14.6.2008 U pacientů postižených cévní mozkovou příhodou (CMP) se často rozvíjejí příznaky depresivní poruchy, která může významně ovlivnit další klinický průběh. V časopise Journal of the American Medical Association (JAMA) byla publikována klinická studie, která se zabývala možnostmi, jak rozvoji deprese u těchto pacientů zabránit.

Podle některých statistických údajů se depresivní porucha rozvíjí přibližně u poloviny pacientů, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu. Jak ukázala řada studií, je tato deprese spojena se zhoršením průběhu zotavení u těchto pacientů z následků CMP, ale přispívá navíc k jejich zvýšené mortalitě. Prevence deprese u pacientů po CMP představuje proto důležitý předmět klinického výzkumu, jehož řešení má mimořádný význam pro klinickou praxi.

Do studie bylo zařazeno 176 pacientů po akutně prodělané cévní mozkové příhodě, kteří v době zařazení do studie neměli známky deprese. Skupina byla rozdělena na tři části: podskupinu těch, kteří dostávali antidepresivum escitalopram, další podskupinu pacientů, u kterých byla zahájena psychoterapie, zaměřená na řešení problémů (problem-solving psychotherapy) - psychologická intervence, vyvinutá pro seniory s depresí; třetí podskupině pacientů bylo podáváno placebo. Cílem studie bylo zjistit, zda preventivní podávání antidepresiva či psychoterapie v průběhu jednoho roku po prodělané CMP bude mít za následek snížený výskyt deprese. Hlavním sledovaným parametrem studie byl vznik velké nebo malé depresivní poruchy. Symptomy deprese byly hodnoceny na základě strukturovaného klinického rozhovoru, dotazníku a dalších kritérií Diagnostického a statistického manuálu psychických poruch (DSM-IV).

Výsledky studie ukázaly, že u pacientů ze skupiny placeba se vyvinula deprese významně častěji (ve 22,4 %) než u pacientů ve skupině escitalopramu (8,5 %) a skupině psychoterapie (11,9 % - rozdíl byl v obou případech statisticky významný (p<0,001). Poté co byly v další analýze zohledněny další faktory, jako např. věk, pohlaví a výskyt poruch nálady v anamnéze, byla statistická významnost rozdílu oproti placebu prokazatelná pouze u pacientů, kterým byl podáván escitalopram (p=0,007), zatímco ve skupině pacientů, kterým byla aplikována psychoterapie, byl rozdíl oproti placebu statisticky nevýznamný.

Pokud jde o nežádoucí účinky použité léčby, nebyl mezi třemi podskupinami prokázán žádný signifikantní rozdíl. Autoři studii uzavírají konstatováním, že u pacientů, kteří čerstvě prodělali cévní mozkovou příhodu, vedla aplikace escitalopramu nebo psychoterapie k významnému poklesu pravděpodobnosti, že se rozvinou známky deprese, při další analýze zůstává významný rozdíl jen ve skupině escitalopramu.

Podle hlavního autora studie R.G. Robinsona (University of Iowa, Iowa City) výsledky studie opravňují k závěru, že prevence rozvoje deprese podáváním antidepresiv (v tomto případě escitalopramu) představuje pro pacienty po cévní mozkové příhodě přínos, protože bylo prokázáno, že deprese u tohoto typu pacientů zvyšuje mortalitu a zpomaluje zlepšování klinického stavu po CMP.

Deprese tedy může u těchto pacientů vést k fatálním důsledkům. V předchozí klinické studii stejného autorského kolektivu bylo prokázáno, že u pacientů po CMP, kterým byla preventivně podávána antidepresiva, byla mortalita přibližně o 50 % nižší než u těch, kteří dostávali placebo. Prevence deprese u pacientů s cévní mozkovou příhodou je proto velmi významným problémem, k jehož řešení přispěla i tato nově publikovaná studie.

Escitalopram je antidepresivum ze skupiny selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). V ČR jsou registrovány přípravky s různým obsahem escitalopramu ve formě potahovaných tablet a kapek pro perorální aplikaci pod firemním názvem Cipralex (Lundbeck).

------

Robinson RG, Jorge BRE, Moser DJ, et al. Escitalopram and problem-solving therapy for prevention of poststroke depression: a randomized controlled trial. JAMA. 2008;299:2391-2400.