17.9.2005 Terapie nekomplikované chřipky a akutních respiračních viróz vyžaduje především klid na lůžku, dostatek tekutin a symptomatickou léčbu, kterou často zvládne pacient sám. Nebezpečí a záludnost chřipkového onemocnění spočívá v možných komplikacích i v nežádoucích lékových interakcích.
Chřipku definujeme jako vysoce nakažlivé virové onemocnění s krátkou inkubační dobou (18-24 hodin), typické náhlým začátkem, horečkou, celkovými příznaky a katarem dýchacích cest. Původci chřipky jsou viry, Myxovirus influenzae typu A, B a C. Virus má dva druhově a subtypově specifické antigeny, jejichž vzájemnou kombinací nebo kombinací jejich variant vznikají různé - i nové - genetické mutanty (antigenní drift vyvolávající epidemie v populaci, a anantigenní shift - radikální změna vznikající rekombinací viru při množení u vodní drůbeže, prasat a člověka - původce pandemií).
Katary horních cest dýchacích, provázející typické nachlazení, mají četnější etiologii (adenoviry, viry chřipky, parainfluenza viry a další původce), jejich inkubační doba kolísá, nosohltan bývá značně prosáklý, dominuje rýma, kašel, někdy zduření lymfatických uzlin a horečka různé intenzity.

Prevence

Spočívá v posilování imunity jedince (životospráva, pestrá strava, dostatek fyzické aktivity, pobyt na čerstvém vzduchu, suplementace vitaminy a minerály, užívání imunomodulačních přípravků), v proočkování (chrání až v 70 %) a zavedení protiepidemických opatření (při epidemii vyhlašuje hygienik).

Terapie

Chřipka bez komplikací vyžaduje klid na lůžku a dostatek tekutin. Léčba je symptomatická, léky jsou monokomponentní nebo kombinované.
U teplot a bolestí se podávají analgetika a antipyretika. Při suchém kašli se uplatňují antitusika, při vlhkém kašli expektorancia k usnadnění odkašlávání. Bolest v krku se tlumí antiseptiky (například lokálními přípravky s obsahem benzydaminu, nesteroidního antiflogistika s protizánětlivým a analgetickým účinkem, které působí též antisepticky a lokálně anesteticky). V podpůrné léčbě mají své nezastupitelné místo medicinální čaje, vitaminy i čerstvé ovoce.

Rýma, která je doprovodným symptomem katarů dýchacích cest, se tlumí dekongestivy, jichž je celá řada. Všechna dekongestiva na bázi sympatomimetik by se měla podávat nejdéle 5 až 7 dní! Výhodná jsou dekongestiva s obsahem zředěné mořské vody (např. Sinomarin), která nemají vedlejší účinky ani nebezpečí návyku, jsou vhodná i pro děti. Jejich působení je založeno na principu osmotického tlaku (k dekongesci sliznice dochází díky přechodu vody z prosáklé nosní sliznice do prostředí nosního průduchu, obsahujícího hypertonický roztok).

Specifické antivirové léky (oseltamivir aj.) se podávají u vysoce ohrožených jedinců nebo při pandemiích, pokud nebylo možné očkování.
Aplikace antibiotik je určena pro chřipkové komplikace.
Častý výskyt virových onemocnění v populaci bývá řešen mnohými nemocnými samoléčbou.
Ačkoliv onemocnění budí dojem běžné choroby, může náhlý zvrat u oslabeného jedince, starší osoby, imunosuprimovaného pacienta, diabetika nebo kardiaka končit fatálně.
Zanedbatelné nejsou ani vzájemné interakce některých léků, běžně používaných při chřipkovém onemocnění.

Lékové interakce protichřipkových léků

Analgetika-antipyretika

Paracetamol prakticky nemá žádné závažné lékové interakce a ani požití alkoholu není kontraindikací pro jeho podávání.
Kyselina acetylsalicylová naopak má řadu klinicky významných lékových interakcí: Zvyšuje krvácivost u již podávaných antikoagulancií, také může zvyšovat plasmatické koncentrace volné kyseliny valproové a imipraminu. Antidepresiva typu SSRI, která jsou podávána nezávisle na chřipkovém onemocnění, zvyšují pravděpodobnost krvácení do GIT způsobené kyselinou acetylsalicylovou. Ulcerogenní účinek zvyšují i celkově podávané kortikoidy.
Podobné nežádoucí účinky mají i nesteroidní antirevmatika podaná v antipyretické indikaci, například ibuprofen.

