Od vydání knihy "Causae mortis v chirurgii" profesora  Emericha Poláka a spolupracovníků uplynulo více než 40 let. Pokroky v medicíně mnohé změnily, zavedly se nové postupy, tzv. chirurgie jednoho dne a další; mohl by vzniknout dojem, že rizika chirurgických zákroků jsou v současnosti zanedbatelná. Nově mapuje situaci v této oblasti monografie Pavla Pafka a kolektivu "Causae mortis v chirurgii na přelomu tisíciletí", kterou letos vydalo nakladatelství Galén.

Hlavní autor a pořadatel, profesor Pavel Pafko, DrSc., s anesteziologem a chirurgy specialisty předkládá rozbor příčin úmrtí po operaci, na které mohou pacienti i dnes zemřít. Ačkoliv je bezpečí operovaného větší, zůstává stále určité riziko, kterého by si měli být vědomi pacienti i lékaři.

V úvodu je velice cenná tabulka  klasifikace ASA (American Society of Anesthesiologists) – stanovení anesteziologického rizika, vysvětleny pojmy úmrtnost (mortalita) a smrtnost (letalita), které autoři používají v přesném epidemiologickém významu. V kapitole o příčinách úmrtí připomíná autor pokroky anesteziologie, větší šetrnost výkonu, ale zároveň  upozorňuje na změnu skladby pacientů vzhledem k vyššímu věku, ve kterém by dříve pacient operován nebyl. Tato situace se pochopitelně podílí na počtu úmrtí v současnosti. Závažná je v některých případech nedostatečná zdravotní dokumentace, zejména u těch onemocnění, která bezprostředně nesouvisí s chirurgickým výkonem, mohla však být příčinou úmrtí. Proto je nutná mezioborová spolupráce.

Všechny následné kapitoly mají jednotnou stavbu. Podávají v historickém ohlédnutí srovnání s dobou minulou a současností, která je dokumentovaná vlastními výsledky a zkušenostmi. Dnes se operativa rozšiřuje do věkových extrémů (senioři a nezralí novorozenci s nízkou porodní hmotností), rozvoj operačních zákroků přináší více zatěžujících radikálních výkonů. (Absolutní čísla ukazují výrazný vzestup.) Narůstá podíl polymorbidních nemocných se závažnými komplikujícími chorobami, záchranné zdravotní služby přivážejí do nemocnic více  těžce poraněných, kteří by dříve zemřeli během převozu nebo na místě nehody.

Klinika anesteziologie a resuscitace ve pražské FN Motol má také určitá specifika – ojedinělý objem poskytované anesteziologické péče v ČR, podíl a počet anestézií podávaných dětem je vyšší než na ostatních pracovištích obdobného typu (až 30,7%), v nemocnici jsou dvě kardiochirurgická pracoviště a další pracoviště soustřeďující mimořádně rizikové pacienty. Také tyto skutečnosti ovlivňují počet úmrtí. V knize následuje poučný přehled řešených případů.

V kapitole chirurgie plic z hodnocení souboru s odstupem 50 let vyplynulo, že úmrtí na operačním stole mimo akutní infarkty myokardu byla způsobena většinou  technickými chybami, při resekcích plic jsou uváděny ale více infekce než dnes. V porovnání se současností, klesla podstatně pooperační letalita (z původních 17 % uvedených prof. Polákem na současných 1,8 %). Autor kapitoly tuto skutečnost hodnotí nejen zkušeností operujících chirurgů, ale především rozvojem anestézie.

Kasuistiky a následný rozbor úmrtí dokumentují současnou situaci, jak je tomu i u ostatních kapitol. Analogickým způsobem jsou zpracovány specialisty jednotlivé chirurgické domény (chirurgie mediastina, jícnu, štítné žlázy, jater a žlučových cest, apendicitidy, tračníku a rektosigmoidea, včetně chirurgie kýly a neprůchodnosti střev). Nechybí  kapitola o urologii a  traumatologii.

Publikace je doplněna pohledem chirurga na příčiny úmrtí v podmínkách okresní nemocnice  - odlišných např. nedostatečnou kapacitou operačních sálů - od klinického pracoviště a také reálnými postřehy patologa. Závěry profesora Šikla před půl stoletím platí dodnes. Patolog nemá přistupovat k žádné pitvě bez základních znalostí o průběhu onemocnění.

Právní problematika (uvedena právníkem) v chirurgii je zpracována na základě vztahu lékař – pacient. Důraz je položen na Evropskou Úmluvu na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. Uvedena jsou např. práva pacientů, kvalifikovaný souhlas, význam reversu, dále právní odpovědnost při výkonu lékařského povolání, včetně možnosti právní ochrany lékaře. Každá kapitola je doplněna odbornými citacemi. Rejstřík zkratek tvoří závěr publikace.

Kniha Causae mortis v chirurgii na přelomu tisíciletí je poctivá rekapitulace dosažených výsledků na základě pokroku v medicíně i nechtěných „proher“ chirurgů. Statistická čísla a uvedené kasuistiky podávají nejen současný obraz, ale také určité hranice možností moderní medicíny ve vysokých nárocích na ní. Publikace je nesmírně poučná a určitě se stane pomocnou rukou právě chirurgům i cennou informací lékařům jiných odborností.

Nakladatelství Galén,  2005, vydání první, 270 stran.