15.12.2005 Akutní katarální infekce dýchacích cest patří mezi nejčastější onemocnění vůbec. Nejvíce postihují děti. Vyskytují se během celého roku a probíhají benigně. V naprosté většině jde o banální infekce s rýmou, kašlem a subfebriliemi, které jsou způsobeny viry. Zánět může postihnout jednu nebo více oblastí respiračního traktu zároveň, komplexně je lze označit jako rhino-faryngo-laryngo-tracheo- -bronchitidy. Současně s lokálními příznaky jsou přítomny i celkové obtíže. Chřipkovitá onemocnění u dětí i dospělých způsobují rhinoviry, coronaviry a některé z enterovirů a adenovirů. Často jsou nesprávně označována jako chřipka. Ta však probíhá v epidemiích v zimních měsících a má mnohem závažnější průběh.
Etiologie a klinický obraz

Prakticky každý, ať dospělý nebo dítě, alespoň jednou za rok onemocní infekční rýmou. Původcem jsou rhinoviry, kterých je dosud známo více než 100, jsou antigenně odlišné, a tak se může během krátké doby rýma i několikrát opakovat, protože je vždy vyvolána jiným sérotypem rhinovirů. Nákazy těmito typy virů jsou časté brzy na jaře a v podzimních měsících, kdy je chladno a vlhko.
Podle současné terminologie se jedná o zánět nosní sliznice, který je charakterizován kýcháním, svěděním nosní sliznice, vodnatou hypersekrecí a obturací nosu. Z vedlejších symptomů jde o pocit pálení a suchosti v nose, zahlenění nosohltanu, svědění patra, poruchy čichu a chuti, bolest hlavy, nechutenství. Počáteční suché stadium je provázeno teplotami, malátností, pocity mrazení, sucha v nose a v nosohltanu. Katarální stadium je charakterizováno vodnatou sekrecí, různým stupněm nosní obstrukce a nepříjemným tlakem v uších, který je způsoben zhoršenou průchodností Eustachovy trubice. Následuje stadium hlenové sekrece a poté příznaky postupně odeznívají (asi po 7 dnech). V případě, že dojde k bakteriální superinfekci, objevuje se stadium hlenohnisavé sekrece a léčba se prodlužuje. U dětí předškolního věku je průměrná délka onemocnění 14 dnů, delší bývá u dětí s adenoidní vegetací.
Zánětlivé změny se mohou u kojenců a malých dětí šířit krátkou a širokou sluchovou trubicí do středního ucha a vyvolat akutní středoušní zánět, obdobně se mohou šířit i do vedlejších dutin nosních a důsledkem je vznik sinusitidy, nejčastěji ethmoidální a maxillární. V kombinaci s celkovou poruchou imunity se rýma může stát silným spouštěcím faktorem pro exacerbaci astmatu nebo chronické bronchitidy.
Děti prodělávají přibližně 6 až 8 nachlazení do roka, asi z 5-10 procent těchto infekcí se rozvine bakteriální sinusitida. Typickým obrazem rozvoje bakteriální sinusitidy je dvoufázový průběh infekce horních cest dýchacích. V dětském věku bývají zánětem postiženy nejčastěji čichové sklípky (což je dáno jejich vývojem a přítomností již od narození), dále pak čelistní a čelní dutiny. Symptomy bývají u dětí rozmanité, hlavní triáda, jak ji známe u dospělých (tj. bolesti hlavy, teplota, bolest nad postiženou dutinou) nebývá u dětí tak jasně vyjádřena. Základními příznaky jsou obstrukce nosu, hnisavá sekrece nebo zatékání hlenohnisu do nosohltanu, hyposmie, pocit plnosti až tlaku ve tvářích, bolesti zubů, únava, kašel, tlak a bolesti uší, foetor ex ore.
Dalšími možnými virovými původci onemocnění horních částí respiračního traktu jsou adenoviry. U dětí způsobují nejčastěji tracheobronchitidu nebo syndrom černého kašle (pokud je negativní kultivace Bordetella pertussis a B. parapertussis).
Z chorob způsobených bakteriálními původci může tato onemocnění připomínat streptokoková faryngitida a nasofaryngitida způsobená hemolytickými streptokoky ze skupiny A, či méně často ze skupiny C. Z klinických symptomů u nich převládá horečka, škrábání a bolest v zarudlém hrdle, bolestivé polykání. Na rozdíl od virových infekcí při streptokokové nákaze nepatří k typickému obrazu nemoci kašel a rýma. Bývají zvětšené, bolestivé mandle a submandibulární uzliny. V bílém krevním obraze se objevuje leukocytóza s posunem doleva, při virových infekcích k takovým změnám nedochází.
Hromadný výskyt respiračních nákaz začíná vždy u dětí v jeslích, školkách a školách. Obvykle pak onemocní dospělí rodinní příslušníci, kteří pak infekci šíří dál.
Viry parainfluenzy a respiračně syncytiální (RS) viry způsobují onemocnění dolních cest dýchacích, zejména u dětí v zimních měsících. RS viry způsobují více než 90 procent kojeneckých bronchiolitid.
Chřipka je vždy onemocnění závažné, jehož původci jsou viry influenzy A, B, C. Probíhá každoročně v epidemiích, většinou od prosince do dubna. Epidemie chřipky také začínají v kolektivech malých dětí a odtud se infikovanými kapénkami rozšiřují mezi dospělé. Onemocnění se manifestuje vysokou horečkou, bolestmi hlavy a svalů, suchým, dráždivým kašlem. Viry chřipky významně poškozují řasinkový epitel dýchacích cest, proto jsou časté bakteriální komplikace u rizikových skupin obyvatel. Po onemocnění ani po očkování nezůstává trvalá imunita, protože každoročně dochází k driftovým změnám chřipkového viru.

