Kyselé prostředí v žaludku je základním předpokladem pro fyziologický průběh intraluminární fáze trávení. Umožňuje aktivizaci proteolyticky působícího pepsinu a udržuje téměř sterilní prostředí. Kyselé pH je vytvářeno kyselinou chlorovodíkovou, produkovanou parietálními buňkami žaludeční sliznice.

Produkce kyseliny chlorovodíkové je regulována třemi mechanismy - endokrinním, parakrinním a neurokrinním - a prostřednictvím tří typů receptorů na povrchu těchto buněk. Působení acetylcholinu na cholinergní receptory parietálních buněk se označuje jako neurokrinní mechanismus. Parakrinním mechanismem je působení histaminu uvolňovaného enterochromafinními buňkami žaludeční sliznice (ECL) na histaminové receptory H2 parietálních buněk. Tento mechanismus je stimulován působením gastrinu na ECL. Gastrin, produkovaný G-buňkami žaludeční sliznice, navíc působí i přímo na gastrinové receptory parietálních buněk (endokrinní mechanismus).
Produkce kyseliny chlorovodíkové je zajišťována v parietálních buňkách enzymatickým komplexem (H+/K+-adenosintrifosfatázou) označovaným jako protonová pumpa. Tento komplex secernuje do lumen vodíkové ionty (protony) výměnou za draslíkový kation.
Před agresivním působením kyselého prostředí chrání žaludeční sliznici několik obranných mechanismů, například dostatečné prokrvení, produkce hlenu, tvorba bikarbonátů, dostatečná regenerace slizničních buněk. Mezi kyselým, agresivním prostředím a obrannými mechanismy žaludku existuje za fyziologických okolností rovnováha. Porušení této rovnováhy vede ke vzniku slizničních lézí, případně až peptického vředu. Tato porucha ve smyslu příliš kyselého pH v žaludku je společným jmenovatelem několika chorob, shrnovaných pod pojem acidopeptická onemocnění. K jejich vzniku přispívá v řadě případů i infekce bakterií Helicobacter pylori. Do skupiny acidopeptických chorob řadíme refluxní chorobu jícnu, vředovou gastroduodenální chorobu, stresové slizniční léze a léze indukované například nesteroidními antirevmatiky.
Od objevu protonové pumpy v sedmdesátých letech bylo jasné, že syntéza látek blokujících tento systém výrazně změní terapii acidopeptických chorob. Tato skupina léčiv je označována jako inhibitory protonové pumpy (PPI). Prvním blokátorem protonové pumpy, který byl zaveden do klinické praxe, byl omeprazol. Na základě úspěšného zavedení omeprazolu do praxe byly vyvíjeny další látky s obdobným mechanismem působení - například lansoprazol, pantoprazol, rabeprazol, esomeprazol. Zavedení omeprazolu a dalších PPI do klinické praxe znamenalo přelom v léčbě gastrointestinálních onemocnění, umožnilo významné zlepšení výsledků konzervativní terapie, ale i výrazné omezení indikací k chirurgickému řešení. Jedním z přípravků obsahujících omeprazol registrovaných na našem trhu je Helicid (Léčiva).

Charakteristika

Omeprazol je inhibitor protonové pumpy, který blokuje H+/K+-adenosintrifosfatázu lokalizovanou v membráně sekretorického kanálku parietální buňky žaludeční sliznice. Omeprazol je proléčivo, které se v kyselém prostředí transformuje na účinnou látku - sulfenamid. Ten se váže na cysteinový zbytek v jedné z podjednotek protonové pumpy, a blokuje tak její funkci. Funkce protonové pumpy se obnovuje až po nové syntéze H+/K+-adenosintrifosfatázy, tedy po přibližně 40 hodinách, proto obvykle postačuje dávkování jedenkrát denně. Ovlivnění míry tvorby kyseliny chlorovodíkové je závislé na dávce a umožňuje inhibici bazální i stimulované sekrece. Perorální aplikace 20 mg v jedné denní dávce inhibuje denní i noční sekreci kyseliny chlorovodíkové. Maximální účinek se dostavuje po 4 dnech terapie. Tento účinek trvá i po vysazení léčiva (24 až 48 hodin). Po jednorázovém podání omeprazolu v dávce 20 mg lze docílit přibližně 80% snížení acidity u pacientů s duodenálním vředem. Omeprazol v jediné dávce 20 mg udržuje kyselost žaludeční šťávy na hodnotách pH vyšších než 4 po dobu 17 hodin. K rovnovážnému stavu (stabilnímu zvýšení pH) dochází u většiny pacientů při dávce 20 mg denně 5. den, při dávce 2 x 20 mg za 2 až 3 dny.

