Autor sám v předmluvě uvádí čtenáře do situací a osudových setkání, která jej ovlivnila a určila v jeho stomatologické odbornosti i v přímé účasti na antropologickém průzkumu tělesných pozůstatků osobností našich dějin.
Ke studiu historie a antropologicko-lékařskému průzkumu přistupoval velice odpovědně. Knihu zcela logicky koncipoval na období pravěku – lovce mamutů, na středověk – se zaměřením pozornosti na osobnost Karla IV., a na novověk, jehož reprezentantem byl Bedřicha Smetana. Sám udává, že „odhalování tajemství bylo zajímavější než tajemství samo“. Předmluvou k jednotlivým oddílům je kapitola nazvaná „Obličej v dějinách lidské společnosti“, ve kterém jsou vysvětleny četné záhady, nebo proč se považoval obličej a jeho výraz ve starém Řecku i Římě za „zrcadlo charakteru“, ale také biologický princip symetrie či asymetrie obličeje i odhalení záhadného úsměvu Mony Lisy.
V prvním oddílu publikace nazvané „Za lovci mamutů do Dolních Věstonic“ se autor věnuje historii nalezišť a přesným časovým určením nejzajímavějších objevů (Venuše s deformovanou levou tváří a zkřivenými ústy – portrétu vyřezanému přibližně před 26 000 lety před n. l.), i zřetelné deformace horní čelisti pravděpodobně následkem úrazu nebo rozsáhlého zánětu na obličejové kostře ženy z Dolních Věstonic. Autor na základě svých klinických zkušeností stomatologa vysvětluje příčiny a přispívá k upřesnění některých dosud nevyjasněných nálezů.
„Záhada nemocí krále Karla IV.“ je název druhé části, která osvěžuje historické události života velkého panovníka, včetně krvavých sporů o trůn Přemyslovců před jeho narozením, dále popisuje jeho dětství, život i zajímavé pozadí nesčetných politických intrik. Antropologicko-lékařský výzkum přesně popisuje následky četných sečných ran i tupých poranění na obličeji panovníka, vyhojených zranění na dlouhých kostech končetin i na páteři, která byla trvale deformována. Rovněž se ukázala přímá souvislost mezi deformovanou krční páteří a nově zjištěnými zlomeninami dolní čelisti. Neméně zajímavá součást této kapitoly pro ilustraci uvádí, jak by dnes probíhala specializovaná péče o Karla IV., která by mu určitě prodloužila život i jeho kvalitu.
Kapitola věnovaná Bedřichu Smetanovi –„Osudná hra Bedřicha Smetany“ uvádí čtenáře do dalšího „detektivního“ příběhu archeologie a medicíny. Klinickým studiím nemocí Bedřicha Smetany se věnoval autor plných dvanáct let. Cílem mimo vlastní bádání bylo nalézt pravdu o onemocnění hudebního velikána a vyvrácení déle než sto padesát let trvajících spekulacích, dohadech a nepravdách o nemoci skladatele. Díl zachycuje podrobně život Bedřicha Smetany, jeho vývoj od narození, dětství, život „zázračného dítěte“ i životní peripetie, údobí štěstí i životních bojů, ve kterých se stává „terčem nenávistných útoků“ a jejich dopadů na skladatelovo zdraví i jeho existenční starosti. Poznatky ze života skladatelova vysvětlují mnohé o průběhu chorob. Zdravotní stav byl nepříznivě ovlivněn vyčerpáním a ztrátou tělesné imunity, jak vyplývá se soudobých záznamů a lékařských zpráv (časté bolesti zubů, kožní záněty, zažívací obtíže, bolesti v krku, bolesti hlavy, časté zvracení, pozvolná ztráta sluchu až úplné ohluchnutí, bronchitidy, ztráta hlasu, později záchvat mrtvice, dysgrafie a ztráta paměti).
Asymetrii obličeje objasnil autor vývojovou anomalií – jednostranným zpomalením růstu obličeje a tím výrazným zmenšením pravé poloviny obličeje. Na obličejových kostech byly objeveny známky dlouhodobě probíhajícího zánětu – osteomyelitidy, což byl pravděpodobně následek úrazu v jedenácti letech skladatelova života. Podrobná současná odborná vyšetření prováděná na lebce potvrdila opakované záněty středouší a chybění levé skalní kosti. Při pitevním průzkumu lebky byly také nalezeny známky chronického zánětu mozkových plen, což vysvětluje časté bolesti hlavy, závratě a zvracení, kterými Smetana trpěl. V rozsáhlé závěrečné rozpravě se čtenář dozví další zajímavé podrobnosti o zdravotním postižení Bedřicha Smetany s definitivními závěry příslušných odborníků, přehledem všech dostupných nálezů a hlavně odborným patologickým závěrem zcela vylučujícím syfilitickou nákazu.
Kniha je ilustrovaná mnoha schématy, dobovými fotografiemi, rentgenovými snímky i nákresy. Rozsáhlá odborná literatura dává možnost dalšího doplnění uváděných skutečností.
Zřejmá poctivost v náročné práci odborného dětského stomatologa se specializací na čelistní a obličejovou chirurgii zaměřenou i na vývojovou problematiku dětského splanchokrania docenta MUDr. Jiřího Ramby, DrSc., se odráží i v jeho publikaci. Proto si ji určitě s velkým zájmem i zadostiučiněním přečtou nejen příslušní odborníci, ale všichni, kterým nejsou lhostejné osudy našich velikánů a dovedou ocenit obtížnou cestu za pravdou, která se ukrývala mnoho let.
Galén, Edice Makropulos, 2005, vydání první, str. 304