22.6.2005
V nakladatelství Galén vychází významná publikace "Schizofrenie (neurobiologie, klinický obraz, terapie)", jejímiž autory jsou Lucie Motlová a František Koukolík. Přinášíme recenzi.
Publikace dvou autorů - klinického pracovníka a neuropatologa – je spojením dosavadních tradičních poznatků o schizofrenii s poznatky netradičními, které vycházejí z modelu stavby a činnosti mozku. Model vznikl na základě kognitivní vědy a výsledků výpočetní techniky. Vnímá mozek jako soubor funkčních systémů, jejichž příkladem jsou smyslová vnímání, paměť a řeč, hybnost a řídící funkce čelních laloků. Model chápou autoři jako didaktické, otevřené a trvale se měnící hledisko. Schizofrenie se vyznačuje pestrostí příznaků. U nemocného se zjišťují poruchy vnímání, myšlení, jazyka, emocí, motoriky a kognitivních funkcí.
Publikace je rozdělena do sedmi oddílů. První kapitola je věnována klinickému obrazu a velice instruktivně začíná právě kazuistikami, které charakterizují onemocnění. Jsou uvedeny jednotlivé symptomy v návaznosti na historické poznatky (bludy, halucinace, dezorganizované chování, myšlení, řeč) i další negativní schizofrenní symptomy. Autoři upozorňují na složitý vztah mezi depresí a schizofrenií a na nebezpečí suicidií u schizofrenního nemocného (25 – 50 % pokusů). Současná klasifikace schizofrenií vycházející rovněž z poznatků psychiatrických klasiků a doplněna soudobými poznatky je dána do přehledných tabulek
Schizofrenie se vyskytuje ve všech populacích na světě i ve všech geografických oblastech, avšak v různých částech světa s rozdílnou intenzitou. Prevalence, incidence, začátek a časný průběh s typickými příznaky i u dlouhodobého průběhu onemocnění jsou zachyceny v druhém oddíle. Psychosociální stres nepříznivě ovlivňuje průběh schizofrenie, právě tak jako ovlivňují průběh psychotických poruch životní události. Při tom rekurence psychotických symptomů nemusí být u schizofreniků jedinou odpovědí na stresující životní událost. (Schizofrenik se často vyhýbá „emočně přetíženým rodinným interakcím“).
Při rozvoji schizofrenie se uplatňují genetické vlivy i vlivy zevního prostředí. Modelu genetického ovlivnění i přenosu onemocnění je věnována třetí kapitola, ve které jsou podrobně uvedeny rizikové vlivy zevního prostředí (sezónní vlivy, nízká koncentrace mateřského D vitaminu a další nutriční faktory, infekční agens, perinatální komplikace, ale i psychosociální stres v dětství. Autoři upozorňují na značnou prevalenci návykových látek u pacientů se schizofrenií.
Teorii o abnormálním vývoji mozku během časného vývoje jedince a ústícím v schizofrenii v dospělosti uvedli již nestoři psychiatrie. Neurobiologickou platnost uvedených hypotéz podporují současné poznatky, které jsou uvedeny ve čtvrté části.
Výzkum patofyziologických mechanismů schizofrenie probíhá na úrovni molekul, synapsí, receptorů a funkčních systémů. Neurochemické teorie, schizofrenie a funkční systémy mozku včetně globálních změn mozku při schizofrenii jsou podrobně a instruktivně uvedeny v páté kapitole.
Schizofrenie je léčitelná choroba. Terapie je však dlouhodobá, komplexní. Její součástí je vždy farmakoterapie a sociální intervence. V šesté kapitole, věnující se terapii schizofrenie jsou uvedeny podrobně současné postupy a možnosti léčby. Jsou podány informace o používaných přípravcích. Rodinná psychoedukace, nácvik sociálních dovedností a trénink kognitivních funkcí jsou uvedeny jako součást terapie i rehabilitační metody. Terapeut by měl vždy nabídnout psychosociální intervenci. Zapojení rodiny do terapeutického systému je žádoucí.
V sedmé kapitole jsou uvedeny stigmatizující názory společnosti vůči nemocným s duševními poruchami. Nejvýraznějším rozdílem byly emoční reakce na jednotlivé typy duševních poruch. Schizofrenici jsou pokládáni více za nebezpečné a nepředvídatelné pacienty než pacienti stižení depresí. Studie porovnávající kvalitu života schizofreniků dokládají významný ochranný vliv rodiny.
Úvodní seznam zkratek je výbornou pomocí při následném studiu textu. Dodatky k jednotlivým kapitolám doplňují i vhodně osvěžují čtenářovy znalosti z historie, vysvětlují některé pojmy a poznámky. Rozsáhlá literatura je členěna v závěru knihy dle jednotlivých kapitol a dává možnosti dalšího doplnění textu nebo odborného studia.
Rejstřík slov je vhodným doplňkem. Přehledné tabulky a schémata jsou výbornou součástí i ilustrací textové části. Uvedená publikace je určena nejen psychiatrům, ale především všem lékařům, kteří se s problematikou schizofenie setkávají ve svých ordinacích.
Galén, vydání první 2004, str. 437
