Přírodní toxiny a jedy

Přírodní toxiny a jedy Ačkoliv jedy a toxiny mnohých rostlin a živočichů jsou známy již od dob dávno minulých, objem informací o nich se stále zvětšuje. Souhrn současných vědomostí z tohoto oboru podává publikace "Přírodní toxiny a jedy".

Publikaci vydala společně nakladatelství Galén a Karolinum .Základním posláním předkládané publikace pořadatelů profesora MUDr. Vratislava Hrdiny,CSc., docenta MUDr. Radomíra Hrdiny, CSc., a dalších pěti autorů je přiblížit složitou problematiku přírodních toxinů a jedů bakteriálního, rostlinného a živočišného původu odborné veřejnosti. Kniha je rozdělena do obecné části, kde se čtenář seznámí především s toxikokinetikou, tj. přestupem xenobiotik přes buněčné membrány do organismu, jejími způsoby a mechanismy (filtrace, difuze),  dále s principy absorpce, distribuce, biotransformace , exkrece a s toxikokinetickými parametry. 

Rozsáhlá speciální část uvádí především charakteristiku a organotropní vlastnosti jedů a toxinů, (u jedů si uvědomoval již např. Paracelsus, že definice jedu nemůže být jednoznačná, neboť sám konstatoval: „Všechny látky jsou jedy, není žádná, která by nebyla. Pouze na dávce závisí, že věc se stane jedem.“). V této kapitole je výklad důležitých pojmů (endotoxin, exotoxin, enterotoxin, intoxikace. Jsou zde uvedeny hlavní typy jedovatých živočichů i organotropní vlastnosti toxinů a jejich složek. Vysvětlení používaných termínů (např. cytotoxin, hemoragin, hemotoxin nekrotoxin, antitoxin tvoří součást kapitoly

Další kapitolou speciální části jsou rostlinné jedy. Většina těchto látek vzniká jako konečný produkt látkové výměny rostliny. Výsledkem jsou metabolity, které mohou mít zásadní význam jako léčiva nebo rostlinné jedy. Oba projevy biologické aktivity vůči živočišnému a lidskému organismu jsou často závislé na přijaté dávce. Kapitola je členěna na terpeny, glykosidy, alkaloidy, toxické aminikyseliny a aminy, toxické proteiny, fenylpropany, fenoly a fenolové deriváty, polyalkyny, lignany, saponiny, kumariny, nitrosloučeniny a azoxysloučeniny, fytoestrogeny a další jedovaté metabolity (kanabiody apod.) s charakteristikou látky, jejím podrobným rozborem, chemickým začleněním, působením v organismu, terapeutickým využitím i toxicitou.

Kapitola Houbové toxiny a jedy seznamuje čtenáře s toxikologií hub, námelovými alkaloidy (mykotoxikóza ergotismus!), aflatoxiny (vyslovena hypotéza o spojitosti mezi biologickou aktivitou aflatoxinu a rozvinutím Reyova syndromu), s jedy hub s makrostélkou – makromycet, a jejich negativní zdravotnický dopad (otravy houbami), otravou muskarinem, působení psilocinu a psilocybinu  - aktivita podobná s aktivitou biogenních aminů CNS – serotoninem a dopaminem a další.. Kapitola dále uvádí  potenciální karcinogenitu hub, alergické působení u některých jedinců a další houbové jedy. Závěr kapitoly tvoří důležité informace o projevech otrav, postupech při intoxikaci po požití hub i základy terapie.

Toxiny sinic a řas jsou další kapitolou speciální části. Sinice jsou rozšířené ve sladkých vodách i v mořích, některé druhy (plovoucí pěna) jsou často významně toxické. Také ústřice mohou být smrtelně nebezpečné, jsou-li napadeny saxitoxinem – paralytickým jedem z mořských plžů a sinic. Do této kapitoly patří mj. makrolidy, látky produkované sinicemi Cyanophyta.

Bakteriální toxiny představují zvláštní skupinu makromolekulárních látek vyvolávajících poškození organismu a vedoucích k onemocnění až ke smrti. (Prvním objeveným bakteriálním toxinem byl  v roce 1888 difterický toxin). Pozornost je věnována stafylokokovému enterotoxinu, difterickému toxinu, toxinům klostridovým, botulotoxinu, tetanospasminu, shigatoxinům. Posledně jmenovaní mohou být původci vážného průjmového onemocnění s letálním koncem.

Intoxikace způsobené suchozemskými a mořskými živočichy je samostatnou kapitolou speciální části. Jsou zde popsány jednotlivé formy otrav bičíkovci , žahavci apod. Uvedeny jsou rovněž otravy jedem některých druhů sklípkanů a dalších druhů pavouků a štírů. Uvedeno je  nebezpečí roztočů, klíšťat (klíšťová encefalitis, Q-horečka, borrelióza, brucelóza, tularémie apod.), hmyzu (včely, vosy, sršně, mravenci) i popsáno nebezpečí některých brouků (španělská muška), ostnokožců a obojživelníků. Kapitola uvádí rovněž přehled  lékařsky nejdůležitějších jedovatých hadů, možnosti využití živočišných toxinů a abecední seznam jedů, toxinů a jejich složek.

Kapitola nazvaná Zásady léčby akutních intoxikací způsobených přírodními toxiny, doplněná důležitými adresami a telefonními čísly pracovišť poskytujících odbornou pomoc při intoxikacích.uzavírá tuto nesmírně zajímavou a cennou publikaci.  

Každá část má rozsáhlý seznam odborné literatury. Publikace obsahuje seznam zkratek a symbolů, bohatý rejstřík, instruktivní schémata a tabulky. Je obohacena výbornou barevnou obrazovou dokumentací i originálními snímky hub. Nutno konstatovat, že uvedené informace nejsou jen suchým výčtem daných skutečností, ale poutavým zpracováním toxikologických tajů přírody. Jak také v úvodu říká prof. Vratislav Hrdina: „.. nabízejí možnost studia dosud málo probádaných oblastí buňky, iontových kanálů, neuropsychických stavů, hemostázy atd.“ Publikace odhalující roušku tajemství přírody kolem nás určitě zaujme a usnadní práci toxikologům, lékařům, farmakologům, biologům a odborníkům dalších profesí.

Nakladatelství Galén a Karolinum, 2004, vydání první, 302 stran.

 

EDUKAFARM

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Odborník ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, je osobou oprávněnou předepisovat nebo vydávat léčivé přípravky či zdravotnické prostředky nebo osobou oprávněnou poskytovat zdravotní péči.

Pokud osoba, která odborníkem není, vstoupí na tyto webové stránky určené odborníkům, riskuje tím nesprávné porozumění obsahu těchto stránek a z toho plynoucí rizika (např. neindikované použití léku apod.).

Pro pokračování do odborné sekce je potřeba souhlasit s podmínkami.