15.6.2004
Stále hlubší poznání mechanismu vzniku chorob ukazuje, jak obrovský význam mají v patofyziologii hormonálních regulace. Endokrinologie se proto stává samozřejmou součástí prakticky všech vědních oborů medicíny. Výjimkou není ani problematika hypertenze. Recenzujeme novou monografii "Endokrinní hypertenze" (editor: Josef Marek).
Pořadatel, profesor MUDr. Josef Marek, DrSc., v úvodu publikace upozorňuje na záměr a postavení „Trendů“ . Záměr označuje jako snahu vyplnit místo mezi učebnicemi a mezi časopisovými články. Předložený moderní souhrn poznatků by měl být k užitku především praktickým lékařům, internistům a kardiologům. Kniha je členěna do šesti samostatných částí zakončených bohatými odbornými citacemi.
Jako první je uveden systém renin-angiotenzin a arteriální hypertenze (SRA), který zasahuje výrazným způsobem do tlakové, objemové, vodní a elektrolytové rovnováhy. Jedná se o komplexní homeostatický mechanismus zahrnující řadu působků, které se navzájem ovlivňují a tvoří jednotný funkční celek. Autor podává základní definici a vysvětluje funkci systému, včetně podílu systému na regulaci krevního tlaku a patogenezi hypertenze. Pozornost je věnována terapii a jednotlivým indikačním možnostem, kombinaci podávání ACE inhibitorů a blokátorů AT1 receptorů, včetně nežádoucích účinků. Mineralokortikoidní hypertenze je nejčastější formou endokrinně podmíněné hypertenze způsobené autonomní nadprodukcí mineralokortikoidů. Kapitola, obsahující definici, vysvětlení pojmu, klasifikaci a charakteristiku jednotlivých forem hyperaldosteronismu, včetně diagnostiky a terapie je přehledně zpracovaná a instruktivně doplněná tabulkami a obrázky.
Cushingův syndrom poprvé popsaný v roce 1932 Harveyem Cushingem je jako klinický syndrom charakterizovaný nadprodukcí glukokortikoidů. Jedná se o poměrně vzácný syndrom, ale jeho diagnóza a diferenciální diagnóza patří v klinické endokrinologii k nejobtížnějším. Pozornost je věnována proto především klinickému obrazu (doplněno názorně fotografiemi pacientky) a možnostmi terapie jednotlivých forem Cushingova syndromu, včetně chirurgických intervencí.
Nové postupy v diagnostice a léčbě feochromocytomu a pseudofeochromocytomu jsou námětem další kapitoly. Feochromocytomy jsou nádory sporadické, až ve 24 % se vyskytují familiárně. Jsou vzácné, ale zrádné. Pokud nejsou včas rozpoznány nebo řádně léčeny, jsou smrtící. Proto je nutná včasná diagnóza, ve většině případů chirurgická léčba. Důležité je, aby lékař na základě projevů a klinických souvislostí mj. hlavně o možnosti výskytu nádorů věděl. Rozsáhlá odborná literatura v závěru kapitoly dává možnost dalšího studia.
Společný výskyt obezity a hypertenze je kvantitativně epidemiologický a poněkud komplikovaný, právě tak je komplikovaný vztah obezity a diabetu. Tuková tkáň je zřejmě největší endokrinně aktivní orgán těla. Je to sekreční tkáň produkující řadu látek, z nichž část se uplatňuje při vzniku diabetu, část při vzniku hypertenze i tzv. metabolického syndromu. Kapitola nazvaná Hormony tukové tkáně a hypertenze uvádí čtenáře do těchto složitých vztahů, mezi kterými autor řadí hypertenzi k jádru metabolického syndromu.
Hypertenze u primární hyperparathyreózy (PHP) se vyskytuje poměrně často. Nemocní s PHP mají častější výskyt abnormalit než normální populace, včetně hypertenze, hypertrofie levé komory a kalcifikace aortálních a mitrálních chlopní. Je to pravděpodobně důsledek metabolických a lipidových poruch, při kterých je poškozena funkce endotelu. Popsána studie u 647 nemocných (130 mužů a 517 žen) s prokázanou PHP.
„Trendy“ se stanou určitě výborným zdrojem informací pro klinika, terénního lékaře i studujícího medicíny.
(Josef Marek, ed.: Endokrinní hypertenze. Galén, 2004. Edice: Trendy soudobé endokrinologie. Svazek první. 208 stran.)