Antitusika

Není účelné tyto léky podávat spolu s mukolytiky a expektorancii, neboť zkapalněný hlen je třeba z průdušek vykašlat, přičemž tlumení kašle léky by mohlo vykašlávání narušit.

Volně prodejná antitusika

Butamirát (Sinecod, Tussin) nemá žádné interakce.
Dropropizin (Ditustat) - výrobce udává, že by neměl být užíván se sedativy, neboť může zvýšit jejich sedativní účinek.
Dextromethorfan (Humex, Robitussin) je metabolizován na CYP2D6. Proto léky, které tento izoenzym inhibují, zvyšují plasmatické koncentrace dextromethorfanu. Je to např. chinidin, fluoxetin, moklobemid, paroxetin, selegilin, třezalka (u paroxetinu, selegilinu a třezalky byl popsán i vznik serotoninového syndromu), dále jsou to terbinafin, valdekoxib a rifampicin. Proto je třeba se těmto kombinacím vyhnout. Zajímavé je, že i pomerančová šťáva zvyšuje biologickou dostupnost dextromethorfanu, což ve studii na jedenácti zdravých dobrovolnících prokázali Di Marco et al. v roce 2002. Množství močí vyloučeného dextromethorfanu bylo po sevillské pomerančové šťávě zvýšeno o 72 % a jeho biologická dostupnost stoupla z 23 % na 46 %!

Antitusika vázaná na recept

Kodein: rifampicin snižuje biologickou dostupnost kodeinu. Výrobce uvádí, že současné užívání kodeinu s jinými látkami s tlumivým účinkem na CNS může tlumivý efekt zvyšovat. Při užívání kodeinu s anticholinergiky vzniká také riziko těžké zácpy až paralytického ileu. Dochází k nežádoucí retenci moči. Při současném užívání kodeinu s léky proti průjmu je zvýšené riziko úporné obstipace. Při současném užívání kodeinu a antihypertenziv dochází k možnosti potenciace hypotenzního účinku antihypertenziv. Podávání kodeinu současně s jinými narkotickými analgetiky může prohloubit depresi CNS a dechového centra. Současné užívání buprenorfinu může snížit terapeutický účinek kodeinu.
Ethylmorfin (například Diolan): při užívání ethylmorfinu a souběžné terapii jinými léčivy s tlumivými účinky na centrální nervový systém (například hypnotika, zklidňující léčiva pro terapii nejrůznějších duševních poruch, ale také sedativní antihistaminika, některá antivertiginóza, léčiva proti kinetózám aj.) nebo s antihypertenzivy se může zesilovat sedativní a dechově útlumové působení. Pacientům užívajícím tablety Diolan je zakázáno konzumovat alkoholické nápoje všeho druhu, protože souběžně požitý ethanol může vést k velmi výraznému (více než aditivnímu) narušení psychomotorické výkonnosti.

Expektorancia

Acetylcystein (například ACC 200, ACC Long, Mucobene): měl by být podáván s odstupem nejméně dvou hodin od příjmu (při léčbě komplikací!) cefalosporinů, polosyntetických penicilinů a tetracyklinů, neboť může jejich účinek snižovat.
Karbocystein: měl by být podáván s odstupem nejméně dvou hodin od příjmu erytromycinu, ampicilinu a tetracyklinů, neboť rovněž může snižovat jejich účinek.
U jiných expektorancií výrobce na klinicky závažné interakce neupozorňuje a ani nejsou v odborné literatuře popsány.

Dekongescentní léčiva k intranasální aplikaci

Při současném podávání některých dekongestiv (například Sanorin) s inhibitory MAO nebo tricyklickými antidepresivy (i několik dní po jejich podání) může dojít ke vzestupu krevního tlaku.

Závěr

Z uvedeného vyplývá, že je nutno při podání jakéhokoliv léku vždy zvážit nejen účinek, snášenlivost organismu, nežádoucí působení léku, ale také možné vzájemné lékové interakce.

Literatura u autorů.