15. 6. 2018
AKCE JIŽ PROBĚHLA
Narozen 1. září 1936 v Praze. Po absolvování Matematicko-fyzikální fakulty UK, obor organická chemie, a vědecké aspirantuře v Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) ČSAV v Praze pracoval jako vědecký pracovník tohoto ústavu. V roce 1984 obhájil doktorskou disertační práci a získal titul doktora věd. V letech 1994 - 2002 byl ředitelem ÚOCHB ČSAV v Praze. Z několika stáží na renomovaných pracovištích jmenujme např. tříměsíční pobyt v Max-Planck-Institut für Experimental Medizin v Göttingenu u profesora F. Cramera a opakované stáže na Univerzitě v Marburgu u prof. H. Witzela.
Za svou vědeckou práci získal četná ocenění, mj. Čestnou plaketu za zásluhy o mezinárodní časopis Nucleic Acids Chemistry, Hanušovu medaili ČSCh, Honor Medal od National Cancer Institute v Tokiu, Státní cenu za chemii za publikaci Acyklická analoga nukleosidů a nukleotidů. V roce 1998 obdržel čestný doktorát Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 2001 Cenu Reného Descarta (EU), v roce 2002 Státní medaili Za zásluhy, v roce 2004 medaili AV ČR Za zásluhy o vědu a lidstvo, a další. Je čestným členem Slovenské farmaceutické společnosti, Regova ústavu pro lékařský výzkum Katolické univerzity v Leuvenu, členem redakčních rad několika odborných časopisů. Publikoval 470 původních sdělení a 60 abstrakt ve formě sdělení na mezinárodních konferencích. Je držitelem 60 českých i zahraničních patentů.
Je rovněž předsedou organizačního výboru v sérii mezinárodních konferencí Symposium on the Chemistry of Nucleic Acid Components. Jako vysokoškolský učitel se podílí na individuální výchově vědeckých aspirantů a dlouhodobých stážistů, domácích i zahraničních, včetně doktorandů. Přednáší výběrovou semestrovou přednášku na PřF UK v Praze a na PřF UP v Olomouci.
Odbornými přednáškami se aktivně účastní konferencí a mezinárodních symposií o nukleových kyselinách - vícekrát USA, Kanada, dvakrát Japonsko, několikrát Francie, Itálie, Německo, Anglie, dále Tchaiwan, Belgie, Švýcarsko), přednášel na Gordon Research Conference, na FEBS & NATO Summer School (Francie, Itálie) (1983 a 1987). Je nositelem a spoluřešitelem grantů našich i ze zahraničí.
V popředí vědeckého zájmu profesora Holého je chemie heterocyklických sloučenin, chemie sacharidů, bioorganická chemie, interakce enzymů se substráty/inhibitory. Z medicinální chemie je to především chemie nukleových kyselin - analoga nukleosidů a nukleotidů a enzymy jejich metabolismu, dále mechanismy účinku nukleosidových antimetabolitů a příbuzných heterocyklických sloučenin, sacharidů a složek nukleových kyselin.
Jeho práce z oblasti acyklických analogů nukleosidů a nukleotidů otevřely nový směr výzkumu v medicinální chemii a byly převzaty a rozvíjeny dalšími pracovišti chemických a biologických oborů základního výzkumu v akademických pracovištích i průmyslu. Na toto témata a o těchto nových látkách bylo za posledních přibližně 10 let publikováno na 1 400 původních vědeckých prací.
- Celý Váš pracovní život patří chemii. Kým nebo čím bylo ovlivněno Vaše odborné zaměření?
