27.7.2005
Nervová soustava se podílí na řízení orgánových funkcí a komunikaci organismu s okolním prostředím včetně imunitních rekací. Jako neuroimunomodulaci označujeme imunitní reakce probíhajících v mozku a imunitní reakce regulované mechanismy příslušejícími nervovému systému (např. neurotransmitery). O této problematice pojednává monografie H. a F.Kovářů "Základy neuroimunomodulace", kterou vydalo nakladatelství Galén.
Současným zaměřením neuroimunomodulace je zkoumání interakcí mezi imunitním a nervovým systémem na všech úrovních. Publikace je rozdělena do sedmi kapitol, ve kterých je zachycena nejen teorie, ale také experimentální část, obsahující studie obou autorů doc. RNDr. Hany Kovářů, DrSc., z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a prof. MVDr. Františka Kovářů, DrSc., z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně a Akademie věd ČR.
Klíčová úloha buňky a jejího povrchu, buněčná komunikace, úloha plasmatických membrán a enzymů buněčného povrchu jsou předmětem úvodní části. Následuje podrobná charakteristika imunitního systému, který není jen soustavou obranných reakcí organismu proti infekci, ale především rozlišovací schopností mezi „vlastním a cizím“. „Cizím“ jsou nejen baktérie, viry a plísně, ale další elementy vnějšího prostředí i buňky jakýmkoliv způsobem pozměněné, nádorově mutované (případně i odumřelé buňky vlastní), které jsou identifikovány a zneškodňovány. Proto má imunitní reakce v podstatě tři fáze – fázi rozpoznávání cizorodého podnětu, fázi amplifikace a fázi efektorovou (eliminační) se zpětnou regulační vazbou.
Nervový systém představuje hlavní řídící a intergrující systém živého organismu. Specifické nervové vzruchy lze registrovat jako elektrické děje. Kapitola o vzájemné molekulové komunikaci mezi CNS a imunitním systémem stručně poukazuje na existenci komplementární výbavy v centrální nervové soustavě (CNS) a imunitním systému. Tato výbava tvoří molekulární základy dvousměrné komunikace jak za fyziologických, tak za patofyziologických podmínek. Informačními molekulami mohou být neurotransmitery, cytokiny, chemokiny a neuropeptidy.
Poznání informačních molekul společných pro centrální nervový systém (cytokiny, hormony, neuropeptidy) mimo neurotransmitérů přispívá k molekulárnímu důkazu dvousměrné komunikace mezi těmito systémy a regulace osy HPA (hypothalamus – hypofýza – nadledviny). Základní mechanismus neuroendokrinních regulací (principy zpětné vazby) jsou podrobně uvedeny v kapitole věnující se neuroimunomodulaci a stresové reakci. Stres je vysvětlen jako nespecifická, stereotypně nastávající reakce organismu na zátěžové vlivy (stresory). Stresová odpověď má tři fáze: poplachovou (zvyšuje se sekrece kortisolu), adaptační, která představuje maximální odolnost vůči stresu a fázi vyčerpání, je-li stres nadměrný. (K hormonálním stresovým reakcím patří vyplavení vasopresinu a pokles sekrece gonadotropinů). Komunikace mozku s imunitním systémem však stále není přesně objasněna.
Neuroimunomodulace, afektivní poruchy, psychofarmaka a imunita jsou předmětem kapitoly, která reflektuje výsledky studií obou autorů, právě tak, jako kapitola o neuroimunomodulačních aspektech působení psychofarmak. Rozsáhlý seznam odborné literatury, včetně doporučené literatury, seznam zkratek a anglické summery závěrem publikace jsou samozřejmou součástí této mimořádné publikace.
Kniha je doplněna četnými přehlednými tabulkami, grafy i obrázky výborně doplňujícími a často i objasňujícími odborný text. Předkládaná publikace určená lékařům ukazuje složitost imunitních dějů v živém organismu. Přispívá však také k detailnějšímu objasnění vzájemných interakcí mezi nervovým, imunitním a endokrinním systémem i k objasnění homeostatických mechanismů, představujících základ přežití organismu. A také vede ke zpřesnění znalostí v působení psychofarmak.
Hana Kovářů, František Kovářů: Základy neuroimunomodulace. Galén 2005, 1.vyd., 216 str.
