Nástup moderní léčby kyčelního kloubu (endoprotetiky)  se datuje od roku 1966, kdy byla přijata za léčebnou metodu těžké koxartrózy implantace totální náhrady kyčelního kloubu u pacientů starších 65 let. O této problematice pojednává monografie "Revizní operace náhrad kyčelního kloubu" (editoři: Oldřich Čech a Valér Župa), ktrerou vydalo nakladatelství Galén.

U nás se implantace totální endoprotézy kyčelního kloubu  začala provádět od roku 1969. Koncem roku 1981 bylo vyhodnoceno na I. ortopedické klinice v Praze s odstupem 6 až 13 let po operaci prvních 100 implantovaných náhrad. Vedle popisu technických chyb a pooperačních komplikací byly zaregistrovány nálezy určující budoucí uvolnění komponenty a potřebu reimplantace. Závažnou skutečností ovlivňující nutnost revizní endoprotetiky je posouvání věku pacientů indikovaných k výkonu do mladších skupin. Autoři poukazují rovněž na rozšíření spektra používaných komponent o další neověřené nebo neosvědčené komponenty, které se musí reimplantovat v průběhu několika let po první operaci.

Na  mnoha ortopedických pracovištích u nás i v zahraničí tvoří reimplantace 20 % z celkového počtu implantovaných endoprotéz kyčelního kloubu. V budoucnu je proto nutno počítat s tímto procentem revizních operací, ale zároveň je nutné zabránit zvýšené devastaci skeletu. Důležitý je výběr vhodného implantátu a  pravidelné kontroly operovaného kloubu pro včasné zachycení známek uvolnění komponenty.

Publikace je rozdělena do dvou částí. V části obecné je zachycen složitý  historický vývoj endoprotézy kyčelního kloubu, které bylo ve znamení hledání způsobu eliminace používaných vlastních tkání a určení správného rozsahu nahrazované části proximálního femoru.

Vývoj kompletní náhrady kyčelního kloubu včetně acetabulární komponenty je datován od roku 1938. Od té doby byly publikovány další novinky a zkušenosti renomovaných operatérů. Byla také stanovena nutná kritéria pro implantace totálních náhrad kyčelního kloubu.

Vývoj endoprotetiky kyčelního kloubu u nás je spojen nejen s našimi předními ortopédy, ale i s Poldi Kladno, kde vznikla první nerezavějící ocel na světě. Následují operační přístupy jednotlivých autorů a jejich modifikace při primárních a revizních operacích endoprotéz kyčelního kloubu doplněné názornými grafy. Přehled techniky cementování, která ovlivnila zlepšení integrace implantovaných komponent, dále problematika polyetylenu jsou zpracovány v dalších kapitolách.

Důležitý vliv na dlouhodobý výsledek po reimplantaci totální náhrady kyčelního kloubu má správné a včasné rozpoznání známek uvolnění. Proto autoři v samostatné kapitole věnují velkou pozornost posuzování rentgenových snímků, detailnímu internímu předoperačnímu vyšetření, plánování a operačně- technickému řešení stability a vyrovnání délky končetin. Předoperační plánování totální náhrady kyčelního kloubu je nutným předpokladem pro optimální výsledek operace. U významných defektů acetabula se používají kostní štěpy. Typy štěpů, jejich odběry, vyšetření, včetně aplikace a zpracování jsou zpracovány samostatně.

Speciální část se věnuje hodnocení výsledků po reimplantaci cementované jamky kyčelního kloubu (soubor pacientů, metoda, hodnocení). Autoři při reimplantaci dávají přednost necementovanému implantátu. Následuje kapitola o použití standardní necementované jamky v revizních indikacích (Spotorno CLS), dále pětileté výsledky a zkušenosti s necementovanou jamkou endoprotézy kyčelního kloubu CLS Spotorno. V kapitole je detailně popsána jamka CLS Spotorno, rovněž instrumentarium a operační technika. Protruze umělé jamky kyčelního kloubu je způsobena několika příčinami. V ČR se provádějí náhrady kyčelních kloubů více než 30 let, což zákonitě přiáší nárůst revizí, stále více se operují mladší jedinci a objevuje se velké množství náhrad různých typů, což přináší i více operačních chyb. V dalších částech jsou podrobně popsány přístupy revizních operací, zkušenosti s jejich použitím, včetně výsledků,  výhod i komplikací.

Za nejzávažnější pokládají autoři infekční komplikace TEP (totální endoprotézy kyčelního kloubu). Procentuální vyjádření výskytu je jedním ze základních ukazatelů zároveň určujících preventivní opatření a péče na jednotlivých pracovištích. Podle statistik se pohybuje okolo 2 %.  Uvedeny jsou léčebné možnosti, diskuse a kasuistika.

Závěr tvoří shrnutí publikace samotnými autory včetně doporučení. Hlavním garantem dlouhodobé úspěšnosti totální endoprotézy zůstává vždy mj.spolehlivý operatér a exaktnost operační techniky. Každá kapitola je názorně ilustrována  schématy, rentgenovou fotodokumentací. Je doplněna rozsáhlou odbornou literaturou. Základní informace, úvod, závěry a historický přehled jsou v angličtině. Vhodnou ilustraci tvoří fotografie hlavních aktérů. Autoři  velice přehledně, systematicky a čtivě uvádějí své dlouholeté zkušenosti.

Publikace je určena odborníkům, ale neměla by chybět v lékařských a dalších odborných knihovnách, kde by vhodně, mimo jiné určitě navíc doplnila mozaiku historie české medicíny.

Galén, 2005, vydání první, 234 stran.