Farmakokinetika

Omeprazol je absorbován v tenkém střevě, absorpce je kompletně dokončena za 3 až 6 hodin po perorálním podání. Po resorpci v tenkém střevě se omeprazol dostává do sekrečních kanálků parietálních buněk, v jejichž kyselém prostředí se jako slabá báze koncentruje. V tomto prostředí je konvertován na aktivní metabolit sulfenamid. Tento metabolit reaguje s SH-skupinami H+/K+-adenosintrifosfatázy, kterou ireverzibilně inaktivuje. Biologická dostupnost je po jednorázovém podání asi 35%, po opakovaném podání až 60%, zvyšuje se u pacientů s poruchou funkce jater. Omeprazol se váže až z 95 % na plazmatické bílkoviny. Současně podaná strava nemá vliv na jeho biologickou dostupnost. Omeprazol neinhibuje sekreci pepsinu ani vnitřního faktoru parietálními buňkami. Biologický poločas eliminace je 30 až 60 minut. Omeprazol je úplně metabolizován v játrech systémem cytochromu P-450 (CYP), převážně izoformou CYP2C19. Hlavním metabolitem je hydroxyomeprazol. Všechny metabolity jsou farmakologicky inaktivní. 80 % omeprazolu je vylučováno ve formě metabolitů, zbytek stolicí (do stolice se dostává převážně žlučí).

Klinické studie

Refluxní choroba jícnu (refluxní ezofagitida) je závažné onemocnění s prevalencí 2 - 5 %, které, pokud není léčeno, vede k závažným komplikacím, jako jsou ulcerace, krvácení, striktury, perforace jícnu a Barrettův jícen. Cílem terapie refluxní choroby je úleva od obtíží a zhojení ezofagitidy. Ve studiích srovnávajících účinnost omeprazolu a blokátorů H2 (např. ranitidinu) se prokázala výrazně vyšší účinnost omeprazolu, jak pokud jde o úlevu od subjektivních obtíží, tak o endoskopicky a histologicky dokumentované zhojení ezofagitidy. Podávání omeprazolu vede nejen ke zvýšení pH, ale i k snížení objemu refluxátu a poklesu obsahu žlučových kyselin, které mají potenciálně kancerogenní vliv na sliznici kardie. Jedna ze studií ukázala, že pro udržovací terapii je nejvýhodnější kombinace omeprazolu s prokinetikem cisapridem. U komplikované refluxní ezofagitidy je nutná dlouhodobá terapie a omeprazol je v této indikaci léčivem první volby.
Vředová gastroduodenální choroba postihuje alespoň jednou za život až 15 % mužů a až 10 % žen. Pro hojení vředů je rozhodující zvýšení hodnoty intragastrického pH nad 3. Účinnost omeprazolu v této indikaci byla klinickými studiemi plně prokázána, například v jedné ze studií došlo ke zhojení duodenálního vředu u 100 % pacientů do 8 týdnů léčby omeprazolem (20 či 40 mg denně, výsledky byly nezávislé na dávce). Metaanalýzy studií potvrdily významně lepší výsledky léčby omeprazolem oproti ranitidinu. Pokud jsou vředy indukovány H. pylori, je omeprazol také účinný, protože přímo inhibuje (na rozdíl od H2 blokátorů) růst H. pylori. Podávání omeprazolu je tedy vhodné jako součást eradikace H. pylori. Nejúčinnější jsou kombinace např. s amoxicilinem, clarithromycinem, metronidazolem.
Studie ukázaly účinnost omeprazolu i v léčbě krvácení z peptického vředu a stresových slizničních lézí. Významná je úloha omeprazolu v prevenci vředů indukovaných nesteroidními antirevmatiky (NSAID). Přibližně 60 % komplikovaných gastroduodenálních vředů je zapříčiněno účinkem NSAID. Účinnost omeprazolu v hojení i prevenci těchto vředů byla prokázána v několika klinických studiích, například v komparativní studii s ranitidinem byl omeprazol prokazatelně účinnější jak v hojení, tak prevenci vzniku vředových lézí.

