6.11.2004 Vitaminy a stopové prvky ve výživě stále vzbuzují pozornost. Jsou to složky výživy, jejichž chybění způsobuje patologické změny v organismu. Změny, které jejich nedostatkem nastanou (strukturální, biochemické nebo funkční), mají progresivní charakter. Po adekvátní suplementaci při zvýšené potřebě těchto látek dochází většinou k normalizaci.

Vitaminy rozdělujeme na látky rozpustné v tucích (vitaminy A, D, E, K) a rozpustné ve vodě (např. vitamin C, thiamin, riboflavin, niacin, vitamin B6, vitamin B12, kyselina listová, biotin, kyselina pantotenová). K vitaminům, které se nejčastěji vyskytují jak ve volně prodejných přípravcích, tak v doplňcích stravy (obvykle s některými minerály a/nebo dalšími vitaminy), patří kyselina askorbová.

Vitamin C

Kyselina askorbová je redukovaná forma vitaminu C, oxidovaná forma je kyselina dehydroaskorbová. V přirozené potravě se obě formy vyskytují společně. Je jedním z nejdůležitějších a velice účinných antioxidantů. Působí na rozdíl od tokoferolu a beta-karotenu nikoliv v lipidovém, ale ve vodním prostředí, jak už bylo uvedeno výše. Redukovaná forma kyseliny askorbové zlepšuje střevní absorpci anorganického železa a redukuje toxické kovy. Významnou úlohu má především v imunitních reakcích a při antibakteriálním působení bílých krvinek.
Normální koncentrace kyseliny askorbové v lidské plazmě se pohybuje obvykle v rozmezí 0,8 - 1,6 mg/100 ml. Plazmatická koncentrace kyseliny askorbové pod 0,2 mg na 100 ml je pokládána za projev karence. Přívod kyseliny askorbové v gramových dávkách vede k přechodnému vzestupu plazmatické koncentrace nad 2,5 mg na 100 ml, ale udržet tuto koncentraci nebo ji překročit je obtížné vzhledem k velmi účinné exkreci kyseliny askorbové do moči (zvláště po překročení prahového množství).
Nedostatek vitaminu C se projevuje nechutenstvím, únavou, svalovou bolestí a zvýšeným sklonem k infekcím. Rozvinutý těžký deficit - skorbut - se projevuje těžkou anemií, krvácením z dásní, do kůže, poruchami hojení ran, artralgiemi, depresí a únavou, v současnosti se však vyskytuje zřídka. Těžký deficit může končit náhlou smrtí.
Avšak také vysoké dávky vitaminu C mohou vést k nežádoucím vedlejším účinkům. Ty se objevují při dlouhodobém podávání megadávek vitaminu C. Ohroženi jsou především nemocní s porušenými renálními funkcemi, kteří nejsou schopni nadměrná množství vitaminu C vyloučit (hrozí vznik urolitiázy). Vysoké dávky mohou také vést k zatížení organismu nadměrným přívodem železa, protože kyselina askorbová zvyšuje jeho absorpci.
Zvýšenou potřebu kyseliny askorbové mají těhotné a kojící ženy, pacienti po chirurgických výkonech, s polytraumaty, a v neposlední řadě také kuřáci. V pravidelných dávkách se její podávání doporučuje v období zvýšeného výskytu respiračních onemocnění a chřipek.

Charakteristiky kyseliny askorbové

- Při jednorázové dávce 500 mg a více (plazmatická koncentrace 2,0 mg na 100 ml) se kyselina askorbová vylučuje močí a nezvyšuje se již její koncentrace ve tkáních (význam depotních forem kyseliny askorbové).
- 35 - 50 % kyseliny askorbové se metabolizuje na kyselinu šťavelovou a vylučuje se formou oxalátů.
- Zvýšené vylučování kyseliny askorbové močí vede k acidifikaci moči, riziku vzniku oxalátové nefrolitiázy a dochází ke sníženému vylučování kyseliny močové.
- Při vstřebání tvoří kyselina askorbová zejména při vyšších dávkách nerozpustné komplexy s mědí (možnost deficitu Cu).
- Kyselina askorbová vyvolává zvýšenou potřebu selenu a tokoferolu, a naopak. Tyto komponenty jsou totiž navzájem propojeny v antioxidačním procesu ve formě antioxidační kaskády.
- Zvýšený přívod kyseliny askorbové vede ke zvýšenému vstřebávání a ukládání železa.
- Kyselina askorbová nesnižuje primárně cholesterolémii. Cholesterolémie stoupá při karenci kyseliny askorbové a klesá při úpravě jejího deficitu. Avšak ani zvýšené dávky vitaminu C u osob, které nejeví karenci kyseliny askorbové, cholesterolémii nesnižují.
Při zvýšeném přívodu kyseliny askorbové a za určitých patologických situací (nedostatek tokoferolu a selenu) se může kyselina askorbová jevit jako prooxidant a její zvýšená suplementace je nevhodná. Zvýšená suplementace kyseliny askorbové je kontraindikována zejména při riziku hemochromatózy.
Základní dávka kyseliny askorbové je 40 mg ve většině evropských zemí a 60 mg v USA. Maximální denní dávka vitaminu C nepodléhající ještě registraci v ČR je 600 mg/den.

