Onemocnění je způsobeno autoagresivní reakcí imunitního systému vůči vlastní nervové tkáni. Ve vzniklých zánětlivých ložiscích již od počátku nemoci nedochází pouze k rozpadu myelinu (který může v CNS částečně regenerovat), ale i ke ztrátě samotných nervových vláken. Průběh nemoci je kolísavý, střídají se období klidu s náhlým zhoršením. Těžký průběh může vést až k invaliditě. 

Zánětlivá ložiska poškozují funkci CNS a dochází k poškození zraku, citlivosti, hybnosti, koordinace pohybu, k poruchám funkcí svěračů, ale také k celkové únavě nebo depresi. Příčina onemocnění není známa. Předpokládá se určitá genetická dispozice (choroba se vyskytuje nejvíce u indoevropské rasy). K hypotetickým etiopatogenetickým faktorům patří působení neznámého viru, hormonální vlivy, stres a řada dalších.

Při výskytu výše uvedených obtíží určuje diagnózu neurolog na základě klinického vyšetření a dalších vyšetřovacích metod, z nichž nejdůležitější jsou zobrazovací vyšetření magnetickou rezonancí a vyšetření mozkomíšního moku. Včasné provedení těchto vyšetření umožňuje stanovení diagnózy na začátku onemocnění, kdy zánět ještě nenarušil příliš mnoho nervových vláken. Podle nových McDonaldových diagnostických kritérií přijatých mezinárodně v r. 2001 lze stanovit u většiny pacientů diagnózu RS již do 3-6 měsíců po výskytu prvních klinických příznaků. Onemocnění zatím nelze vyléčit, ale je možno zmírnit progresi choroby. Velmi důležitá je dostatečná informovanost pacienta o povaze choroby, léčebných možnostech a jeho spolupráce s lékařem.

Protizánětlivá léčba by měla být zahájena co nejdříve, protože jejím cílem je předejít nevratným změnám na CNS , zajistit  kvalitu života pacienta a oddálit invalidizaci co možná nejdéle. V léčbě akutního zhoršení choroby se standardně používají vysoké dávky kortikosteroidů. V dlouhodobé léčbě se uplatňuje interferon-beta a glatiramer acetát, dostupné v současné době i pacientům v ČR. Že jde o léčbu nikoli sice kauzální, ale účinnou, ukázaly například studie s použitím interferonu-beta u RS. Jeho podání u čerstvě diagnostikovaných pacientů, tedy ihned po výskytu prvních klinických příznaků, vede k oddálení dalších projevů nemoci a počet pacientů, invalidizovaných v důsledku postižení RS se tak může postupně snižovat. Invalidizace mladých nemocných představuje nejen těžké postižení jednotlivce a celé jeho rodiny, ale pochopitelně  značnou socioekonomickou zátěž pro společnost. (Informaci uvedla na tiskové konferenci  21. 5. 2004 v Praze doc. MUDr. Eva  Havrdová CSc. z  Neurologické kliniky 1.LF UK. Připravují se internetové stránky, specializované na tuto problematiku - po finalizaci budou dostupné na adrese http://nebojimsers.cz).