10.1.2006
Velmi často se vyskytující virovou kožní infekcí je herpes simplex. Při typickém průběhu většinou nečiní potíže stanovení diagnózy a pacient s těmito projevy, pokud se nevyskytnou komplikace, jen málokdy vyhledá lékaře. Přesto některé rysy této choroby, a zejména její sklon k recidivování, mohou znamenat pro postiženého závažný problém.
Původcem infekce je karyotropní DNA virus patřící do čeledi Herpesviridae (HHV - human herpes virus). To znamená, že pronikne-li virová partikule do cílové buňky, začíná se intenzivně replikovat uvnitř buněčného jádra. Do této virové čeledi patří několik podčeledí a dále celá řada rodů, z nichž pro člověka jsou z hlediska možné patogenity nejdůležitější virus herpes simplex (HHV 1 - forma labiální a HHV 2 - forma genitální; též zkracovány jako HSV 1 či HSV 2), virus varicella zoster (HHV 3, virus pásového oparu a planých neštovic), virus Epsteina a Barrové (HHV 4, EB virus), cytomegalovirus (HHV 5, CMV) a roseolovirus (HHV 6) u dětí vyvolávající exanthema subitum. V tomto krátkém přehledu se však zaměříme především na virus herpes simplex a herpes zoster.
Typ 1 vyvolává infekci především na kůži a sliznici dutiny ústní, typ 2 se vyskytuje zejména v okolí genitálu, ale i jinde na kožním povrchu. Podobně jako u ostatních infekčních onemocnění uplyne mezi kontaktem s nákazou a vznikem onemocnění určitá inkubační doba. U primární infekce trvá několik dní, při sekundární atace se uvádí doba 2-7 dní.
Přenos se děje kontaktem. Jediným rezervoárem je člověk. Vstupní bránou infekce mohou být drobná poranění nebo porušení povrchu kůže či sliznice. První setkání s tímto velmi častým onemocněním prodělá většina lidí v raném dětství. Infekce se však může, ale také nemusí, plně projevit. To závisí na zdravotním stavu, ve kterém se jedinec v té době nachází. Po tomto kontaktu ale již vznikají v těle protilátky. Hladiny protilátek mohou během života kolísat, a nález proto nemusí korelovat se závažností prodělaného onemocnění ani s četností recidiv. Částice viru perzistují v nervových gangliích a aktivují se v okamžiku oslabení organismu. Předpokládá se, že většina infikovaných jedinců zůstává po celý živost nosičiviru. Hladiny protilátek je možné zjistit u 85-90 % vyšetřovaných.
Klinický obraz
Klinický obraz onemocnění je dosti typický. Prvním příznakem bývá svědění nebo pálení v postižené oblasti. Během několika hodin se objeví zarudnutí provázené postupným výsevem skupinek puchýřků s čirým obsahem, které však záhy praskají, jejich spodina se obnaží a na povrchu vznikají stroupky. Zánětlivé změny na kůži mohou být provázeny zvětšením příslušných mízních uzlin a někdy i teplotou a celkovou únavou. Neléčené ložisko se hojí zpravidla asi 10-14 dní, pokud nedojde ke komplikacím - např. sekundární bakteriální infekci.
Laická veřejnost někdy zaměňuje rozsáhlejší ataky herpes simplex s dalším virovým onemocněním - herpes zoster - oparem pásovým. Ten však, na rozdíl od herpes simplex, postihuje kůži jednoho nebo více segmentů, které jsou v inervační oblasti příslušného nervu. Typicky bývá jednostranné postižení na hrudníku nebo na obličeji.
K recidivě onemocnění herpes simplex dochází buď novou nákazou, nebo aktivací viru vlivem různých vyvolávajících mechanismů (horečnatá onemocnění, menstruace, působení slunečního záření - zejména v zimě na horách nebo první jarní slunění v přírodě).
Terapie
Stanovení diagnózy většinou nečiní potíže. Vzhledem k tomu, že se onemocnění vyvíjí velmi rychle, je pro možnost ovlivnění průběhu akutní ataky nutné zahájit terapii co nejdříve. V minulosti se používaly prostředky, které víceméně nespecificky tlumily projevy zánětu. Dnes se zpravidla užívají léčiva, jež ovlivňují množení viru (především aciclovir - po fosforylaci virovou thymidinkinázou působí jako inhibitor virové DNA-polymerázy, čímž zabraňuje replikaci viru). Čím dříve se s léčbou začne, tím lépe je možné vývoj onemocnění ovlivnit, zmírnit jeho průběh a zkrátit jeho trvání. Oslabeným jedincům, například po cytostatické léčbě nebo pacientům s akutními projevy atopického ekzému, je někdy nutné podat tyto léky v tabletách nebo v infuzi. U zdravých lidí se zpravidla doporučuje jen lokální ošetření antivirovými přípravky. Pro dosažení optimálního účinku má význam zejména včasné zahájení léčby a také pravidelná aplikace dostatečného množství přípravku. Důležitý je nejen obsah účinné látky - její typ, ale také masťový základ, který je nosičem pro antivirové léčivo. Pouze při zajištění dostatečné koncentrace aktivního léčiva uvnitř buněk je možné očekávat požadovaný účinek přípravku.
Mnozí jedinci, kteří na opary trpí, mají své osvědčené léčebné postupy. Ty mohou selhat zejména v případě, že se ke zmírnění choroby používají látky známé jako kontaktní alergeny (např. propolis nebo různé desinfekční tinktury s výtažky z některých bylin s desinfekčními vlastnostmi). V místě aplikace tedy nejen že nedojde k odhojení puchýřků, ale naopak se opakovaným ošetřením zánět stupňuje. Vzniká ekzém, který se může znovu druhotně infikovat bakteriemi. Z těchto důvodů je lépe používat k ošetření ložiska akutně vznikajícího oparu jen ověřené lokální prostředky a v případě, že nedochází ke zlepšení, je nutné vyhledat lékaře.
Jak snížit riziko nákazy
V akutní fázi oparu, dokud nejsou stroupky zcela zaschlé, je třeba zejména dodržovat přísně hygienu, používat vlastní ručník, nestrhávat stroupky, nesahat prsty do očí, nelíbat se a při výskytu oparu v okolí genitálu také vynechat pohlavní styk.
Prevence recidiv
Obecně pomáhají všechny postupy, které zvyšují obranyschopnost organismu (otužování, dodržování správné životosprávy, příjem vitaminů, eliminace stresů). Při pobytu na slunci pomáhá aplikace krémů s vysokým číslem ochranného faktoru. Otázka autovakcín, které by napomohly eliminovat virus z infikovaného organismu, je bohužel, vzhledem ke stále ne zcela přesvědčivým výsledkům, předmětem dalšího preklinického i klinického testování.
Literatura u autorky.
Autor
