12.11.2025
Již delší dobu je známo, že některé bakteriální infekce, které mohou narušit kožní a slizniční bariéru, mohou spustit autoimunitní choroby, jako je tomu u postinfekčních autoimunitních stavů.
Mezi taká onemocnění patří například revmatická horečka a poststreptokoková glomerulonefritida. Avšak teprve v posledních několika letech se plně docenil význam nerovnováhy střevní mikrobioty při vzniku autoimunitních onemocnění, aniž by tomu muselo předcházet infekční onemocnění. Této problematice se věnuje řada dalších článků, publikovaných v posledních letech. Data z nových studií naznačují, že expanze různých druhů patobiontů se účastní autoimunitní patogeneze a stimulují klonální expanzi T a B lymfocytů, které rozpoznávají mikrobiální antigeny.
Přehledný článek publikovaný v Nature Reviews Rheumatology (1), ale i další obdobně zaměřené články (2,3,4) se zabývají vztahem mezi střevním mikrobiomem a imunitním systémem a potenciálním důsledkem narušení rovnováhy mikrobioty pro nastolení autoimunitního procesu, například systémového lupus erythematodes (SLE). Je pozoruhodné, že vzájemné vztahy mezi expanzemi určitých kmenů ve střevní mikroflóře a souběžnými autoimunitními reakcemi nesou rysy připomínající klasické postinfekční autoimunitní onemocnění.
Na základě těchto poznatků se zvažují nové terapeutické příležitosti k obnovení rovnováhy v mikrobiotě nebo k obnovení integrity střevní bariéry, aby se posílila imunitní homeostáza u tohoto typu pacientů.
Tato problematika by se dal shrnout v následujících bodech:
- Vznik systémového lupus erythematodes (SLE) zahrnuje mnoho genetických a environmentálních faktorů a nové údaje ukazují, že různé střevní patobionty jsou podněcujícími a exacerbujícími faktory.
- Nové údaje zdůrazňují paralely mezi autoimunitními onemocněními, jako je SLE, a poststreptokokovými onemocněními včetně revmatické horečky.
- Zvýšená permeabilita střevní bariéry umožňuje mikrobům a mikrobiálním metabolitům interagovat s imunitními buňkami hostitele, což následně řídí patologickou progresi.
- Další longitudinální studie by měly objasnit podrobněji vzájemné vztahy mezi SLE a střevní dysbiózou u jednotlivých typů pacientů.
- Vliv dietních faktorů, antibiotik a dalších faktorů na mikrobiální odolnost a dysbiózu a následný rozvoj nebo vzplanutí autoimunitního onemocnění jsou také důležitými tématy, jejichž výzkum je třeba prohlubovat.
- Modulace střevního mikrobiomu pacientů si autoimunitními chorobami je slibná terapeutická intervence, která by mohla poskytnout cílenější a účinnější přístup k léčbě onemocnění než v současnosti užívaná celková imunosuprese.
- Tyto souvislosti ukazují, jak důležitá je pro zdraví organismu fyziologická střevní flóra a naznačují, že ovlivnění narušeného mikrobiomu například vhodně zvolenými probiotiky by mohlo hrát roli nejen v léčbě onemocnění zažívacího traktu, ale ovlivňovat prospěšně i další systémy organismu.
---
1. Silverman GJ, Azzouz DF, Gisch N, et al. The gut microbiome in systemic lupus erythematosus: lessons from rheumatic fever. Nature Reviews Rheumatology 2024;20:143–157.
2. Wang X, Yuan W, Yang C, et al. Emerging role of gut microbiota in autoimmune diseases. Front. Immunol. 2024;15:365554.
3. Adawi M. The role of gut microbiota in autoimmune disease progression and therapy: a comprehensive synthesis. Front. Microbiomes 2025;4:553243.
4. Cui X, Cong Y. Role of gut Microbiota in the development of some autoimmune diseases. Journal of Inflammation Research 2025:18:4409–4419.
Autor
