15.4.2009
Myšlenka využití fytoestrogenů v humánní medicíně se zrodila na základě pozorování žen v jihovýchodní Asii, u kterých je obecně nižší výskyt akutního klimakterického syndromu, osteoporózy či některých civilizačních chorob (včetně karcinomu mléčné žlázy). Při hledání příčiny tohoto stavu se ukázalo, že jídelníček obyvatel v této oblasti je bohatý na potraviny s vysokým obsahem fytoestrogenů, především sóji.
Fytoestrogeny jsou látky nesteroidní povahy, jimž je však vlastní estrogenní účinek. Obvykle se dělí na isoflavony (biochanin A, daidzein, formononetin, genistein, glycitein), lignany (matairesinol, secoisolariciresinol-diglucosid) a kumestany.
Výskyt
Nejdůležitějším zdrojem fytoestogenů je sója (r. Glycine), červený jetel (Trifolium pratense) či vojtěška (r. Medicago), dále se pak nacházejí v ploštičníku
(r. Cimicifuga), červené vinné révě (r. Vitis), rýži (Oryza sativa a Oryza glaberrima), lékořici (r. Glycyrrhiza) a dalších.
Mechanismus účinku
Isoflavony jsou molekuly se schopností vázat se na estrogenní receptory a patří k nejlépe probádaným fytoestrogenům. V rostlinách účinkují jako antioxidanty, neboť jsou schopny inhibovat tvorbu superoxidových aniontů. I když jsou isoflavony nazývány fytoestrogeny, nejsou totožné s estradiolem a nevykazují schopnosti buněčné proliferace. Často bývají rovněž označovány přívlastkem anti-aging, a to pro svoji schopnost ochránit samu rostlinu od agresivního slunečního záření.
Isoflavony však kromě antioxidační aktivity vykazují aktivitu na estrogenových, progesteronových či androgenních receptorech, a to s různou afinitou i vnitřní aktivitou. Pro pochopení účinku fytoestrogenů je důležité uvést, že u člověka existují dva typy humánních receptorů pro estrogeny (ER-alfa a ER-beta). Fytoestrogeny mají malou afinitu k receptorům ER-alfa, ale silnou afinitu k receptorovému podtypu ER-beta. Prospěšný vliv fytoestrogenů na funkci myokardu a cév a jejich role v prevenci osteoporózy je umožněna přítomností receptorů ER-beta v kardiovaskulárním systému a kostech. Předpokládá se, že účinky fytoestrogenů jsou zprostředkovány nejen vazbou na estrogenové receptory, ale i například vazbou na nukleární receptory typu PPAR (peroxisome proliferator activated receptors), u kterých se předpokládá, že by mohly (obdobně jako je tomu např. u glitazonů) zprostředkovat antidiabetický účinek fytoestrogenů. Účinky fytoestrogenů jsou analogií účinků tzv. selektivních modulátorů estrogenových receptorů (SERM), látek modulujících estrogenovou aktivitu potenciací ve tkáních pozitivně ovlivňovaných estrogeny (kosti, srdce) a supresí ve tkáních, na které estrogeny působí negativně (děloha).
U isoflavonů z červeného jetele byl dále popsán výrazný inhibiční účinek na aromatázu (snížení tvorby 17beta-estradiolu ve specifických tukových tkáních, jako je např. prsní tkáň), což logicky naznačuje protinádorový účinek u estrogen-dependentních nádorů. Genistein a biochanin A jsou potentní, kompetitivní inhibitory 5-alfa-reduktázy, což může být velice významné u pacientů s karcinomem prostaty. Genistein, daidzein a biochanin A rovněž indukují apoptózu a in vitro inhibují růst T-47D a MCF-7 nádorových buněk prsu.
Literatura:
Carroll DG. Nonhormonal Therapies for Hot Flashes in Menopause. American Family Physician 2006;73: 457-464.
Helferich WG, Andrade JE, Hoagland MS. Phytoestrogens and breast cancer: a complex story. Inflammopharmacology. 2008;16:219-26
Oseni T, Patel R, Pyle J, Jordan VC. Selective estrogen receptor modulators and phytoestrogens. Planta Med. 2008;74:1656-65
McCann SE, Muti P, Vito D, et al. Dietary lignan intakes and risk of pre- and postmenopausal breast cancer. Int J Cancer 2004;111:440-3
Mueller M, Jungbauer A. Red clover extract: a putative source for simultaneous treatment of menopausal disorders and the metabolic syndrome. Menopause. 2008;15:1120-31
