V roce 1989 byl identifikován  původce velké většiny onemocnění ze skupiny hepatitid, virus hepatitidy C (HCV), jedna z hlavních příčin chronických jaterních onemocnění. Infekce většinou probíhá zcela bezpříznakově a nemocní přicházejí k lékaři až v pokročilém stadiu jaterního onemocnění, někdy až s maligním nádorem jater. Žádoucí, avšak velice náročná je nejen včasná diagnóza, pro kterou sérologické metody nejsou stále dostatečné, ale také obtížná terapie.

Této problematice se věnuje monografie, která vychází v nakladatelství Galén - publikace Petra Urbánka Infekce virem hepatitidy C (2004, 221 stran). 

Autor rozdělil monografii do dvou  bloků. V první části nazvané "Literární přehled problematiky" uvedl komplexní soudobé poznatky o HCV infekci. Epidemiologie HCV obsahuje údaje o prevalenci postižení HCV v populaci a všechny uvažované rizikové faktory přenosu infekce, podrobně jsou zpracovány metody detekce HCV infekce se stručným vysvětlením problematiky genomu. (Tu autor podrobně vysvětluje v samostatné kapitole.) Sérologické detekční metody, jednotlivé techniky a varianty metod uvádí autor názorně, včetně jejich výtěžnosti i finančních dopadů.

Genetická charakteristika viru hepatitidy vysvětluje extrémní heterogenitu viru, která se manifestuje velkým množstvím genotypů, subtypů a kvazidruhů HCV. Genom je značně nestabilní. Význam a indikaci jaterní biopsie u chronické HCV infekce pokládá autor za nedílnou součást diagnostického postupu. Pokud nelze výkon provést, nepovažuje však tuto skutečnost za kontraindikaci zahájení protivirové terapie.

Přirozený průběh neléčené HCV infekce je ovlivněn mnoha činiteli. Progrese do jaterní cirhózy (asi 20 % postižených osob) je komplikovaný proces ovlivnitelný mnoha faktory (alkohol!). Akutní HCV infekce je diagnostikována vzácně pro asymptomatičnost průběhu v časných stadiích. Je však stejným problémem jako chronická forma. V 70 – 80 % případů přechází z akutní fáze do chronicity. Akutní HCV infekce je v současné době považovaná za indikaci k zahájení antivirové terapie.

Klinický obraz chronické HCV infekce je zcela necharakteristický, proto také  bývá chronická forma diagnostikovaná  pozdě. V diagnostice se uplatňují všechny sérologické i molekulárně genetické metody. Autor dále uvádí indikace i kontraindikace terapie, včetně hodnocení odpovědi na protivirovou léčbu. Základem všech terapeutických variant HCV infekce je léčba interferony. Relativně novou formu interferonu představují pegylované interferony, které se staly (v určitých kombinacích) novým léčebným standardem.

Pozornost je věnována jaterní cirhóze při chronické HCV infekci, jejímu průběhu a možnostem léčby, včetně transplantace jater. HCV infekce a hepatocelulární karcinom jsou v úzkém vztahu. Hepatocelulární karcinom představuje vždy obtížně léčitelný nádor. Autor zdůrazňuje nutnost pravidelných kontrol  spojených s abdominální sonografií. Infekce virem hepatitidy C patří mezi onemocnění, která mohou manifestovat i postižení jiného orgánu než jater. Problematika je zachycena v kapitole nazvané Extrahepatální manifestace HCV infekce. Kapitola je doplněna mj. instruktivními obrázky.

Samostatně zpracovaná  je terapie atypických případů chronické HCV infekce, včetně koinfekcí (např. HCV a HIV, která je velkým terapeutickým problémem, dále HCV u hemofiliků, u osob s psychiatrickým a neurologickým onemocněním a dalších). HCV infekce dětského věku má své zvláštnosti, je zpracovaná zvlášť.  Představuje malou část ze všech infikovaných virem hepatitidy C. Jaterní cirhóza u dětí je vzácná, infekce má mírnější průběh.

V kapitole o vakcínách jsou popsány jednotlivé druhy vakcín a jejich působení. Účinná vakcína proti HCV dosud není. Následují doporučené postexpoziční postupy a ekonomické  hodnocení léčby.  Autor závěrem první části uvádí pravděpodobné cesty budoucího vývoje, neboť dosud je mnoho nevyjasněných otázek v celé problematice,  např. v odezvě imunitního systému organismu, v kritickém zhodnocení dosavadních epidemiologických znalostí, v nedostatku dat o pacientech s HCV infekcí a přidruženými chorobami apod. Je nutno také definovat optimální léčebný režim. Řada otázek čeká na odpověď. K tomu je nutno uskutečnit dostatečný počet kvalitních studií i úzkou mezinárodní spolupráci.

Ve druhé části jsou zachyceny výsledky a zkušenosti autorovy klinické a výzkumné práce, jsou zde uvedeny používané sérologické metody, epidemiologické analýzy souborů, dále např. epidemiologické parametry u určitého počtu sledovaných, hodnocení aktivity postižení jater, zkušenosti a výsledky léčby interferonem α,, včetně terapie pomocí kombinace PEG – INF a ribavirinu, které autor pokládá v současnosti za dosud nejúčinnější terapeutickou variantu.

Nejdůležitější poznatky pro praxi jsou stručným shrnutím v závěru publikace. Literatura, rejstřík jsou samozřejmými atributy publikace. Četné grafy a tabulky doplňují výborně text. Ačkoliv autor upozorňuje na všechny stávající problémy tohoto onemocnění, na řadu nevyjasněných otázek, podrobně a velice přehledně přiblížuje všechny dosavadní znalosti o infekci virem hepatitidy C, včetně současných diagnostických, terapeutických i preventivních možností. Publikace je nesmírně cennou odbornou informací.