26.1.2004
U mnoha pacientů s chronickou anginou pectoris se objevují epizody bolestí na hrudníku, přestože u nich byl proveden revaskularizační zákrok a zahájena přiměřená farmakoterapie například beta-blokátory či antagonisty kalciových kanálů. Výskyt bolestí lze podle současných předpokladů ovlivnit i zásahem do energetického metabolismu myokardu. Ranolazin je léčivo, jehož mechanismus účinku spočívá v působení na energetický metabolismus srdečního svalu – v inhibici oxidace mastných kyselin, které představují pro myokard energetický zdroj.
Snížení energetických potřeb myokardu tak vede k nižším požadavkům na dodávku kyslíku, jehož přísun je právě u tohoto typu pacientů omezen díky postižení koronárních cév. Pro nižší intenzitu oxidace postačuje menší množství kyslíku, které tak může pokrýt potřeby myokardu. Nedochází pak k ischémii a neobjevuje se ani její klinický projev - typické anginosní bolesti na hrudníku. Účinnost ranolazinu byla zatím ověřena jen v monoterapii. Nově byla publikována studie, která prověřovala účinnost ranolazinu u pacientů se závažnou chronickou anginou pectoris – při zavedené farmakoterapii beta-blokátory nebo antagonisty kalciových kanálů (JAMA 2004;291:309-316). Do studie byli zařazeni pacienti s příznaky chronické anginy pectoris, kteří byli léčeni standardními dávkami adekvátních léčiv (beta-blokátoru atenololu nebo antagonistů kalciových kanálů amlodipinu či diltiazemu) a přesto pociťovali již při malé námaze anginosní bolesti.
Účinnost ranolazinu byla hodnocena na základě posuzování doby do nástupu subjektivních a objektivních (EKG) známek ischemie myokardu při zátěži, vlivu na výskyt anginosních záchvatů, potřebu nitroglycerinu (léčiva rozšiřujícího koronární cévy), a dále na dlouhodobé přežití. Výsledky této dvojitě slepé, placebem kontrolované studie (CARISA - Combination Assessment of Ranolazine In Stable Angina – a následného sledování, celkově po dobu 2 let) ukázaly, že, ranolazin zvýšil významně dobu tolerované zátěže a dobu do nástupu bolesti i v době maximálního poklesu plazmatické hladiny léčiva („trough“). Zlepšení těchto parametrů nebylo závislé na hodnotě krevního tlaku, tepové frekvence ani souběžné antianginosní terapii. Ranolazin snížil počet anginosních záchvatů a potřebu záchranné medikace nitroglycerinem. Přežití pacientů na ranolazinu odpovídalo 98,4 % v prvním roce, a 95,9 % v druhém roce sledování. Studie prokázala, že snížení energetických nároků myokardu ovlivněním jeho metabolismu ranolazinem významně zlepšuje u pacientů se závažnou chronickou anginou, léčených atenololem, amlodipinem či diltiazemem, toleranci zátěže a má významný antianginosní efekt, aniž by byla v dlouhodobé perspektivě negativně ovlivněna mortalita pacientů.
Léčiva zasahující do energetického metabolismu myokardu potlačením aerobního způsobu získávání energie (tj. oxidace mastných kyselin) a tím snižující nároky myokardu na kyslík, se podle této studie jeví jako perspektivní terapeutická alternativa pro pacienty s ischemickou chorobou srdeční.