Léčba

Virové respirační infekce léčíme pouze symptomaticky. Antibiotika indikujeme pouze při bakteriálních komplikacích.
Antipyretika u dětí používáme při teplotě vyšší než 37,8 °C, do této hranice dbáme především na dostatečný přísun tekutin a pečujeme o přiměřenou teplotu okolí. Z účinných látek jsou nejvhodnější přípravky na bázi paracetamolu (např. Paralen, Panadol) nebo ibuprofenu, které navíc i významněji potlačují bolest. Nedílnou součástí léčby je klid na lůžku, přiměřená teplota bezprostředního okolí a dostatek osvěžujících tekutin. K účinné metodě pro zvládání horečky patří i fyzikální ochlazení organismu, tj. aplikace zábalů. V souvislosti s náhlým vzestupem horečky se mohou především u kojenců a batolat objevit takzvané febrilní křeče. Dítě upadne do bezvědomí, objeví se trhavé záškuby horních a dolních končetin. Nekomplikované záchvaty trvají maximálně 15 minut, zpravidla 3-5 minut, komplikované jsou delší než 15 minut, časté jsou následné přechodné parézy - nutno vždy vyloučit např. záněty CNS, trauma, epilepsii, proto je vhodné dítě hospitalizovat. Důležitá je snaha o snížení tělesné teploty pomocí zábalů a tlumení zvýšené křečové pohotovosti (diazepam, např. Stesolid).
Při léčbě rýmy má zcela zásadní význam udržení průchodnosti nosu, čehož dosahujeme mechanicky i medikamentózně (dekongesce sliznice či omezení produkce hlenu). U malých dětí je třeba provádět odsávání z nosu, u větších pak dobře nacvičit smrkání. Mechanickou očistou je i vkapávání do nosních průduchů nebo jejich proplachování např. Vincentkou. K topickým přípravkům působícím dekongesci nosní sliznice patří sympatomimetika ve formě nosních kapek, sprejů, gelů, nosních mastí, např. nafazolin. Jejich užívání by nemělo přesáhnout u dospělých 7 dnů (u dětí ve věku 6-12 let 5 dnů, u dětí mladších než 6 let 3 dny), dlouhodobé užívání může vést k návyku (např. sanorinismus) a k poškození nosní sliznice. Pro dlouhodobější či preventivní podávání jsou vhodná dekongestiva s obsahem minerálů, např. ve formě spreje s hypertonickým roztokem mořské vody (Sinomarin). K utlumení otoku sliznic je možné podat celkově antihistaminika - cetirizin (např. Zyrtec), loratadin (např. Claritine), levocetirizin (Xyzal), desloratadin (Aerius). Při faryngitidách u batolat se používají lokálně působící antiseptika či antibiotika (fusafungin - Bioparox). Při aplikaci nosních kapek je vhodné mít hlavu v záklonu nebo v hlubokém předklonu tak, aby kapky neprotekly volně jen dolním průduchem do nosohltanu, ale pronikly i do středního nosního průduchu, kam ústí většina vedlejších dutin nosních (u dětí je vhodná forma gelu).
Součástí léčby je klidový režim, vitaminy, dostatečný příjem tekutin, event. antitusika (butamirát, např. Sinecod), mukolytika (ambroxol, např. Ambrobene), antipyretika podle přítomnosti jednotlivých příznaků.
Při vzniku sinusitidy jsou základní součástí léčby antibiotika. Jejich volba je často empirická a měla by pokrýt nejčastější původce zánětu (Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae, Moraxella catarrhalis). Jako lék první volby je uváděn amoxicilin, případně trimetoprim se sulfamethoxazolem. Tam, kde je epidemiologicky potvrzen vyšší výskyt infekcí, způsobených Haemophilus influenzae, je vhodné použít amoxicilin potencovaný kyselinou klavulanovou. Léčbu je třeba upravit podle kultivace z dutin a podávat antibiotika dostatečně dlouho.
Při streptokokové faryngitidě je lékem první volby penicilin, a je-li pacient na něj alergický, pak makrolidy.
Při chřipce je možno použít účinná antivirotika, ovšem jen v prvních 2-3 dnech onemocnění. Nevýhodou těchto přípravků jsou poměrně časté nežádoucí vedlejší účinky. Rozhodující význam má prevence, tj. každoroční očkování především rizikových skupin obyvatel.

Literatura u autorky