22.4.2005

Virové hepatitidy jsou celosvětově nejčastější jaterní onemocnění a jsou příčinou úmrtí téměř dvou milionů lidí ročně. Při vyhledávání nemocných zvláště s chronickými virovými hepatitidami je nezastupitelná především úloha praktického lékaře.

Nová publikace renomovaného autora Petr Husy "Virové hepatitidy", kterou vydává nakladatelství Galén, dokládá závažnost této problematiky. Virové hepatitidy jsou známy již z 5. století před naším letopočtem, známy byly i jejich epidemie, často ve spojení s válečnými údobími. Moderní éra výzkumu etiologie virových hepatitid začala po druhé světové válce a dodnes se rozvíjí.

Základní charakteristiky různých typů virových hepatitid jsou uvedeny podrobně, od obrazů virů v elektronovém mikroskopu, cest přenosu, klinické závažnosti i serologické diagnostiky. Zatímco virová hepatitis typu A podle současných poznatků nepřechází do chronicity, jedním z nejzávažnějších zdravotnických problémů současnosti, a to zvláště v rozvojových zemích je virová hepatitida B.  Ovšem závažný zdravotnický problém představuje také virová hepatitida C. Odhaduje se, že je v současnosti ve světě téměř 3 % infikovaných osob.

Ví se, že se většina pacientů infikovala v 70. a 80. letech minulého století. Také je známa progrese chronické hepatitidy C do jaterní cirhozy a hepatocelulárního karcinomu, takže se dá přepokládat v blízké budoucnosti i nárůst následků onemocnění. Přitom hlášených případů akutních i nově zjištěných chronických hepatitid C v ČR stále narůstá. Nejohroženější skupinou jsou jednoznačně intravenózní narkomani.

Infekce virem hepatitidy D se v ČR vyskytuje jen výjimečně, ale je nutno na ni myslet u cizinců, nebo u našich občanů pobývajících dlouhodobě v rizikových oblastech (např. Ukrajina, Rumunsko, Bulharsko, Řecko), pokud tam dostali transfúze krve, nebo byli operováni. Uvedeny jsou  další hepatotropní viry (infekce herpetickými viry, cytomegalovirus), které rovněž mohou napadat jaterní tkáň, ale jejich hepatotropismus  je nižší. Autor věnuje v dalších kapitolách velkou pozornost terapii akutních virových hepatitid (včetně její fulminantní formy), s nutnou a u nás povinnou  hospitalizací, uvádí možnosti medikamentózní léčby, která je většinou symptomatická. Klade důraz především na zákaz požívání alkoholu a hepatotoxických léků.

 Léčba chronických hepatitid B a C je zpracována zvláště s přihlédnutím k jejich základní chatrakteristice a histologické klasifikaci. Podrobně je uvedena terapie interferony (IFN-α), včetně běžných nežádoucích účinků, ale i manifestací autoimunitních onemocnění (např. revmatoidní artritida, kožní projevy, oční komplikace, inzulin dependentní diabetes mellitus a dalších), včetně kontraindikací léčby.

Kapitola o nukleosidových a nukleotidových analogách pro léčbu chronické hepatitidy B (léky původně určeny pro léčbu HIV infekce – lamivudin, emtricitabin, adefovir) upozorňuje na jejich léčebnou aktivitu u hepatitidy B.Význam a základní vlastnosti dostupných pegylovaných interferonů, včetně doporučených dávek, bezpečnosti a snášenlivosti terapie i nežádoucích účinků léčby jsou rovněž v kapitole široce uvedeny.

Cenné jsou  údaje  o léčbě zvláštních skupin pacientů (pokročilá jaterní cirhóza, imunosuprimovaní pacienti, děti, nemocní s renální insuficiencí, se současnou infekcí HBV a HIV, se současnou infekcí HBV a HCV) i vlastní zkušenosti autora s léčbou interferony IFN-α  v monoterapii nebo v kombinaci s ribavirinem.

V kapitole věnované terapii chronických hepatitid jsou dále uvedena kritéria pro zahájení terapie – jako doporučený postup České hepatologické společnosti a Společnost infekčního lékařství (březen 2003). Transplantace jater je uvedena jako jediné dostupné řešení konečných stadií virových hepatitid. Hepatocelulární karcinom (HCC) je jedním z nejčastějších maligních nádorů v celosvětovém měřítku. Předpokládá se souvislost s procesy jaterního poškození, vzniká převážně při jaterní cirhóze, přičemž důležitým kofaktorem pro jeho vznik je abúzus alkoholu.

Virové hepatitidy v graviditě (akutní, ohrožení typem E), dále  nebezpečí chronických hepatitid (B,C,G) zvláště pro možnost  vertikálního přenosu infekce z matky na plod jsou uvedeny v samostatné kapitole, právě tak, jako rizika přenosu virových hepatitid vůbec (autor pamatuje i na zdravotníky!) i ochrany před onemocněním (při cestování). Prevence a profylaxe virových hepatitid, možnosti aktivní a pasivní imunizace jsou závěrečnou kapitolou. Rozsáhlý seznam odborných citací dávají velkou možnost dalšího studia. Text názorně doplňují  četné grafy, tabulky a snímky.

Podrobně zpracovaná publikace je nesmírně cennou pro seznámení se s rozsáhlou problematikou onemocnění,  podrobnou informací o současných možnostech moderní terapie (i její ekonomické náročnosti) i poukazem na používanou a dostupnou léčbu v ČR, která se neliší od léčebných postupů používaných v nejvyspělejších státech světa. Onemocnění virovými hepatitidami procházejí celým medicínským spektrem. Nelze proto určit přesně které odbornosti je více nebo méně publikace určena, protože se týká odborností všech.

Galén, 2005, vydání první, str. 247