18.1.2006 Stále se zvyšující počet kardiovaskulárně nemocných vedl v posledních letech k masivnímu rozvoji farmakoterapie a k úspěšnému zavedení nových léčivých látek do klinické praxe. V léčbě hypertenze bývá velmi často využíváno účinku inhibitorů ACE, které jsou mimo jiné velice účinné i při léčbě srdečního selhání. Na základě hodnocení preskripce antihypertenziv za uplynulé čtvrtletí se z tohoto pohledu v ČR ukazuje jako nejúspěšnější léčivá látka perindopril.
Ischemická choroba srdeční (ICHS) se celosvětově řadí k nejčastějším příčinám nejen nemocnosti, ale i úmrtnosti. Toto tvrzení se týká i České republiky, což dokumentují mimo jiné údaje z Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) z loňského roku, které uvádějí nemoci oběhového systému jako nejčastější příčinu hospitalizace (370 996 případů v roce 2004), přičemž chronické srdeční selhání bylo příčinou hospitalizace 34 681 mužů a 25 992 žen v průměrném věku 69,2 roku. Průměrná doba hospitalizace přitom činila 8,1 dne.1 Jistě zajímavý je i údaj ze Spojených států, kde je v současné době udáváno celoživotní riziko rozvoje ICHS u dosud zdravých osob ve věku 40 let na 49 % u mužů a 32 % u žen.2
Jelikož ischemická choroba srdeční vede záhy k aktivaci angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE), a tím ke zvýšení cévní rezistence se současným zvýšením objemu cirkulujících tekutin, čímž se nadále zhoršuje základní onemocnění, je nanejvýš vhodné do tohoto bludného kruhu vstoupit podáváním inhibitorů ACE, které účinně snižují riziko zhoršení anginy pectoris, infarktu myokardu, srdeční zástavy či úmrtí z kardiovaskulárních příčin. Zároveň je velmi známý účinek renoprotektivní v důsledku zabránění mesangiální proliferaci a účinek vazoprotektivní s ohledem na funkčnost endotelu.
V tomto směru byl v uplynulém čtvrtletí v České republice nejčastěji předepisovaným antihypertenzivem dlouhodobě působící lipofilní inhibitor ACE perindopril, jenž je v současnosti schválen v indikacích hypertenze, srdečního selhání, ischemické choroby srdeční a nakonec i v prevenci cévních mozkových příhod (viz AISLP 20062).
S perindoprilem jsou nejenom v České republice, ale i celosvětově bohaté klinické zkušenosti, podpořené i rozsáhlými multicentrickými randomizovanými studiemi.
Medicína založená na důkazech tak jednoznačně dokresluje účinnost perindoprilu ve světle odborné veřejnosti dobře známých klinických studií, do kterých bylo zapojeno téměř 40 000 pacientů (ASCOT - 19 257 pacientů, PREAMI - 1 252 pacientů, EUROPA - 12 218 pacientů, PROGRESS - 6 105 pacientů). Bezesporu by nebylo úspěchu léčivého přípravku bez výborné spolupráce pacienta - podávání perindoprilu je spojeno s vysokou compliance k léčbě.
Velice působivé a přesvědčivé jsou závěry ze studie EUROPA, v níž bylo u pacientů se stabilní ICHS zjištěno, že perindopril v dávce 8 mg v dávce 1x denně při průměrné době sledování 4,2 roku vysoce významně oproti placebu snižuje relativní riziko primárního výsledného ukazatele (tj. úmrtí z kardiovaskuárních příčin, nefatální IM či resuscitovaná srdeční zástava), a to až o 19 %. Tento přínos byl u předem definovaných podskupin shodný a vyskytoval se bez ohledu na léčbu jinými standardně doporučovanými léky, jako jsou antiagregancia, hypolipidemika a beta-blokátory.
Z mechanismů účinku perindoprilu se velmi pravděpodobně na velmi dobré klinické odpovědi po jeho podávání uplatňují především významné zvýšení plazmatické koncentrace vazodilatačně působícího bradykininu a zvýšení aktivity syntetázy oxidu dusnatého v endotelových buňkách, snížení koncentrace angiotenzinu II, D-dimeru a von Willebrandova faktoru a snížení rychlosti apoptózy endotelu. V malých rezistenčních arteriích, velkých arteriích a v srdci prokázal perindopril antiremodelační účinky. U pacientů s hypertenzí zmenšuje poměr tloušťky tunica media a průměru lumen; u malých arterií zmenšuje periferní cévní odpor. Dále se ukázalo, že jeho pravidelné užívání významně snižuje množství periarteriolárního kolagenu. Dlouhodobá léčba perindoprilem snížila hypertrofii karotid a radiálních tepen. U pacientů v konečném stadiu onemocnění ledvin snížil perindopril rychlost pulsní vlny v aortě, a to nezávisle na změnách krevního tlaku. U pacientu s hypertenzí perindopril rovněž významně omezuje hypertrofii levé komory srdeční.
Ve prospěch perindoprilu jistě svědčí i délka biologického poločasu jeho účinné molekuly, která odpovídá přibližně 3-10 hodinám; perindoprilát (aktivní metabolit perindoprilu) však má terminální eliminační poločas 30-120 hodin, což odráží pomalou disociaci z jeho vazebných míst a umožňuje snadné a jednoduché dávkování v režimu 1x denně.
V současnosti je v České republice s touto molekulou registrován přípravek Prestarium, nově je k dispozici i plně hrazený generický přípravek Prenessa.
Údaje o spotřebě byly získány ve spolupráci se společností Drug-Agency Infopharm.


Literatura
1. ÚZIS ČR. Hospitalizovaní v nemocnicích ČR v roce 2004. Aktuální informace. 2005; 40: 1-6.
2. Perindopril: A Review of its use in patients with or at risk of developing coronary artery disease). Drugs. 2006; 66: 235-255.