Většina českých lázní se snaží vyváženě kombinovat nabídku léčebných a relaxačních pobytů. Ze všech dostupných statistik je zřejmé, že se jim to daří. A to i přes fakt, že většina lékařů má o kvalitách lázeňské rehabilitace jen minimální povědomí, že život společnosti se zrychluje a dnešní generace na tradiční lázeňskou léčbu nemá čas. To spolu s restriktivní politikou pojišťoven a řadou mezi lékaři zažitých nepravd o limitaci lázeňské péče sice vede k permanentnímu meziročnímu poklesu počtu léčených pojištěnců, ale počty návštěvníků, kteří si svůj pobyt platí sami, zatím stále rok co rok vzrůstají.

Nespornou léčebnou kompetenci českých léčebných lázní v evropském kontextu stvrzuje suverénně nejvyšší počet úspěšně absolvovaných certifikací medicínské kvality Evropského svazu lázní ze všech členských zemí EU a pozvolný růst zájmu zahraničních zdravotních pojišťoven o uzavírání smluv s tuzemskými lázněmi.

Ačkoliv se dnes do lázní jezdí již opět i za odpočinkem, turistikou, kulinářskými zážitky nebo kongresy a firemními aktivitami, hlavním motivem vždy byla, je a bude péče o zdraví, léčba i prevence. V případě léčebných pobytů vychází vždy z individuálního léčebného plánu, sestaveného a dozorovaného lékařem, který je založen na kvalifikované rehabilitaci potencované podáváním procedur s indikačně a místně příslušným přírodním léčivým zdrojem. Právě tyto tradiční procedury s prokazatelným léčebným účinkem jsou nejčastěji aplikovaným léčivým prostředkem.

Díky využívání přírodních léčivých zdrojů je lázeňskou léčbu možné považovat za výrazně šetrnější k lidskému organismu, než je léčba medikamentózní či radikální nevratný lékařský zákrok. Lázeňská léčba má prokazatelné výsledky zejména u stavů po těžkých onemocněních i operacích a u chronických onemocnění. Cílem lázeňské léčby je dokončit léčebný proces v návaznosti na péči v nemocnicích či odborných ambulancích. U chronických onemocnění je jejím cílem stabilizovat stav pacienta a průběh jeho nemoci. K lázeňské léčbě patří také edukace a seznámení pacienta s nemocí i jejími možnými riziky v jeho dalším životě.

Nejpalčivějším problémem českého lázeňství, respektive následné lůžkové rehabilitační péče, jsou vedle nedostatku lékařů, fyzioterapeutů, masérů a sester především naprosto odlišné podmínky regulace péče mezi jejími dvěma segmenty. Tento systém zakotvený v legislativě zcela jistě nese znaky nedovolené veřejné podpory jednoho segmentu na úkor druhého. Vyslání, délka pobytu ani cena péče na den v rehabilitačních ústavech není na rozdíl od vyslání do lázní nijak regulována, ačkoliv jde o léčbu totožné indikace. V praxi to znamená, že pacient, který se ani tehdy, když se lékař prokouše nezbytnou administrativou, nedostane vinou rozhodnutí revizního lékaře pojišťovny do lázní, se obratem začne léčit v odborném rehabilitačním ústavu. Navíc zde nebude limitována jeho doba pobytu a ze zveřejněné struktury prostředků vydávaných pojišťovnami je zřejmé, že se systému veřejného zdravotního pojištění tento pobyt i prodraží.

Svaz léčebných lázní České republiky dnes sdružuje 46 lázeňských společností a více než 20 000 lůžek. Je členem Evropského svazu lázní a platným partnerem i oponentem Ministerstva zdravotnictví ČR. Posláním svazu je kultivovat prostředí, vytvářet podmínky pro další léčebné lázeňství v České republice a hájit společné i individuální zájmy členů.