Round Table porběhl 9.12.2003 v Praze. Uvedl jej ředitel společnosti Edukafarm PharmDr. Zdeněk Procházka, který stručně představil různé aktivity, které tato společnost vyvíjí (semináře, časopisy, internetové stránky). Své prezentace, které vedly k závěrečné bohaté diskusi,  postupně přednesli:  PharmDr. Lenka Práznovcová, Ph.D. a doc.RNDr. Jiří Vlček z Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové, prof.MUDr. Jan Švihovec, DrSc. z 2.lékařské fakulty UK v Praze, doc.MUDr. Karel Němeček z VZP a PharmDr. Josef Suchopár a MUDr. Michal Prokeš z Infopharmu. O obsahu jednotlivých příspěvků budeme postupně referovat.

První prezentaci na téma „Význam farmakoekonomiky pro účelnou farmakoterapii“ připravila PharmDr. Lenka Prázdnovcová, PhD.  Poukázala na skutečnost, že pro farmakoekonomiku počátku 21.století jsou významné dva jevy: léková exploze a ekonomická recese. Náklady na léčiva rostou. V EU je na léky vydáváno 16 % celkových výdajů na zdravotnictví, v ČR 28 %. Trendy ve spotřebě léků jsou u nás vzestupné. Otázkou je, zda léková terapie určité skupiny pacientů je prováděna na úkor jiné skupiny a zda existují také nástroje rozhodování a  data, která by umožnila účelnou farmakoterapii.

Farmakoekonomika v současném pojetí není jen analytický nástroj, ale i metodologická a rozhodovací procedura, sloužící k nalezení optimální strategie při existenci různých alternativ z hlediska účinnosti a nákladů (ze strany poskytovatele péče, plátce, pacientů, společnosti). Farmakoekonomika (FE) by měla být využívána v klinické praxi jako nástroj zvyšování účinnosti léčby a jako nástroj lékové politiky. Farmakoekonomické analýzy hodnotí bezpečnost a účinnost léků a náklady terapie: cost-benefit (náklady-prospěch, měřítkem jsou finance), cost-effectiveness (náklady-účinnost, měřítkem jsou klinické výsledky, např. pokles TK u hypertoniků, a cost-utility (náklady-užitek, měřítkem jsou přidaná léta života upravená ke kvalitě života).

Prokazatelně efektivní je implementace FE u nemocí s vysokými náklady na léčbu jako důsledku dlouhotrvající terapie (kardiovaskulární choroby, nemoci GIT, diabetes, deprese). Dalším přínosem je použití FE u léčení nemocí s vysokým přínosem pro kvalitu života pacientů (migréna, alergie včetně asthma bronchiale, metabolické poruchy), při terapii stavů, kde jde o prodloužení života (AIDS, zhoubné nádory, transplantace orgánů). Další oblastí, kde FE může pomoci, jsou situace, kdy existuje vysoká variabilita v nákladech na léčbu mezi identickými skupinami pacientů, léčených různými lékaři.

Vstupní data FE by měla pocházet z randomizovaných kontrolovaných klinických studií (poskytují důležité informace o účinnosti léků), jejichž výsledky by měly být ověřeny v podmínkách běžné klinické praxe. Důležitou oblastí FE je srovnání (v relevantním časovém období) nového a referenčního léku, pokud jde o náklady a přínosy.  Nový lék je totiž často dražší než tradičně používaný a přináší vedlejší účinky, které  yvolávají další náklady. FE posuzuje úspory, který přináší nový lék díky vyšší účinnosti.

Farmakoekonomika je tedy významným nástrojem racionalizace farmakoterapeutických postupů. Farmakoekonomické analýzy umožňují integrovat nová léčiva do terapeutických postupů a přispět tak k optimalizaci farmakoterapie.