2.9.2005
Přinášíme recenzi na novou publikaci J. Stehlíka, J. Štulíka a kolektivu "Zlomeniny patní kosti", kterou vydalo nakladatelství Galén.Zlomeniny patní kosti jsou jednou z nejobtížnějších kapitol postupů a léčby v traumatologii, Nejednotnost názorů odborníků na léčbu dokumentuje téměř 140 dosud navržených léčebných postupů i častý počet infektů (5 – 20 %). Výjimkou nejsou ani amputace končetin. Zlomeniny patní kosti patřily vždy k ekonomicky nejnáročnějším. Neuspokojivé výsledky konzervativní léčby, možnosti infekčních komplikací při otevřeném postupu vedly autory po osmiletých zkušenostech k vypracování všeobecně použitelné metody.
Úvodní kapitola publikace s rozsáhlou obrazovou přílohu (fotografie preparátů, podrobná schémata topografické anatomie) vychází z nutnosti a požadavku přesné znalosti anatomie patní kosti a jejího vztahu k okolním strukturám. Součástí kapitoly jsou oddíly věnované patologické anatomii končetin, intraartikulárním a extraartikulárním zlomeninám s četnými rtg snímky. Diagnostika patních zlomenin se opírá o rtg techniky a rozvoj CT metod. Bez výpočetní tomografie není možno provést přesnou diagnostiku. Autoři však nepodceňují ani anamnézu. Po klinickém vyšetření následuje rentgenová diagnostika s požadavkem kvalitní znalosti klasického rtg obrazu (hodnocení jednotlivých projekcí, nitro- i mimokloubních struktur). Výpočetní tomografie zcela zásadně upřesňuje diagnózu patních zlomenin a v konečné rozvaze rozhoduje o indikaci k chirurgické léčbě.
Složitost problému a nejednotnost v posouzení jednotlivých druhů zlomenin dokumentuje množství navržených klasifikací, které jsou samostatně zpracovány ve 4. kapitole. Závěr kapitoly tvoří klasifikace autorů, která po diagnostickém zhodnocení a specifikaci zlomeniny podává i návod k léčebnému postupu.
Kapitola věnována terapii (konzervativní i operační) uvádí stručně historii, která zároveň ilustruje náročnost problematiky. Podrobně jsou pak popsány současné konzervativní postupy léčby i současný stav možností operačních postupů (otevřená repozice a vnitřní fixace, miniinvazivní metody apod.) Opět v závěru kapitoly jsou uvedeny vlastní postupy autorů, včetně velice slibných výsledků. Vlastní operační metoda je obsahem samostatné kapitoly, ve které jsou podrobně uvedeny diagnostické postupy, indikace i nutnost technického vybavení pracoviště.
Operační postup je přesně rozfázován, doplněn instrukčními peroperačními snímky i rtg obrázky, včetně doplňujících schémat. Kapitola je doplněna rozborem souboru sledovaných a operovaných pacientů , hodnocením a objektivními výsledky chirurgické terapie, ze kterých . vyplývá, že použité vstupy autorů mají minimální indikační omezení (byli operováni i rizikoví pacienti), počet hlubokých infektů u zavřených zlomenin (0,8 %) jsou hodnoty několikanásobně nižší a ani v jednom případě nebyla nutná amputace končetiny.
Komplikace vzniklé po zlomenině patní kosti patří k nejobávanějším. Proto léčbu poruch hojení nebo řešení infektů je nutno řešit za účasti plastického chirurga. (Kapitola komplikace). Publikace je doplněna specificitou zlomenin patní kosti u dětí, čímž uzavírá komplexní odbornou monografii o problematice zlomenin patní kosti.
Kniha je bohatě ilustrovaná, přehledně psaná. Každá kapitola má bohatou odbornou literaturu. Autoři popisovanou metodu dokumentují souborem pacientů operovaných v letech 1994 – 2001. Pro minimum kontraindikací, omezení počtu infekcí a dobré výsledky byla uvedená metoda léčby „nitrokloubních zlomenin patní kosti zavřeným postupem“ zařazena Traumatologickou sekcí ČSOT a Českou společností mezi léčebné standardy. Publikace je velkým přínosem pro odborníky zabývající se touto problematikou. Je zároveň velice cenným studijním zdrojem.
Galén, 2005, vydání první, 114 str.
