Metformin je biguanidový derivát, který zvyšuje účinek inzulinu, ovlivňuje absorpci glukózy ze střeva, inhibuje glukoneogenezu a zlepšuje metabolismus lipidů. Sitagliptin je antidiabetikum ze skupiny léčiv založených na inkretinovém principu. Je selektivním inhibitorem dipeptidyl-peptidázy 4 (DPP-4), zabraňuje degradaci inkretinových hormonů glukagon-like peptidu-1 (GLP-1) a glukózo-dependentního inzulinotropního peptidu (GIP, glucose-dependent insulinotropic peptide) enzymem DPP-4 a zvyšuje tak jejich plazmatické koncentrace účinných forem, což má za následek snížení glykemie nalačno i po jídle s následným snížením hodnot glykosylovaného hemoglobinu (HbA1c). Glipizid patří mezi derivát sulfonylmočoviny II. generace, časným pankreatickým účinkem stimuluje sekreci inzulinu beta-buňkami pankreatu, a pozdním extrapankreatickým účinkem zlepšuje citlivost periferních tkání na inzulin.
Do uvedené randomizované, dvojitě zaslepené studie, jejíž výsledky byly publikovány v časopise International Journal of Clinical Practice (2010;64:562-76), byli zařazeni pacienti s diabetem 2.typu, kteří byli po dobu nejméně 8 týdnů léčeni dietním a pohybovým režimem a podáváním samotného metforminu v dávce 1500 mg či vyšší. (Podávání metforminu se podle současných doporučení zahajuje co nejdříve po stanovení diagnosy, souběžně s úpravou diety/životosprávy). Tito pacienti, u kterých metforminem v monoterapii nebylo dosaženo uspokojivé kontroly diabetu, byli randomizováni na skupinu, v které byl k metforminu přidán sitagliptin (100 mg/den, počet pacientů: 588) a na skupinu, v které byl k metforminu přidán glipizid (5-20 mg/den, dávka titrována individuálně, počet pacientů: 584). Účinnost léčby byla posuzována podle změny koncentrace glykovaného hemoglobinu (HbA1c) od výchozí hladiny. Studie trvala 2 roky.
Výchozí hladina Hb1c odpovídala v průměru 7,3%. Výsledky ukázaly, že účinnost léčby (tj. redukce hladiny HbA1c) byla při obou režimech obdobná, v případě kombinace sitagliptin/metformin byl však efekt trvalejší. Při podávání této kombinace byl podíl pacientů s hladinou HbA1c nižší než 7% větší (63% pacientů oproti 59% pacientů u glipizidu). Reaktibilita beta-buněk pankreatu na podnět jídla byla ve skupině kombinace sitagliptin/metformin v průběhu studie relativně stabilní, zatímco při léčbě kombinací glipizid/metformin tato reaktibilita beta-buněk klesala.
Výskyt hypoglykémií (častého nežádoucího účinku antidiabetické léčby) byl ve skupině pacientů léčených kombinací sitagliptin/metformin výrazně nižší (u 5% pacientů) než ve skupině, v které byla podávána kombinace glipizid/metformin (u 34% pacientů). Dále byl sledován výskyt dalšího nežádoucího účinku některých antidiabetik – hmotnostního přírůstku v průběhu léčby. Při podávání kombinace sitagliptin/metformin se průměrná hmotnost v průběhu léčby nejen nezvýšila, ale dokonce snížila (-1,6 kg), zatímco ve skupině léčby glipizidem/metforminem se v průměru tělesná hmotnost zvýšila (+0,7 kg).
Autoři studii uzavírají konstatováním, že u pacientů s diabetem 2.typu přidání sitagliptinu k metforminu přispívá k obdobné glykemické kontrole onemocnění jako při přidání glipizidu, ale setrvalost účinku je při přidání sitagliptinu k metforminu větší a funkce beta-buněk pankreatu je při této léčbě lepší. Podávání kombinace sitagliptin/metformin je navíc spojeno s nižším rizikem vzniku hypoglykémie a nedochází při této kombinaci k hmotnostním přírůstkům, zatímco u kombinace glipizid/metformin se tělesná hmotnost v průměru zvyšuje. Obecně lze říci, že podávání kombinace sitagliptin/metformin při srovnatelné kontrole glykémie (resp. HbA1c) je spojeno s nižším výskytem nežádoucích účinků, tedy větší bezpečností a lepší tolerancí léčby.
------
Seck T, Nauck M, Sheng D, et al. Safety and efficacy of treatment with sitagliptin or glipizide in patients with type 2 diabetes inadequately controlled on metformin: a 2-year study. Int J Clin Pract 2010;64:562-76.