Že se nejedná o ojedinělé zjištění, potvrdil, zcela nezávisle, na posledním 7. Středoevropském revmatologickém kongresu v Praze (CECR 2008) profesor Nicola Volpi z Univerzity v Modeně, který prezentoval analýzu 10 doplňků stravy s obsahem ChS dostupných v ČR. Analýza provedená čtyřmi odlišnými metodami (izotachoforéza, 3 různé metody HPLC) dokázala, že nalezené množství odpovídalo deklarovanému obsahu pouze u 4 z 10 analyzovaných výrobků (tabulka 1). Obchodní názvy přípravků bohužel nebyly uvedeny, ale zjištěné kvalitativní nedostatky jsou opět alarmující.

Podobné výsledky uvedla už dříve studie provedená v roce 2000 v USA, která ukázala, že z analyzovaných 32 doplňků stravy jich 26 obsahovalo méně než 90 % a 17 produktů obsahovalo dokonce méně než 40 % deklarovaného obsahu ChS.

Výrobci samozřejmě obhajují kvalitu svých výrobků a odvolávají se při tom na specifické faktory provedených analýz, může být proto vhodné, uvést určitý náhled do problematiky.

ChS je sulfurylovaný glykoaminoglykan, skládající se z monomerních jednotek N-acetylgalaktosaminu a kyseliny glukuronové. Řetězec ChS může obsahovat více než 100 jednotlivých cukerných jednotek. Podle polohy a počtu sulfurylových skupin na molekulách jednotlivých cukrů rozeznáváme pět frakcí ChS.

ChS je tedy tvořen směsí polymerních makromolekul s Mr 10 000 – 50 000. Nejedná se o přesně definovanou molekulovou entitu, proto může tato částečná heterogenita způsobovat určité problémy při stanovování obsahu.

Americký i evropský lékopis předepisují na stanovení ChS metodu titrace cetylpyridinium chloridem (CPC). CPC reaguje se sulfurylovými skupinami a vytváří s ChS sraženinu, jejíž vznik je vyhodnocován turbidimetricky. Základním principem všech lékopisných hodnocení je však vždy posloupnost a návaznost jednotlivých kroků hodnocení. Stanovení obsahu ChS metodou titrace CPC proto musí vždy předcházet potvrzení identity a čistoty. Stejnou pozitivní reakci dávají totiž při stanovení i příbuzné sulfurylované glykosaminoglykany (heparin, dermatan‚ rozkladné produkty chondroitinsulfátu), sulfurylované polymery s dostatečnou molekulovou hmotností (dextransulfát, některé proteiny) a polymery s volnými karboxylovými skupinami. Velmi podobnou titrační křivku dává například alginát sodný, který se velmi často používá k falšování obsahu ChS. Samotné stanovení ChS, jak uvádí často výrobci doplňků stravy, podle lékopisného postupu, proto bez ověření čistoty a totožnosti není průkazné.

Lékopisnou metodou (Ph. Eur. 6) stanovení čistoty ChS je izotachoforéza, která po doplnění o denzitometrické vyhodnocení umožňuje i  stanovení obsahu. Izotachoforéza je pro svoji specificitu považována za nejpřesnější metodu, a protože není ovlivněna příbuznými látkami nebo rozkladnými produkty, je rutinně používána farmaceutickým průmyslem. Další možností je chromatografické stanovení, opět spojující podobným způsobem kvalitativní a kvantitativní analýzu.

Lékopisným standardem je v současnosti směs izomerů ChS A a C. Snahy zpochybnit stanovení obsahu odvoláním se na specifický obsah ChS B, který není součástí standardu, nejsou oprávněné. Výše uvedené metody nerozlišují mezi izomery ChS, a jak bylo uvedeno výše, dermatan (CHSB) nemůže být považovaný za látku s chondroprotektivním účinkem. Další se odvolávají na specifické uvolňování ChS z přípravků. Je však třeba uvést, že ChS je dobře rozpustný ve vodě a k tak výrazným rozdílům docházet nemůže.

Doplňky stravy, i když prodávané v lékárnách, spadají v ČR pod potravinovou legislativu (zákon 110/1997 Sb., vyhláška 446/2004) a jejich kontrola podléhá Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Výše uvedené výsledky představují poměrně alarmující zjištění ohledně kvality této kategorie výrobků, a kontrolní činnost příslušných úřadů by se proto měla zaměřit i na tuto doposud přehlíženou oblast.

Registrované přípravky s obsahem chondroitinsulfátu jsou podrobovány legislativně určené kontrole ze strany SÚKL a v registrační dokumentaci mají uvedeny validované analytické metody stanovení čistoty i obsahu. Kontrolní instituce SÚKL tedy garantuje deklarované množství účinné látky i čistotu léčivého přípravku, a za stávajících podmínek ji tak kromě svědomitosti výrobce (certifikát GMP) lze považovat za jedinou garanci skutečného obsahu.

Závěrem své prezentace prof. Volpi shrnul svou analýzu: „V tuto chvíli je kvalita některých doplňků stravy neuspokojivá a spotřebitel nemá možnost zjistit reálný obsah a původ chondroitinsulfátu,“ a dodal: „dokud čekáme na zpřísnění podmínek pro schválování doplňků stravy je doporučeno preferovat registrované léčivé přípravky před těmito doplňky.“

K uvedenému závěru lze dodat přesvědčení, že zmiňovaná analytická hodnocení doplňků stravy přinesou zvýšení jejich kvality, jelikož v oblasti podpory a ochrany zdraví mají na trhu zcela určitě své místo.