Vakcinační antigeny HPV vakcíny, tj. VLP L1 proteinové částice, patří mezi velmi silné imunogeny a jsou schopny vyvolávat vysoké hladiny protilátek.

Imunitní protilátková odpověď po očkování HPV vakcínou je zprostředkována jak přímým zacílením na panenské B-buňky, tak nepřímo prostřednictvím fagocytů za uvolnění cytokinů a při T-buněčné prezentaci VLP L1 HPV antigenu. Důležitým produktem imunitní odpovědi se stávají i paměťové B-buňky specifické vůči vakcinačním sérotypům HPV. Aby se imunitní systém nezhroutil, je imunitní odpověď regulována nadbytečným množstvím protilátek. Znamená to, že větší množství vakcinačního antigenu nemůže zvýšit množství protilátek.

Adjuvantní vakcína vede k tvorbě ještě dalších protilátek jako důsledek antigenů nesoucí podíl jak adjuvans, tak VLP L1 HPV. Analýza výsledků ELISA protilátek stanovených po očkování adjuvantní a neadjuvantní bivalentní vakcínou potvrzuje odlišnou kvalitu vzniklých protilátek. Znamená to, že ELISA protilátky tvoří jak ochranné protilátky, vyvolávané vakcinačním antigenem VLP L1 HPV, tak protilátky strukturální a jinak spřízněné, které však nehrají roli v ochraně vůči HPV, neboť protektivní účinnost tohoto očkování nebyla přítomností adjuvans ovlivněna. Sérologické výsledky po očkování adjuvantní bivalentní vakcínou jsou přeceňovány. Dokonce i její sérokonverze je stanovena jen vůči limitu detekovatelnosti metody, tj. vůči asi 3–7,5krát nižšímu limitu, než jsou hladiny ELISA protilátek po prožití infekce. Naopak protilátky po očkování kvadrivalentní vakcínou byly stanovovány jako monoepitopové (kompetitivní luminexová imunozkouška) a sérokonverze se vyhodnocovala k hladinám protilátek po prožití přirozené nákazy. V důsledku toho jsou postvakcinační hladiny ochranných protilátek významně podceněny a sérokonverze je nižší.

Určujícím faktorem spolehlivosti očkování je dosažená protektivní účinnost, nikoliv sérokonverze či výše hladin protilátek. Protektivní účinnost je tedy pro obě vakcíny vysoká a srovnatelná, i když lépe zůstává prověřená u kvadrivalentní vakcíny (tj. prokázané významné snížení incidence většího rozsahu klinických manifestací HPV onemocnění).

Obě vakcíny vyvolávají zkříženou protektivní účinnost vůči jiným než vakcinačním sérotypům, která vzniká heterogenitou protilátek indukovaných vakcinačními antigeny vysoce homologními s nevakcinačními sérotypy (především typ 45, 31 a 33). Spolehlivost zkřížené ochrany však zůstává variabilní (9–95 %), pravděpodobně v závislosti na velikosti infekční dávky, bez jednoznačně prokazatelného vlivu dodatečného adjuvans. (celá přednáška je součástí odborného semináře AESCULAP 2009, viz str. 22).