Prof. Švihovec z promluvil o odborných faktorech v lékové politice.  Připomněl, že léková politika nemůže být definována izolovaně, musí být součástí státní zdravotnické politiky. Metodou lékové politiky je kombinace státní intervence a ekonomických nástrojů při respektování odborných aspektů současného lékařského a farmaceutického poznání. Má přispět k zajištění účinných, bezpečných a kvalitních léčiv (=registrace), v objektivně potřebném množství za přijatelných ekonomických a sociálních podmínek (=ceny a zdravotní pojištění), pro pacienty, kteří léčbu opravdu potřebují (=účelná farmakoterapie). Cíle lékové politiky jsou: zajistit dostupnost léčiv v odpovídající kvalitě, za přiměřenou cenu a jasně stanovený způsob úhrady. K tomu přispívají odborné faktory lékové politiky jako je klinické hodnocení léčiv, jejich registrace a prostředky účelné farmakoterapie jako kategorizace léčiv a metodické postupy.

Účelná farmakoterapie směřuje k tomu, aby terapeutického cíle bylo dosaženo na podkladě všech dostupných poznatků medicíny co nejekonomičtěji. K tomu by měla přispívat státní a regionální léková politika, regionální a nemocniční lékové komise, nemocniční a regionální pozitivní listy a systém připojištění. Základem racionální farmakoterapie by měla být „evidence based medicine“ a farmakoekonomické studie. Pokud jde o metodické postupy (jiné názvy: doporučené postupy, standardy, návody optimální péče), existují určité obavy z možností zneužití  (forensní postih, problém postupů „non lege artis“, z toho, že budou prohlašovány za jedinou „základní péči“, hrazenou pojišťovnami). Lékaři pracují pod řadou vlivů, mezi které patří kromě metodickýách postupů preskripční návyky, celoživotní vzdělávání, vliv farmaceutických firem.

Systém komisí účelné farmakoterapie (KUF) byl neuváženě zrušen a nebyl ničím nahrazen, zatímco ve světě se obdobné mechanismy rozvíjejí. I u nás se takové mechanismy budou muset znovu objevit.