek zejména na začátku léčby.

Charakteristika

Mechanismus účinku nitrendipinu spočívá v blokádě pomalého vápníkového kanálu, což ve svém důsledku vede k inhibici transmembránového transportu kalciových iontů do buněk hladkého svalstva myokardiálních a cévních buněk. Výsledkem je snížení periferní cévní rezistence a snížení krevného tlaku. Na základě experimentů se zvířaty byl prokázán antihypertenzní, koronarodilatační, antikoronarospastický a kardioprotektivní účinek nitrendipinu. Nitrendipin neovlivňuje funkci CNS, motorickou aktivitu ani gastrointestinální pasáž.

Klinické zkušenosti

Studie Syst-Eur (The Systolic Hypertension in Europe) sledovala 4 695 pacientů starších 60 let se systolickým tlakem 160 - 219 mm Hg a diastolickým tlakem nižším než 95 mm Hg. Sledován byl účinek nitrendipinu proti placebu, přidán mohl být enalapril a hydrochlorothiazid. Systolický tlak významně poklesl v nitrendipinové skupině, což vedlo ke snížení výskytu mozkových příhod z 19,7 na 7,9/1 000 nemocných/1 rok (tj. o 42 %; p < 0,003). Výskyt všech kardiovaskulárních příhod byl snížen o 31 % (p < 0,001) a srdečních příhod o 23 % (p < 0,03). Statisticky významně se rovněž snížil počet anginózních atak o 24 % (p < 0,04). Studie definitivně potvrdila nutnost léčby izolované systolické hypertenze.
Po dvojitě slepé fázi následovala otevřená fáze Syst-Eur 2, v níž byli i pacienti, kteří byli původně randomizování do skupiny placeba, převedeni na aktivní léčbu (celkový počet sledovaných byl 3 516). Výsledky byly poprvé prezentovány letos v Praze v rámci kongresu Mezinárodní a Evropské společnosti pro hypertenzi. Během otevřené fáze dosáhlo 81 % nemocných cílových hodnot systolického krevního tlaku (150 mm Hg). Přetrvával významně nižší výskyt cévních mozkových příhod (o 30 %) i všech kardiovaskulárních příhod (o 16 %) ve skupině, která byla od začátku randomizována k aktivní léčbě. Cílem projektu Syst-Eur-Dementia bylo zjistit, zda léčba izolvané systolické hypertenze může snížit výskyt demence u starších osob. Během dvou let průběhu studie Syst-Eur 1 byl výskyt demencí u pacientů ve skupině léčené nitrendipinem o 50 % nižší (p = 0,03, analýza per protokol, p = 0,05, analýza intention-to treat). Projekt demence pokračoval i v Syst-Eur 2, kdy byli všichni pacienti aktivně léčeni terapií, kde lékem první volby byl nitrendipin. Výskyt demence byl v této prodloužené části studie snížen o 55 % (p = 0,0008) ve skupině pacientů, kteří byli léčeni aktivně již od začátku studie. Pacienti, kteří byli léčeni od začátku studie, i v tomto parametru významně profitovali z dřívěji zahájené terapie nitrendipinem.
Podobně ve studii Syst-China, která sledovala účinnost nitrendipinu vs. placeba u asijské populace, došlo k poklesu celkové a kardiovaskulární mortality a snížení výskytu CMP.
Klinické studie potvrdily, že nitrendipin je vysoce účinným antihypertenzivem u pacientů středního i vyššího věku, hypertoniků s diabetes mellitus, i jako lék první volby u izolované systolické hypertenze.

Farmakokinetické vlastnosti

Nitrendipin se po perorálním podání rychle a dobře resorbuje z trávicího ústrojí, maximálních plazmatických koncentrací je dosaženo během 2 hodin, a to i při opakované aplikaci. Biologický poločas eliminace byl za použití citlivějších postupů měření upřesněn na 10 - 22 hodin. Nebyla pozorována kumulace léčiva. Biologická dostupnost vzhledem k extenzivní biotransformaci v játrech činí 16 % po jednotlivém podání a asi 40 % po opakovaném podání. Nitrendipin se významně váže na plazmatické bílkoviny (97 - 99 %). Nitrendipin je metabolizován převážně hydroxylací a konjugací v játrech (na čtyři neaktivní metabolity) a vylučován močí během 96 hodin. Jen 0,1 % účinné látky je vylučováno v nezměněné podobě. Renální clearance nitrendipinu je 81 - 87 l/h.

Indikace

Nitrendipin je indikován k léčbě esenciální arteriální hypertenze v monoterapii nebo v kombinaci s jinými antihypertenzivy. Nitrendipin lze kombinovat s thiazidovými diuretiky, beta-blokátory nebo inhibitory ACE. Účinek nitrendipinu je dlouhodobý, lze jej užívat 1krát denně. Přípravek je určen pro dospělé a mladistvé od 16 let.

Nežádoucí účinky a kontraindikace

Po podání nitrendipinu se mohou objevit bolesti hlavy, pocity horka a flush. Tyto projevy obvykle nejsou závažné, objevují se většinou při zahájení léčby a v průběhu terapie ustupují. Lehké maleolární edémy vznikají dilatací kapilár, a nikoliv retencí tekutin, obvykle vymizí při přerušení léčby. Ojediněle se vyskytují závratě, nausea, průjem, bušení srdce, palpitace a tachykardie, zřídka dochází k hypotenzi, kožním exantémům, pruritu a k pocitu mravenčení končetin. Při dlouhodobém užívání byla pozorována reverzibilní hyperplazie dásní, která mizí po vysazení léku.
Nitrendipin může, zejména na začátku léčby, vést ke zvýšení diurézy. Stejně jako i jiné vazoaktivní látky může nitrendipin vyvolat, zejména při zahájení terapie, anginózní obtíže, které nastupují za 15 - 30 minut po užití léku.
Lusopress nelze užívat při přecitlivělosti na nitrendipin či složky přípravku, během těhotenství a v období kojení.

Dávkování a způsob podání

Dávkování je individuální, závislé na stupni hypertenze. Obvyklá dávka pro dospělé je 1krát denně 20 mg nitrendipinu (ráno) nebo 2krát denně 10 mg nitrendipinu (ráno a večer). Celková denní dávka je 20 mg nitrendipinu, lze ji zvýšit na 40 mg nitrendipinu rozděleně ve dvou jednotlivých dávkách (ráno a večer). Tablety se užívají nerozkousané s trochou tekutiny po jídle.
V případě poruchy jaterních funkcí je třeba upravit dávkování: léčba se zahajuje dávkou 5 mg denně (ráno) a rovněž se snižuje celková denní dávka (10 mg). U dialyzovaných nemocných nebo pacientů s poruchou renální činnosti není úprava dávkování potřebná.
Opatrnosti je rovněž zapotřebí u nemocných s glaukomem. Během léčby nitrendipinem může dojít k vzestupu alkalických fosfatáz, proto se doporučuje pravidelná kontrola jaterních enzymů.


Poznámka: Statut přípravku: léčivý přípravek, je vázán na lékařský předpis.
Úhrada z prostředků veřejného zdravotního pojištění: viz Číselník VZP.
Profil přípravku zpracován kolektivem autorů vedeným profesorem MUDr. Janem Švihovcem, DrSc., s využitím odborné literatury a SPC dle poslední revize.