Je známo, že chronický stres zhoršuje zánětlivý proces doprovázející některá střevní onemocnění. Studie, publikovaná v časopise Cell, ukázala mechanismy, kterými může stres vyvolat zhoršení nálezu např. u pacientů se střevními zánětlivými chorobami.

Oproti současným léčebným doporučením, která staví na dominantní místo farmakoterapii, by nově zjištěné mechanismy mohly vést ke zvýšenému důrazu na roli chronického stresu v patogenezi zánětlivých střevních onemocnění a význam tohoto faktoru pro jejich terapii. 

Mechanismus působení stresu v patogenezi IBD

Bolest břicha, průjem a únava patří k hlavním příznakům u pacientů s idiopatickými zánětlivými střevními chrobami (inflammatory bowel diseases, IBD). Dva hlavní typy IBD, ulcerózní kolitida a Crohnova choroba, probíhají u některých pacientů relativně mírně, ale u jiných může jít o závažné či dokonce život ohrožující onemocnění. Exacerbaci IBD často předcházejí události, jako je ztráta zaměstnání nebo rozchod s partnerem, s následným chronickým stresem. Výsledky nové studie ukazují na možné mechanismy tohoto jevu. Důležitá je role vlivu signálů, které při stresu vysílá mozek do nadledvin, následuje zvýšená produkce glukokortikoidů a jeich uvolňování do oběhu.

Autoři zmíněného výzkumu (v této fázi šlo o animální model) zpočátku předpokládali, že glukokortikoidy působí přímo na střevní imunitní buňky, a následným uvolňováním prozánětlivých cytokinů. Ale ukázalo se, že toto působení není bezprostřední, že glukokortikoidy nepůsobí přímo na imunitní buňky, ale tento vliv je zprostředkován buňkami gliových buněk propojujících střevní neurony.(1)

Výzkum ukázal, že poté co jsou gliové buňky aktivovány působením glukokortikoidů, uvolňují cytokiny, jež působí aktivačně na střevní imunitní buňky. Ty pak produkují prozánětlivé cytokiny, které hrají za fyziologického stavu významnou roli v obraně proti patogenům, ale u pacientů s IBD působí na vlastní střevní buňky a podněcují v nich zánětlivý proces. Glukokortikoidy zároveň blokují dozrávání nezralých střevních neuronů. V důsledku toho tyto neurony produkují pouze nízké hladiny signálních molekul, které za normálních okolností způsobují kontrakci střevních svalů. Výsledkem je zpomalení střevní pasáže, což působí střevní dyskomfort, charakteristický pro exacerbaci IBD.

Autoři uvádějí že byli překvapeni, když zjistili, že glukokortikoidy uvolněné při chronickém stresu působí na střeva jedinců s IBD prozánětlivě, protože tyto látky se používají v rámci léčby pacientů s IBD. Tento zdánlivý paradox lze vysvětlit krátkým časovým rámcem, ve kterém se taková léčba používá. Přestože rychlý vzestup hladiny glukokortikoidů působí protizánětlivě, tak když se stres stane chronickým, dojchází k patologickému posunu a glukokortikoidy převezmou prozánětlivou roli. Gastroenterologové a imunologové, kteří výsledky studie komentovali, toto vysvětlení považují za věrohodné.

Jak uvádějí autoři studie, schopnost mozku řídit zánět ve vzdálených orgánech se zdá být mnohem silnější, než se dříve myslelo. To naznačuje, že léky proti IBD v kombinaci s technikami zvládání stresu by mohly být účinnější než samotná farmakoterapie. Molekuly, které jsou součástí signální dráhy, vedoucí z mozku do střeva, by se také mohly stát novým cílem pro farmakologickou léčbu. Důsledky práce by mohly přesahovat oblast IBD. Předpokládá se, že chronický stres zhoršuje průběh zánětlivých onemocnění i dalších systémů a orgánů, například kůže a plic, a to pravděpodobně prostřednictvím podobných signálních cest. Ve svém komentáři uvádí jeden z autorů, že se stále přesvědčivěji ukazuje, jak málo toho dosud známe o vlivu mozku na zdánlivě nesouvisející aspekty fyziologie a patofyziologie lidského organismu. Výzkum, který je zaměřen tímto směrem, zřejmě výrazně ovlivní podobu terapie řady onemocnění.

