28.10.2008
K léčbě diabetu 2.typu je v současné době k dispozici řada léčiv. Dosud ale chyběla přehledná analýza, která by zjistila, jaká je bezpečnost terapie perorálními antidiabetiky, pokud jde o kardiovaskulární rizika. Tuto mezeru zaplnila nová metaanalýza, publikovaná v říjnu 2008 v časopise Archives of Internal Medicine.
Do této metaanalýzy byly zahrnuty klinické studie, jejich součástí bylo hodnocení kardiovaskulární bezpečnosti perorálních antidiabetik. Bylo zařazeno celkem 40 randomizovaných, kontrolovaných studií, v kterých byla používána léčiva ze skupin biguanidů, derivátů sulfonylurey druhé generace, thiazolidindionů a meglitinidů. Většina dosavadních studií s těmito léčivy se zaměřuje na změny glykémie, glykovaného hemoglobinu, hladinu lipidů, případně krevního tlaku. Je známo, že snížení glykémie snižuje riziko mikrovaskulárního postižení a zdá se, že je přínosné i v makrovaskulární oblasti. Kardiovaskulární bezpečnost samotné léčby perorálními antidiabetiky však není dostatečně známá, zvláště chybí srovnání jednotlivých skupin antidiabetik. Toto porovnání je důležité i z farmakoekonomického hlediska. Novější léčiva jsou zpravidla nákladnější oproti těm déle používaným a je proto třeba vědět zda tato nová antidiabetika (thiazolidindiony, meglitinidy) představují oproti starším typům léčiv (metformin, deriváty sulfonylurey) adekvátní přínos nejen z hlediska účinnosti, ale i bezpečnosti, zvláště pokud jde o zásadní parametry jako je kardiovaskulární morbidita a mortalita.
Přestože byl k dispozici relativně velký počet klinických studií s perorálními antidiabetiky (142), ukázalo se, dosavadní studie nebývají dostatečně zacílené na kardiovaskulární parametry – k metaanalýze jich mohlo být vybráno pouze 40.
Výsledky metaanalýzy ukázaly, že léčba diabetu 2.typu metforminem (resp. metformin hydrochloridem) přináší významně snížené riziko kardiovaskulární mortality ve srovnání s ostatními perorálními antidiabetiky i ve srovnání s placebem (poměr šancí= 0,74; 95% CI, 0,62-0,89). Pokud jde o kardiovaskulární morbidity a celkové mortality, byly rozdíly ve prospěch metforminu také patrné, ale tyto rozdíly nedosáhly hranice statistické významnosti. U dalších perorálních antidiabetik se významné rozdíly při analýze neprojevily, pouze u rosiglitazonu bylo naznačeno vyšší kardiovaskulární riziko (poměr šancí=1,68; 95% CI, 0,92-3,06), nicméně rozdíly mezi rosiglitazonem a ostatními léčivy nebyly statisticky významné.
Metaanalýza ukázala, že metformin, který představuje relativně dlouho používané antidiabetikum, se ve srovnání s ostatními perorálními antidiabetiky vyznačuje vyššími protektivními účinky v kardiovaskulární oblasti. Při sestavování metaanalýzy se ukázalo, že existuje poměrně málo klinických studií, zaměřených na kardiovaskulární bezpečnost antidiabetik. Právě tento typ prospektivních studií by měl v budoucnu přinést detailnější vyhodnocení přínosů či rizik jednotlivých antidiabetik v kardiovaskulární oblasti.
----------
Selvin E, Bolen S, Yeh HC, et al. Cardiovascular outcomes in trials of oral diabetes medications. A systematic review. Arch Intern Med 2008;168:2070-2080.
