V moderní medicíně pojem hydrocefalus zpravidla označuje zvýšení objemu mozkomíšního moku v dilatovaném komorovém systému. Toto závažné onemocnění je známo již od pradávna. Diagnóza a léčba hydrocefalu však zůstává obtížnou i pro současnou medicínu. Tomuto tématu se důkladně věnuje nová monografie "Hydrocefalus", jejímž autorem je Miroslav Kala a vydalo ji nakladatelství Galén. Přinášíme recenzi.

Pohled do historie je zajímavým úvodem publikace. Následuje definice onemocnění a přehledné anatomicko-fyziologické poznámky, které jsou velice potřebné pro zopakování a anatomickou orientaci. Klasifikace hydrocefalu a příčiny vzniku jednotlivých typů (obstrukční či komunikující hydrocefalus, zevní hydrocefalus i některé specifické typy) ukazuje nejen obtížnost samotné klasifikace, ale také značnou náročnost při třídění těchto chorobných stavů.

Při uvádění klinických příznaků hydrocefalu autor upozorňuje na různorodost klinických obrazů (i při některých společných rysech). Poukazuje na široké věkové rozmezí pacientů – od novorozeneckého věku až do pozdního stáří, kdy může hydrocefalus vzniknout. V kapitole o diagnostických možnostech zobrazovacích metod je již původně perspektivní metoda izotopové cisternografie pokládána v současnosti za velmi nespolehlivou. Pro diagnostiku hydrocefalu a pro sledování vývoje onemocnění je nenahraditelnou metodou zobrazovací ultrazvuk. Výpočetní tomografie (CT) umožňuje posoudit proporcionalitu rozšíření komorového systému, zúžení sulků a cisteren. Pro přesnější posouzení anatomických poměrů v zadní jámě lební je výtěžnější vyšetření magnetickou rezonancí (MRI), metoda, která je přínosem i při posouzení cirkulace mozkomíšního moku i pro diagnostiku normotenzního hydrocefalu. V přehledu jsou dále uvedeny základní typy operačních výkonů.

V následujících kapitolách je věnována pozornost jednotlivým typům postižení, jejich incidenci, příčinám, klinickým příznakům a možnostem terapie i komplikacím. (hydrocefalus novorozenců, posthemoragický hydrocefalus nezralých novorozenců). Důležitá je prenatální diagnostika a screeningové metody – vyšetření hladin α-fetoproteinu v mateřském séru i zobrazovací metody pro zpřesnění diagnostiky případných vrozených vad. (Výsledky fetální chirurgie hydrocefalu však nejsou dosud příliš přesvědčivé.)

Normotenzní hydrocefalus je  onemocnění dospělých, příčiny vzniku nejsou zcela jasné, diagnóza je obtížná. Velkým přínosem pro upřesnění diagnostiky jsou zobrazovací metody. Autor uvádí operační léčení, léčebné výsledky a komplikace. (Kazuistika v závěru kapitoly ilustruje obtížnost terapie.)

Diagnostika a léčení některých specifických typů hydrocefalu je velice zajímavou částí  předkládané publikace. Následné kapitoly jsou věnovány podrobně chirurgické léčbě hydrocefalu – otevřené operační technice a endoskopickým metodám. Nechybí popis základních vlastností dostupných ventilů (dnes je k dispozici více než 200 druhů ventilů různých konstrukcí a vlastností). Např. zavedení ventilů, u kterých je možno neinvazivním způsobem měnit jejich otevírací tlak, přineslo do péče o  nemocné s hydrocefalem určitý kvalitativní posun.

Hydrocefalus stále zůstává velkým problémem neurochirurgů, jak vyplývá i z kapitoly, ve které jsou uvedeny podrobně komplikace drenážních operací, včetně komplikací zánětlivých. Obecné zásady péče o nemocné po operaci hydrocefalu a kvalita života nemocných s hydrocefalem jsou závěrečnými kapitolami.Bohatý seznam odborné literatury a rejstřík jsou samozřejmou součástí publikace. Vynikající fotodokumentace  názorně ilustruje velice čtivý text.

Doc. MUDr. Miroslav Kala, CSc. z Neurologické kliniky UP v Olomouci předkládá odborné veřejnosti svou monografii především – jak sám upozorňuje:  „s cílem vytvořit co nejobjektivnější a nejvšestrannější příručku nejen pro neurochirurgy, ale také pro lékaře jiných oborů, kteří by studiem nesourodého písemnictví ztratili mnoho drahocenného času“. Lze jen konstatovat, že se autorovi tento záměr opravdu zdařil.

Galén, 2005, vydání první, 145 str.