Na tuto otázku jsem už opakovaně odpovídal. Nečekejte nic převratného. Snad to byla prastará učebnice přírodozpytu, která mne uvedla do světa chemie. Od dětství jsem měl rád pokusy, které jsem s pochopením rodičů prováděl i doma. Nebyla to žádná virtuální realita, občas jsem se i popálil, ale od chemie mne to neodradilo. Zásadně jsem ale nedělal pokusy rizikové, které by mohly končit výbuchem nebo ohněm. Tehdy byla k dostání výborná literatura, pamatuji se na titul Pokusy které se podaří, myslím od německého autora Römppa. A u drogisty bylo možné dostat hodně věcí, s výjimkou kyselin a prudkých jedů... Víte, tohle je strašně důležité, protože to v dítěti probudí lásku k experimentu a ovlivní jeho zaměření.
- Kdy Vás začala zajímat speciálně chemie nukleových kyselin a proč?
Na vysoké škole jsem se o nich tehdy ještě nedozvěděl nic. Prvně jsem se s touto problematikou seznámil až po skončení aspirantury, kdy jsem zůstal v Ústavu organické chemie a biochemie jako vědecký pracovník. Základem stavby nukleových kyselin je řetězec tvořený kombinací čtyř základních stavebních kamenů - nukleosidů. To jsou sloučeniny složené ze sacharidu (ribózy, resp. deoxyribózy) a pyrimidinové či purinové báze. Tyto jednotky jsou pospojovány navzájem prostřednictvím fosfátu. Přidělené téma chemické syntézy nukleových kyselin mne postupně přivedlo k využití enzymů v syntézách oligonukleotidů a později ke studiu vlivu struktury látky na její chování vůči enzymům. Už tehdy bylo známo, že chemicky trochu změněné nukleosidy mohou působit proti leukémii a nádorům. Zajímalo mne, jak to zařídit, aby se biologicky nestálé nukleosidy v organismu nedegradovaly. To byl - velmi přibližně - začátek mé medicinální chemie.
- Co předchází závěru při základním výzkumu, že zkoumaná látka by se opravdu mohla stát lékem, například proti AIDS?
Základní výzkum takový závěr udělat nemůže, protože si takto otázku neklade. Nemohu si říci teď objevím lék proti malárii. Zajímají mne vlastnosti určitého typu biomolekul. Víme, že změna takové molekuly může vyvolat biologický účinek, nevíme ale přesně jaký. Proto je nutné nové látky stále systematicky a co nejšířeji testovat, a vyhledávat spolupráci s jinými odborníky - biology, lékaři. Při tomto přístupu jsou všechny výsledky stejně důležité: účinnost, ale i neúčinnost.
Objeví-li se účinek, mám základní strukturní typ látky, kterou zkoumám a dále obměňuji. Ve stručnosti to znamená stovky pokusů a velkou trpělivost. V době začátků mé práce a ještě dlouhý čas potom se o AIDS například nevědělo. Nebo - o hepatitidě B se vědělo, ale nebylo dlouho možné testovat účinky látek proti tomuto viru. Nemohli jsme objevit účinek látek, které jsme již tehdy měli a které se po dvaceti letech ukázaly jako velmi účinné. V této oblasti je značná konkurence - nejen firemní, ale stejné myšlenky a postupy napadnou více badatelů zároveň.
- Jaká je další cesta k výrobě léku?
Nejprve se musí nová účinná látka a postup její přípravy a možné využití přihlásit k patentové ochraně. Po podání patentové přihlášky je pak jen rok času k nalezení zájemce - profesionální firmy, která má zájem pokusit se vyvinout nový lék a zajistit jeho rozšířenou právní ochranu v dalších zemích světa. Obvykle jich bývá několik desítek a proces je to velice nákladný, který si nemůže dovolit ani bohaté akademické pracoviště na západě. Nepodaří-li se to v této době zajistit, nemá patent cenu a je zbytečné ho udržovat. Proto je naprosto nesmyslná představa, se kterou se bohužel setkáváme na úředních místech, že počet podaných patentů vyjadřuje cokoli o kvalitě práce v základním výzkumu. Pouze počet realizovaných patentů nebo prodaných licencí má nějakou výpovědní hodnotu. Patentů lze popsat stovky, je to snazší než vydat odbornou publikaci, protože patenty nejsou recenzovány po stránce odborné, ale pouze z hlediska patentové původnosti. Kéž by si naši političtí činitelé v tom konečně udělali jasno!
