8.11.2004 Imunitní systém - systém střežící vnitřní prostředí člověka - zasahuje do fyziologických a patologických procesů a ovlivňuje je. Je v přímém vztahu ke zdraví člověka a podmiňuje schopnost organismu odolávat infekci. Rozeznávají se dva typy imunity: vrozená (nespecifická) a získaná. Důsledkem abnormální reakce imunitního systému jsou infekce, autoimunitní procesy nebo výskyt malignit.

Funkci imunitního systému je možno podnítit (imunostimulace), nebo potlačit (imunosuprese). Tyto děje nelze přesně oddělit (supresí jedné části imunitní reakce lze stimulovat jinou), proto je lépe hovořit o imunomodulaci. U většiny poruch imunity je proto aplikována nespecifická léčba. O specifické stimulaci hovoříme například při aplikaci očkování proti infekčním chorobám nebo alergenové imunoterapii (hyposenzibilizace). Sem patří i protinádorové vakcíny, které jsou zatím předmětem spíše experimentálních výzkumů.
K nespecifickým imunomodulátorům řadíme syntetické nebo bakteriální produkty imunitního systému získané rekombinantními technikami nebo purifikací. Používají se u sekundárních poruch buněčné imunity.
S prodlužujícím se věkem - stárnutím populace - se objevují poruchy imunitního systému častěji a jsou předmětem zájmu nejen samotných pacientů, ale pochopitelně zdravotníků a v neposlední řadě také ekonomů. Polymorbidita, onemocnění centrální nervové soustavy, hypertenze, diabetes mellitus i vzrůstající počet onkologických onemocnění dávají podnět k nutným opatřením a zásahům do stylu života populace.
Navzdory naším vědomostem o imunitě, mechanismech její regulační funkce a některých kauzálních vztazích zůstává mnohé doposud skryto a praktické využití má často spíše spekulativní a empirický charakter. Především v klinické praxi se klade důraz na tzv. medicínu založenou na důkazech (evidence-based medicine), a především o té chceme hovořit. Hovoří se o podlomené imunitě, dědičné či získané imunodeficienci, nedostatečné obranyschopnosti, stresu, ale důkazy o souvislostech s nádorovou chorobou často chybí.
Ačkoliv příčiny vzniku některých onemocnění nejsou dosud dostatečně známé, lze do určité míry ovlivnit především imunitní systém v rámci prevence. K té můžeme řadit například příjem vyvážené a pestré stravy, omezení tuků ve výživě, omezení konzumace alkoholu, vyloučení nebo omezení kouření (zejména cigaret), snížení nadměrné hmotnosti, pravidelnou péči o chrup, péči o pravidelné vyprazdňování, omezení nadměrného slunění a přiměřenou fyzickou (i psychickou) aktivitu.
Ovlivnit imunitu mohou (vedle kouření a dalších faktorů) rovněž nesprávné výživové návyky. Některé skutečnosti jsou obecně známy - víme, jaká by výživa měla být:
- má být pestrá a vyvážená;
- má obsahovat málo tuků (zejména živočišných);
- má dávat přednost bílému masu před tzv. červeným;
- má obsahovat dostatek vlákniny;
- má mít dostatek čerstvé ovoce a zeleniny;
- má obsahovat některé stopové prvky a vitaminy;
- množstvím má být přiměřená fyzické zátěži a skutečným potřebám organismu.
Definovat zdravotní přínos některých potravinových doplňků je poněkud obtížnější. Dostatečné důkazy prospěšnosti někdy hledáme. Doposud se často a důrazně hovořilo např. o úloze antioxidantů v prevenci nádorových nemocí (vitamin A, C, E, beta-karoten, selen a další), ale i v prevenci dalších civilizačních chorob. Závěrů několika studií se rychle chopila komerce a s rasantní a dlouhodobou reklamou se začala prosazovat tzv. zdravá výživa, založená na množství potravinových doplňků, které přinášejí zaručenou prevenci řady chorob. Základní a průkazné rysy zdravé výživy někdo chápal tak, jako by nemusely být dodržovány, jestliže zakoupí a bude dostatečně konzumovat potravinové doplňky. Takto však potravinové doplňky vnímat nelze. Dnes se objevují výsledky velkých randomizovaných studií, které význam antioxidantů v prevenci zpochybňují (u nádorů trávicího ústrojí, u karcinomů plic, ale i u chorob kardiovaskulárního systému), právě tak, jako jsou prováděny velké studie, které při určitých postiženích v rámci adjuvantní léčby speciální doplňky stravy doporučují. Přitom určitě jako součást adjuvantní léčby u onkologické léčby svůj význam mají, právě tak, jako při katabolických stavech u pacientů v intenzivní péči. Jedná se mj. například o doplnění těch složek výživy, které jsou v semenných obalech luštěnin, obilovin, v ořechách, a které si tělo také samo neumí v dostatečné míře vyrobit (inositol). Nelze proto odmítnout potravinové doplňky s námitkou, že je-li pestrá, vyvážená strava, nejsou nutné. Víme, že každé onemocnění ovlivňuje imunitní systém, a proto je nutno s uvážením doplňky stravy dodávat dle tíže postižení, jeho rozsahu a celkového stavu pacienta.