Indikace

Podávání omeprazolu je indikováno v léčbě peptického vředu ve všech lokalizacích (duodenum, žaludek, jícen), zejména v eradikační léčbě H. pylori jako součást kombinované terapie. Podávání omeprazolu je indikováno jako terapie a prevence gastroduodenálních vředů a erozí vzniklých při podávání NSAID, dále jako léčba, případně prevence krvácení do horní části trávicí trubice, způsobeného peptickým vředem nebo erozí vzniklých užíváním NSAID. Další indikací je léčba a prevence refluxní ezofagitidy a Zollingerův-Ellisonův syndrom. U peptických vředů rezistentních na ostatní antiulceróza, u těžších forem refluxní ezofagitidy a u eradikační léčby H. pylori je omeprazol lékem volby.

Kontraindikace, nežádoucí účinky

Známá přecitlivělost na omeprazol nebo jinou složku přípravku. Vzhledem k nedostatku klinických zkušeností u dětí se obvykle nepodává pacientům do 18 let. Nežádoucí účinky jsou vzácné, objevují se přibližně v 1 % případů, nejčastěji byly pozorovány bolesti hlavy a dyspeptické obtíže (tlak v epigastriu, flatulence, nauzea, průjem).

Dávkování a způsob podání

Obvyklá dávka u gastroduodenálního vředu a lehčích forem refluxní ezofagitidy (tam, kde není prokázána přítomnost infekce H. pylori) je 20 mg omeprazolu ráno. U těžších forem refluxní ezofagitidy a u vředů refrakterních na léčbu blokátory H2 se podává 40 mg omeprazolu ráno. Délka léčby se řídí podle endoskopicky ověřeného hojení léze, obvykle trvá 2-4 týdny, u ezofagitidy až 12 týdnů. Omeprazol jako součást eradikační terapie H. pylori (v kombinaci s amoxicilinem a clatrithromycinem nebo metronidazolem a clarithromycinem) se podává v dávce 20 mg 2x denně. K prevenci recidivy peptického vředu u zvlášť ohrožených pacientů lze individuálně volit dávku 10 až 40 mg denně. K prevenci gastroduodenálních vředů či erozí vzniklých v souvislosti s užíváním NSAID se podává obvykle 20 mg omeprazolu současně s antirevmatikem. U Zollingerova-Ellisonova syndromu je počáteční dávka 60 mg denně, dávkování se upravuje podle hodnot žaludeční sekrece HCl (cílem je udržení hodnot pod 10 mmol/h, případně 5 mmol/h u pacientů po resekci žaludku. K prevenci refluxní ezofagitidy je třeba vytitrovat nejnižší účinnou individuální dávku v rozmezí 10 až 40 mg denně. Udržovací léčba po dobu několika let je nutná u těžkých forem refluxní ezofagitidy a u Zollingerova-Ellisonova syndromu.
Helicid 10 mg je vhodný zejména pro dlouhodobou léčbu lehčích forem refluxní ezofagitidy (podle periodických endoskopických kontrol) a pro prevenci a léčbu lehčích forem gastropatií vzniklých při užívání NSAID.
Helicid je na našem trhu dostupný v těchto lékových formách: tobolky (14 x 10 mg, 28 x 10 mg, 14 x 20 mg, 28 x 20 mg) a infuze (1 x 40 mg).


Poznámka:
Statut přípravku: léčivý přípravek, je vázán na lékařský předpis.
Úhrada z prostředků veřejného zdravotního pojištění: viz Číselník VZP.
Další přípravky s obdobným složením: viz databáze AISLP (léčivé přípravky) nebo aktuální verze Remedia Compendium.