Farmakoekonomika ve své praktické aplikaci nachází stále větší uplatnění ve zdravotnictví. Proto považuji za vhodné, aby i lékařská veřejnost měla možnost seznámit se se základy této disciplíny - a to z mnoha důvodů. Jedním z nejdůležitějších je porozumět ekonomickým aspektům farmakoterapie. Přesto, že odborné znalosti lékaře jsou založeny zejména na klinických disciplínách, ekonomická stránka farmakoterapie z pohledu konkrétního pacienta, ale i společnosti bude nabývat na významu. Faktory jako stárnutí populace (kdy se jednoznačně prokázala souvislost mezi věkem pacienta a výší finančních nákladů na zdravotní péči) a nástup nových biotechnologií při vývoji léčiv znamenají zvýšení finančních nákladů v každé společnosti. Proto každý zdravotnický pracovník by měl mít povědomí o farmakoterapii nejen z hlediska klinického, ale i farmakoekonomického.

Spotřeba léků a růst jejich cen nejsou samozřejmě jen specifickými problémy České republiky, ale týkají se všech průmyslově vyspělých zemí světa. Vládní exekutiva, vedení nemocnic, zdravotní pojišťovny i kliničtí lékaři ve spolupráci s pacienty hledají cesty, jak spotřebu léků racionalizovat. V řadě zemí vznikala od počátku sedmdesátých let minulého století různá specializovaná pracoviště zaměřená na ekono- mickou problematiku vývoje, výroby a spotřeby léků. Jedno z nejvýznamnějších pracovišť tohoto druhu ve světě jsem měla možnost v minulých dnech navštívit. Jde o pracoviště vedené jedním ze zakladatelů a nejvýznamnějších představitelů světové farmakoekonomiky prof. Bootmanem, University of Arizona College of Pharmacy and Center for Health Outcomes and Pharmacoeconomic Research. Na pracovní stáži mne vedle materiálních zdrojů a technického zázemí, které má výzkumný tým prof. Bootmana k disposici, zaujal týmový způsob práce, komplexní přístup k řešení výzkumných problémů a provázanost s praktickými otázkami zdravotní politiky v USA. V úzké součinnosti pracují společně na řadě problémů kliničtí lékaři, farmaceuti, ekonomové, epidemiologové, statistici, sociologové, psychologové a řada dalších odborníků.
Co je předmětem farmakoekonomického výzkumu? Farmakoekonomika vznikla na počátku sedmdesátých let jako specializovaný obor ekonomiky zdravotnictví. Jde o hybridní obor využívající metodologie ekonomických věd, farmacie i poznatků jednotlivých klinických oborů.

Mezi hlavní témata, na něž se soustřeďuje výzkumné úsilí uvedeného pracoviště, patří několik otázek:
- Jaká je účinnost jednotlivých léků a lékových forem a jak tuto účinnost měřit?
- Které faktory ovlivňují poptávku po lécích určitého druhu či po určité skupině léků?
- Jak se bude vyvíjet spotřeba určitých druhů léků v časovém horizontu?
- Jaká je bezpečnost používaných léků?
- Jak vysoké ztráty vznikají zdravotnickým zařízením i společnosti jako důsledek nežádoucích účinků léků?
- Jaké jsou náklady související s vývojem nových léků?
- Jakými metodami stanovit optimální farmakoterapii pro určitého pacienta?
- Jaké jsou problémy související s tvorbou cen léků?

Výzkumná témata vycházejí z konkrétních potřeb, zjišťovaných pomocí epidemiologických a sociologických metod, a z prognostických studií rozvoje medicínských technologií.
Farmakoekonomické studie mají vesměs praktické zaměření, sledující tyto hlavní cíle:
- maximalizace užitku z léků pro konkrétní skupiny pacientů při rozumných nákladech vynaložených na lékovou terapii;
- kontrola nákladů na léky vynakládaných z veřejných zdrojů, identifikace neočekávaných variant chování poskytovatelů péče či pacientů ve vztahu ke spotřebě léků;
- prognóza vlivu nových medicínských technologií na zdravotní stav populace a spotřebu léků.

Farmakoekonomický výzkum v USA má četné uživatele a sponzory. Farmaceutický průmysl využívá výsledků farmakoekonomických studií zejména v oblasti strategie marketingu a při podnikovém plánování. Významnou úlohu sehrávají výsledky získávané v rámci tohoto výzkumu při tak zvané řízené péči (řízené konkurenci). Z nich se vychází při vytváření pozitivních listů, formulaci smluv s poskytovateli péče apod. Lékaři jsou instruováni, jak používat v rámci preskripce tzv. metodu "cost- -effectivity analysis", která umožňuje z množiny léčebných možností vybrat optimální léčebný plán, jenž bere v úvahu medicínskou i ekonomickou stránku péče. Uveďme alespoň dva příklady použití této metody v lékařské praxi.

Příklad č. 1

Při porodech prováděných císařským řezem existuje riziko vzniku nosokomiálních nákaz a následných komplikací, jež prodlužují dobu ošetřování rodiček. To je spojeno s nemalými náklady. Porodníci mají při císařských řezech k dispozici v podstatě tyto strategie:
- provádět výkon bez clony antibiotiky;
- použít k prevenci nákaz antibiotika, přičemž mohou vybrat antibiotika s různou účinností a v různé ceně.
Cílem řešení je vybrat postup (antibiotikum), který je dostatečně účinný, to znamená, který přináší nejmenší riziko vzniku nákazy, při rozumných nákladech. Základem řešení je výpočet poměru marginální účinnosti a marginálních nákladů:

marginální náklady - účinnost = diference mezi nákladností
alternativ/diference v účinnosti alternativ

diference mezi nákladností = náklady srovnávané intervence
- náklady alternativ

diference v účinnosti = účinnost srovnávané intervence
- účinnost alternativ

Účinnost může být měřena podílem nosokomiálních nákaz, průměrnou délkou ošetřovací doby apod.

Příklad č. 2

Při léčení hypercholesterolémií je možno použít několika druhů statinů, které se vzájemně liší cenou, účinností a výskytem nežádoucích účinků. Cílem řešení je vybrat pro pacienta takový lék, který by byl dostatečně účinný, který by současně minimalizoval výskyt nežádoucích účinků a byl spojen s přijatelnými náklady.
(Příklady přejaty z Center for Health Outcomes and PharmacoEconomic Research, Tucson, Arizona, USA)

Metodou analýzy nákladové efektivity (cost-effectivity analysis) v kombinaci s jinými postupy lze řešit mnoho klinických problémů, při nichž je nutno brát v úvahu vedle medicínské účinnosti také finanční náročnost léčby. Výsledky zmíněných výzkumů mají značný význam rovněž pro edukaci pacientů, cenovou tvorbu a kategorizaci léčiv.
Lze si jen přát, aby i u nás metody farmakoekonomiky našly širší uplatnění, než je tomu dosud. Jistě by to přispělo k racionalizaci spotřeby léků, ale také ke kvalitnější zdravotní péči.