Stopové prvky

V současnosti je rovněž považováno za nezbytné pro lidskou výživu 16 minerálních prvků, mezi něž jsou zařazeny makronutrienty (kalcium, fosfor, draslík, síra, sodík, chlor a hořčík) a mikronutrienty (vyskytující se v lidském organismu v množství menším než 0,005 % tělesné hmotnosti) - železo, zinek, selen, mangan, měď, molybden, jod, kobalt a chrom.
Každý ze jmenovaných minerálů má svou specifickou funkci. Zvláštní význam mají stopové prvky ve spojení se zátěžovými stavy a při těžkých onemocněních.
Velmi často bývá v potravinových doplňcích obsažen právě zinek ve spojení s vitaminem C. Zinek je stopový prvek, který je pro člověka nepostradatelný. Mezi jeho velmi důležité funkce patří účast na syntéze hemu, mastných kyselin s dlouhým řetězcem a prostaglandinů, na transportu cholesterolu a udržování stability lipidů v buněčných membránách. Je nezbytný při syntéze a funkci inzulinu. Zásadní úlohu má v imunitním systému. Jeho nedostatek vede ke zhoršené syntéze proteinů, následně ke zhoršení reparačních a hojivých procesů a ke zvýšenému sklonu k infekcím. Deficit zinku bývá u starších osob, alkoholiků, u osob s renální insuficiencí a při malabsorpčním syndromu.
Klinicky se nedostatek zinku projevuje změnami chuti a čichových počitků, alopecií, periorální dermatitidou, dermatitidou na rukou a nohou, průjmem a sníženou imunitou. Velký význam má např. sledování koncentrací C-reaktivního proteinu a současně koncentrací zinku. Podle výsledné hodnoty je možno určit, zda je nízká koncentrace plazmatického zinku způsobena změnami při reakci akutní fáze, nebo zda je důsledkem deficitu zinku. Pokud se hodnota C-reaktivního proteinu při zlepšení stavu vrátí k normě, má koncentrace zinku stoupat k normálním hodnotám.
Denní doporučená dávka pro zinek se pohybuje kolem 15 mg. Dávky zinku kolem 300 mg denně déle než šest týdnů vedou ke změnám imunitních funkcí. Tato situace může nastat při nekontrolovaném zneužívání v nutričních suplementech dostupných bez receptu.
Při použití vitaminových doplňků rozhoduje vhodná kombinace a množství jednotlivých součástí. Zásada zůstává stále stejná - dodržování doporučení výrobce. Na našem trhu je již několik přípravků obsahujících kombinaci vitaminu C a zinku, jejichž podávání jako doplňku stravy je vhodné u osob, u kterých je zapotřebí podpořit funkci imunitního systému, zvýšit odolnost vůči stresu či přispět k antioxidační ochraně organismu. Vhodné je podávání této kombinace v období zvýšeného výskytu sezónních respiračních onemocnění, v průběhu rekonvalescence a u kuřáků, kde podle některých studií vitamin C přispívá ke kardiovaskulární prevenci.

Literatura

Zadák Z. Výživa v intenzivní péči. Praha: Grada Publishing, 2002.
Racek J. Oxidační stres a možnosti jeho ovlivnění. Praha: Galén, 2003.
Bsoul SA, Terezhalmy GT, Moore WS. Vitamin C in health and disease. J Contemp Dent Pract 2004; 5(2):1-13.
Moller P, Viscovich M, Lykkesfeldt J, et al. Vitamin C supplementation decreases oxidative DNA damage in mononuclear blood cells of smokers. Eur J Nutr 2004;43;267-274.
Viscovich M, Lykkesfeldt J, Poulsen HE. Ascorbic acid recycling in human erythrocytes is induced by smoking in vivo. Free Radic Biol Med 2003;35:1439-1447.