Stres a střevní mikrobiom

Širší pohled na problematiku vztahů mezi působením stresových faktorů a zánětlivými procesy postihujícími střeva přináší přehledná práce z roku 2025, publikovaná v časopise Journal of Applied Physiology. V tomto review jsou zahrnuty i studie, zabývající se rolí střevního mikrobiomu a jeho vlivem na imunitní mechanismy u zánětlivých střevních onemocnění.(2) Autoři v článku uvádějí, že vystavení psychosociálnímu stresu spouští aktivaci sympatického nervového systému a hypotalamo-hypofyzární osy (HPA), což vede k různým fyziologickým reakcím nezbytným pro přežití a zvládání stresoru. Chronický stres u citlivých jedinců však může způsobit trvalou aktivaci osy HPA a sympatiku, což vede k imunitní dysregulaci, zahrnující redistribuci NK buněk v krevním řečišti, sníženou funkci T a B lymfocytů a zvýšení produkce prozánětlivých cytokinů jako je interleukin-1, interleukin-6, tumor necrosis factor-alfa (TNFα) a interferon-gama. (INF-𝛾).

Chronický stres vede také k narušení složení střevního mikrobiomu (dysbióze) a zvýšené propustnosti střevní bariéry, což situaci dále zhoršuje. Dysbióza a zvýšená produkce prozánětlivých cytokinů může vést k další stimulaci osy HPA a sympatiku, čímž se vytváří pozitivní zpětná vazba, která vede k prozánětlivému stavu, jenž je základem patogeneze a progrese kardiovaskulárních, gastrointestinálních, autoimunitních a psychiatrických poruch spojených se stresem. Pochopení těchto vztahů je zásadním předpokladem pro vývoj nových strategií pro zvládání patologických stavů souvisejících se stresem. Od těchto souvbislostí se odvíjejí také léčebné strategie.

Změny ve stravě a prebiotika a probiotika, pokud se používají jako terapeutická opatření, mohou zmírnit patologické změny vyvolané stresem, včetně gastrointestinální dysbiózy. Ve většině takto zaměřených studií se používaly probiotické mikroorganismy zahrnující bakteriální kmeny rodu Bifidobacterium, Lactobacillus a Lactococcus; tyto studie prokázaly příznivé účinky probiotik při tlumení patologických procesů spojených se stresem. Některé bakteriální kmeny rodu Lactobacillus podporují tonus parasympatiku, některé kmeny rodu Bifidobacterium snižují ranní hladiny kortizolu (které jsou obvykle následkem stresu zvýšené). Probiotika také snižují u pacientů s IBS viscerální bolest a nadýmání a zvyšují hladinu protizánětivého cytokinu IL-10, což tlumí prozánětlivé imunitní reakce. Bylo prokázáno, že jak probiotika, tak prebiotika zlepšují vzájemná spojení enterocytů (tight junctions), snižují propustnost a udržují integritu střevní stěny, snižují zánětlivé reakce vyvolané stresem a zvyšují odolnost vůči stresu. Rozsáhlá průřezová studie ukázala, že i pouhé zvýšení příjmu fermentovaných potravin může pomoci snížit hladinu sociální úzkosti. Strava bohatá na cukr a nasycené tuky naopak zvyšuje propustnost střev, způsobuje chronický střevní zánět a přispívá k dysbióze střevního mikrobiomu.

---

1. Schneider KM, Blank N, Alvarez Y, et al. The enteric nervous system relays psychological stress to intestinal inflammation. Cell 2023;186:1–16. 

2. Marwaha K, Cain R, Asmis K, et al. Exploring the complex relationship between psychosocial stress and the gut microbiome: implications for inflammation and immune modulation. J Appl Physiol 2025;138:518–535.

Autor

MUDr. Pavel Kostiuk, CSc.

Edukafarm, Praha