30.10.2008
Den 18. říjen je stanoven jako Světový den menopauzy. Poprvé tak byl označen v roce 2000 z iniciativy Mezinárodní menopauzální společnosti (IMS). V letošním roce uspořádala firma Novo Nordisk s. r. o. k této příležitosti tiskovou konferenci. Novináři vyslechli příspěvky předních odborníků klimakterické medicíny - MUDr. Marcely Burdové, MUDr. Tomáš Faita PhD. a MUDr. Jaroslava Jeníčka. Cílem tiskové konference bylo podpořit a usnadnit lékařské i laické veřejnosti komunikaci o problémech spojených s obdobím menopauzy.
Klimakterium (menopauza) je období života ženy, kdy vyhasíná funkce vaječníků nebo jsou operačně odstraněny. Některé ženy mají to štěstí, že se u nich tato změna projeví pouze ztrátou pravidelného měsíčního krvácení, ale asi 75 % trpí v různé míře akutním klimakterickým syndromem. Ten v sobě skrývá obtíže způsobené poruchami napětí cévní stěny (návaly horka, pocení), změny psychiky (poruchy spánku, podrážděnost, deprese, úzkost, nesoustředěnost), bušení srdce, bolesti kloubů či ztrátu sexuálního zájmu.
U všech žen se nedostatek ženského hormonu estrogenu produkovaného vaječníky projeví výrazným zrychlením stárnutí organismu. Dlouhodobý nedostatek estrogenů, kromě stárnutí sliznic spojeného s bolestí při styku a močovými záněty, není většinou ihned patrný.
Jedním z nejzávažnějších důsledků je osteoporóza - řídnutí kostí s následnými bolestivými deformacemi páteřních obratlů, zlomeninami kostí předloktí či krčku kosti stehenní, vznikající již při minimálním zatížení a vedoucí k upoutání na lůžko až invaliditě.
Nejúčinnější léčbou klimakterických symptomů zůstává hormonální substituční léčba (HT). Ohledně indikací a nežádoucích účinků však vládl do poslední doby několik nejednoznačných názorů. Zejména první výsledky studie WHI (Women‘s Health Initiative) byly negativně uchopeny médii a vyvolaly zmatenou situaci. Nevhodně vybraná populace v této studii (průměrný věk 63 let) si pro praktické účely vyžádala revize a podrobnější analýzy (ovšem už s menším mediálním pokrytím), které závěrečné stanovisko významně pozměnily.
Revidovanou analýzu a další doplňkové studie odrážejí aktuální doporučení NAMS (North American Menopause Society). Tyto údaje podporují používání HT u vhodně vybraných žen v perimenopauzálním období a po menopauze.
Primární indikací HT je akutní klimakterický syndrom. HT velmi významně snižuje subjektivní frekvenci i intenzitu návalů horka. Přidání vhodného progestinu může přispívat k poklesu výskytu návalů horka, a při stejné účinnosti je možné volit nižší dávky v kombinovaných přípravcích. Existují přesvědčivé důkazy o účinnosti HT při prevenci osteoporotických zlomenin. HT má příznivý účinek na kostní denzitu i při použití nízkých dávek estrogenů.
Kardiovaskulární (KV) účinky se ukázaly jako nejvíce závislé na věku. Pokud byla HT zahájena ve věku do 60 let, pozoroval se významný pokles výskytu srdečních příhod. Při zahájení HT ve věku nad 60 let nebyl kardioprotektivní vliv patrný. Pozorovaný nárůst incidence ischemické choroby srdeční se ve velké většině vztahoval k ženám nad 70 let věku.
Ve studiích bylo pozorováno přibližně dvojnásobné riziko žilního tromboembolizmu. Na zvýšení rizika se ovšem velmi významně podílí doba zahájení, vyšší věk a současné rizikové faktory. U žen ve věku 50–59 let s BMI < 25 nedochází k významnému zvýšení tromboembolického rizika. Podobně tomu je i u cévních mozkových příhod: u žen ve věku do 60 let bez KV rizikových faktorů se riziko nezvyšuje. Významný nárůst rizika se pozoroval pouze u žen ve věku nad 70 let. U žen, které začnou užívat HT do deseti let od nástupu menopauzy nebo před dosažením věku 60 let, není proto třeba mít tak velké obavy z nepříznivých KV dopadů léčby.
Riziko karcinomu prsu narůstá po pěti letech kombinované hormonální terapie standardními dávkami, ne však při léčbě samotným estrogenem, ovšem zvýšené absolutní riziko je malé. Po ukončení HT se riziko karcinomu prsu do pěti let vrací na stejnou úroveň jako u žen, které HT nikdy neužívaly. Pacientky užívající HT jsou zároveň pod pravidelným dohledem gynekologa, podstupují častěji mamografické vyšetření a zvyšuje se tak šance záchytu onemocnění ve včasném stadiu.
Pokud má žena pouze lokální příznaky deficitu estrogenů (pálení, svědění, suchost pochvy, bolesti při styku, záněty) - je možná terapie lokálními estrogeny. K dispozici jsou vaginální tablety, krémy a čípky, přičemž vaginální tablety se jeví jako nejelegantnější, čistá forma s přesným dávkováním pomocí jednorázového aplikátoru.
Pro mnohé ženy trpící klimakterickými příznaky platí, že přínosy HT převažují nad jejími riziky. Je však nutný individuální přístup k léčbě, včasný začátek a minimalizace dávky.
Literatura
Utian WH, Archer DF, et al. Estrogen and progestogen use in postmenopausal women: July 2008 position statement of The North American Menopause Society. Menopause 2008; 15: 584-602.
