Studie ASCOT
ASCOT byla randomizovaná, prospektivní, placebem kontrolovaná, multicentrická studie, která se zabývala významem hypolipidemické terapie v primární prevenci u pacientů s hypertenzí a normální nebo jen lehce zvýšenou koncentrací cholesterolu. Do studie bylo zařazeno téměř 20 000 nemocných s hypertenzí ve věku 40–79 let a alespoň třemi kardiovaskulárními rizikovými faktory. Studie byla rozdělena na dvě větve: v antihypertenzní větvi (ASCOT-BPLA – blood pressure lowering arm) byla zkoumána odezva krevního tlaku na podanou antihypertenzní léčbu, v lipidové větvi (ASCOT-LLA – lipid lowering arm) byla navíc zkoumána otázka účinku hypolipidemické léčby.
Léčebné antihypertonické režimy zahrnovaly: v první podskupině blokátor kalciových kanálů amlodipin (plus v případě potřeby inhibitor ACE perindopril), a v druhé podskupině betablokátor atenolol (plus thiazidové diuretikum dle potřeby).
V průběhu studie (větev BPLA) se ukázalo, že terapie založená na amlodipinu představuje prokazatelně významnější kardiovaskulární ochranu než režim založený na atenololu (u amlodipinové skupiny byla kardiovaskulární mortalita o 24 % nižší, mortalita ze všech příčin o 11 % nižší, výskyt nově vzniklého diabetu o 30 % nižší). Vzhledem k těmto přesvědčivým výsledkům byla větev ASCOT-BPLA předčasně ukončena.
Výsledky nové analýzy
Hodnocení studie ASCOT-BPLA ukázala, že z celkového počtu osob, u kterých bylo riziko vzniku diabetu hodnoceno (tj. těch, kteří na počátku studie ještě neměli příznaky diabetu), se diabetes v průběhu studie rozvinul u 9,7% pacientů (pacienti byli sledováni v průměru po dobu 5 let). To odpovídá incidenci 18,6 nově vzniklých případů diabetu na každých 1000 pacientů ročně. Při analýze všech sledovaných parametrů došli autori k těmto výsledkům:
Pacienti, léčení amlodipinem nebo kombinací amlodipin/perindopril měli nižší pravděpodobnost vzniku diabetu v porovnání s pacienty léčenými atenololem či kombinací atenolol/thiazid. Ostatní zjištěné faktory snižující pravděpodobnost vzniku diabetu byly: vyšší hladina HDL-cholesterolu, příjem alkoholu (přiměřený) a věk nad 55 let. Jako faktory zvyšující riziko vzniku diabetu se jevily: zvýšená glykémie na lačno na počátku sledování, zvýšená hodnota BMI (body mass index), zvýšená plasmatická hladina triglyceridů a zvýšená hodnota systolického krevního tlaku.
Zvýšená hodnota glykémie na lačno byla nejvýraznějším prediktorem vzniku diabetu – vzestup o každý milimol na litr nad hodnotu 5 mmol/l zvyšoval riziko 5,8násobně. Pokud jde o BMI, na každých 5 jednotek vzestupu hodnoty BMI nad normu vzrůstá riziko vzniku diabetu o 49%. U hladiny triglyceridů vzrůstá riziko o 12% na každý vzestup hladiny o 1 mmol/l nad horní hranici normy.
Autoři analýzu uzavírají konstatováním, že ve studii ASCOT-BPLA se ukázaly jako hlavní determinanty rizika vzniku diabetes mellitus u hypertoniků zvýšené hodnoty glykémie na lačno, zvýšené hodnoty BMI a používání betablokátoru atenololu či kombinace atenololu a diuretika. Na základě těchto výsledků vytvořili autoři model, který podle jejich názoru umožňuje relativně přesnou predikci vzniku diabet u pacientůl s hypertenzí.
-----
Gupta AK, Dahlof B, Dobson J, et al. Determinants of new-onset diabetes among 19,257 hypertensive patients randomised in the ASCOT-BPLA trial and the relative influence of antihypertensive medication. Diabetes Care - published online ahead of print 30.1.2008:
http://care.diabetesjournals.org/cgi/content/abstract/dc07-1768v