26.5.2004 Inhalační kortikosteroidy (ICS) a dlouhodobě působící beta-sympatomimetika (LABA, long-acting beta-agonists) patří dnes k základním léčivům používaným v terapii bronchiálního astmatu. Mezi hlavní výhody této kombinace patří tzv. „kortikoidy šetřící účinek“ LABA. Ukázalo se, že přidání LABA umožňuje, aby dávka kortikosteroidů, potřebná k potlačení zánětu bronchiální sliznice (jenž je příčinou příznaků astmatu), byla redukována. Snižuje se tím riziko nežádoucích účinků steroidů při dlouhodobém podávání. 

Po ověření výhodnosti a účinnosti této kombinace následoval další logický krok: spojení ICS a LABA (užívaných primárně pro svůj bronchodilatační efekt) v jednom inhalátoru. Příkladem může být kombinace budesonidu (ICS) a formoterolu (LABA) v přípravku Symbicort (AstraZeneca). Vzhledem k proměnlivosti klinického obrazu u astmatu se zákonitě objevila další idea: flexibilní dávkování této kombinace léčiv tak, aby pacient sám přizpůsoboval dávku intenzitě vlastních obtíží. Bude pacient sám schopen této citlivé regulace aniž by to mělo negativní dopad na kontrolu chorobného procesu? Tuto otázku si položili autoři multicentrické, randomizované studie ASSURE, jejíž výsledky byly nyní publikovány v časopise Respiratory Medicine (2004;98:464-475). 

V této studii byla srovnávána účinnost fixního a flexibilního podávání kombinace budesonid/formoterol ve společném inhalátoru (Symbicort) při léčbě astmatu. Do studie byli zařazeni pacienti s perzistujícím astmatem, u kterých samotné podávání ICS nepostačovalo ke kontrole nemoci a pacienti, kteří byli úspěšně léčeni kombinací ICS+LABA. Studie byla zahájena 4týdenní zabíhací fází, kdy byla všem pacientům podávána kombinace  budesonid/formoterol (80 nebo 160 mikrogramů budesonidu + 4,5 mikrogramů formoterolu v 1 dávce); ve stabilním dávkování 2 vdechy 2krát denně. Následovala randomizace na skupinu s fixním podáváním (n = 764), kteří ve stejné metodě léčby pokračovali dalších 12 týdnů. Pacienti v druhé skupině (flexibilní dávkování, n = 775) mohli v průběhu tohoto období sami snížit dávku na 1 inhalaci 2krát denně, pokud se jejich stav zlepšil, a naopak při prvních známkách zhoršení zvýšit dávku na 4 inhalace 2krát denně (na dobu maximálně 2 týdnů).

Během zabíhací fáze byly subjektivní i objektivní známky kontroly nemoci (potvrzené spirometricky) stabilizovány u 60 % a zlepšily se u 31 % pacientů.  Po rozdělení na obě podskupiny se ukázalo, že pacienti s flexibilním režimem byli schopni užívat kombinaci léčiv efektivně: 79% pacientů si snížilo dávky; ve srovnání se skupinou s fixním dávkováním byl u nich celkový počet inhalací léčiv významně nižší, přičemž kontrola astmatu byla v obou skupinách srovnatelná. Oba režimy byly dobře tolerovány. Studie prokázala, že flexibilní přizpůsobení dávek samotným pacientem dokáže zajistit efektivní kontrolu astmatu se sníženou celkovou dávkou léčiv. 

Vhledem k nezanedbatelným rizikům dlouhodobého podávání kortikosteroidů mají výsledky této studie zásadní význam. Bezprostřední úloha samotného pacienta v optimalizaci dávkování léčiv u astmatu nepochybně vzroste a rizika vedlejších účinků léčby astmatu se dále zredukují. Trend ke snižování rizika nežádoucích účinků kortikosteroidů, zahájený  přechodem od celkové aplikace k inhalační (umožněné vyvinutím ICS) a v další fázi ke snížení dávek inhalačních steroidů (umožněnému kombinací s LABA) tak bude mít své logické pokračování.  

Ind PW, Haughney J, Price D, et al. Adjustable and fixed dosing with budesonide/ formoterol via a single inhaler in asthma patients: the ASSURE study. Respir Med 2004;98:464-475.