U lidí často vítězí to, co je jednoduché a co příliš výrazně nezatěžuje. Koupit krabičku polyvitaminového preparátu obyčejně neohrozí zas tak moc naši peněženku. Po snídani užít dvě tablety je jednoduché. Každodenní rituál nám pak dává příležitost, jak požitím tabletek si ceníme svého zdraví a co všechno jsme ochotni pro zdraví udělat. Zřeknout se však své oblíbené kachny s knedlíkem, piva, černé kávy a moučníku považujeme za nesmyslný asketismus, který k ničemu nevede. Vždyť máme své pilulky!
Přidáme-li současně malou fyzickou námahu, nevhodnou úpravu stravy, nesprávný denní rytmus stravování, je samozřejmé, že výsledkem je nadváha, která ohrožuje vznikem diabetu, karcinomu, hypertenzí apod. populaci natolik, že ani další zaručené vitaminové tabletky nebo jiné doplňky nepomohou.
Úmrtnost na nádory se již delší dobu výrazně nemění, doba přežití se však prodlužuje a daří se nám zlepšovat kvalitu života s nádorovou nemocí. Na této skutečnosti se nesporně podílí tzv. sekundární prevence (schopnost zachytit nádor včas), dále jisté pokroky v onkologické terapii (včetně adjuvantní léčby s výživovými doplňky) a v neposlední řadě i obecná péče o onkologické pacienty. Navzdory tomuto relativně úspěšnému vývoji se výskyt nádorových nemocí trvale celosvětově zvyšuje. Naše země dosáhly dokonce smutných předních umístění v incidenci nádorů kolonu a rekta, plic a ledviny. Jsme přesvědčeni, že při úsilí vynakládaném na diagnostiku a léčbu nádorů by se nemělo zapomínat na tzv. primární prevenci - tj. předcházení vzniku nádorových chorob.
Definovat zdravotní přínos některých potravinových doplňků je již obtížnější. Jsou stále předmětem mnoha studií, z nichž některé vedou ke slibným výsledkům.
Jednou z látek, ke které se v poslední době obrací pozornost, je inositolhexafosfát(IP-6) jehož působení v mnoha onkologických indikacích bylo prezentováno na 7. mezinárodní konferenci o výzkumu protinádorově působících látek, konané 25. - 30. října 2004 na Korfu. Autoři uvádějí řadu experimentálních studií, které prokazují příznivý účinek spočívající v inhibici kancerogeneze, antiproliferaci, indukci apoptózy, snížení adheze, migrace a invaze, podpoře diferenciace, a především v tlumení angiogeneze v nádoru, tedy v jasném protinádorovém působení. Jsou to především experimenty provedené na zvířatech nebo experimenty in vitro na buněčných liniích. Jak známo, všechny výsledky nemusí vždy souhlasit s předpokládanou účinností. Několik pilotních studií však předkládá i předběžné závěry z klinického sledování. Apodiktické soudy, že máme před sebou přípravek se zaručeným protinádorovým působením, a dokonce tvrzení, že se může stát alternativou klasické cytostatické léčby, musíme zatím odmítnout. V každém případě se však domníváme, že je dostatek podkladů pro jeho užití jako nadějného doplňku k dlouhodobé a náročné onkologické terapii.

Závěr

Kancerogeneze je multifaktoriální proces, a imunitní mechanismy v ní nesporně sehrávají významnou úlohu. Jen v některých případech dokážeme souvislosti objasnit, v jiných můžeme pouze předpokládat a spekulovat, a někdy jsou nám příčinné vztahy zcela nejasné. Samotný životní styl může imunologický stav jedince výrazně modulovat. Dietní faktory patří zřejmě k těm nejdůležitějším. Charakteristika zdravé výživy je dobře známa, avšak její uvádění do běžného života je zatím velmi obtížné. Potravinové doplňky jsou cenné, jejich význam je však někdy přeceňován, jindy zůstává nedoceněn. Nenahrazují správnou výživu, ale ve správné indikaci určitě nejen výživu výborně doplňují, ale také podporují specifickou léčbu.

Literatura

Bjelakovic G, Nikolova D, Simonetti RG, Gluud C. Antioxidant supplements for prevention of gastrointestinal cancers: a systematic review and meta-analysis. Lancet 2004;364:1219-1228.
Zadák Z. Výživa v intenzivní péči. Praha: Grada, 2002.
Abstrakta ze 7. mezinárodní konference o výzkumu léků na rakovinu (25. - 30. 10. 04, Korfu, Řecko).