Po nějaké době (u léků je to teď asi patnáct let) ochrana patentu končí. Vývoj léků je vysoce profesionální záležitost, kterou nelze dělat na koleně. Celý proces je dlouhý, trvá asi 12 - 15 let, a náklady se dnes blíží 800 milionům amerických dolarů.
- Který byl první lék z Vaší laboratoře a jaký je jeho osud?
Jedním z prvních bylo antiherpetikum Duvira, vyráběné ve formě gelu pro lokální použití při začínajícím oparu. Původně bylo vyráběno českou firmou Léčiva. Jedná se o antivirotikum s dobrou účinností a nízkou toxicitou.
- Pak přišly další objevy v oblasti antivirotik. Které to jsou a jak byla realizována jejich výroba?
Mnoho let úzce spolupracuji s profesorem E. De Clercqem, předním světovým virologem z Katolické Univerzity v Leuvenu v Belgii. Po složitých peripetiích jsme se nakonec spojili s americkou firmou Gilead Sciences, která provádí vývoj léků a účinných látek a je držitelem naší licence. Zde byl vyroben VistideTM (cidofovir), který vyšel z naší laboratoře. Původně byl schválen pro léčení cytomegalové retinitidy, později se indikace rozšířila na další DNA-viry (parvoviry, adenoviry, herpesviry, papillomaviry, poxviry). Z poslední skupiny je významný mimořádný účinek proti viru varioly, původci pravých (černých) neštovic - což je pro dnešní svět a situaci velice důležité.
Dalším lékem je velmi úspěšný lék proti samotnému viru HIV (původci AIDS) - VireadTM (tenofovir), který byl přímo pro léčbu AIDS schválen v USA a v zemích EU. Díky schválení pro EU se používá při léčbě AIDS již druhým rokem i v ČR. V roce 2002 byla schválena HepseraTM (adefovir) pro léčbu hepatitidy B v USA, v roce 2003 v EU. Její zvláštní význam, stejně jako u všech našich látek uvedeného typu, je v tom, že viry si proti ní obtížně vytvářejí rezistenci, a že její účinek je dlouhodobý - VistideTM se podává infuzí ve dvoutýdenních intervalech, VireadTM i HepseraTM se jako perorální přípravek užívají jednou denně.
- Nyní byl schválen a uveden na západní trh nový kombinovaný preparát TruvadaTM, doplňující paletu léků proti AIDS. Mohl byste přiblížit vlastnosti tohoto přípravku?
Jedná se o kombinovaný preparát, který je určen k potlačení viru působícího AIDS. Skládá se ze dvou účinných složek - jednou je náš tenofovir - VireadTM, a druhou je nukleosidový analog emtricitabin, užívaný k léčbě AIDS a známý jako EmtrivaTM. Byl objeven v Emory University v Atlantě (Georgia, USA). Farmaceutická firma Gilead Sciences zakoupila jeho licenci již v roce 1996.
Účelem léčby pacienta infikovaného virem HIV/AIDS je především potlačení viru v organismu a oddálení propuknutí vlastního onemocnění na dobu mnoha let - výhledově možná úplně.
Terapie spočívá v dlouhodobém podávání různé kombinace mnoha léků, také proto, aby se oddálila rezistence viru na léčbu. Počet tabletek denní dávky je velký (až třicet) a léky je nutno užívat pravidelně, přitom uvedený režim značné části osob, zvláště v zemích největšího výskytu AIDS, není možno vždy zaručit. Proto je výhodné spojit mechanicky všechny léky, které je možno užívat v jedné tabletě. Kombinace tenofoviru a emtricitabinu TruvadaTM není prvním takovým lékem, má však primát v tom, že je to kombinace používaná pouze jedenkrát denně.
V rámci akce pěti farmaceutických firem pro pomoc rozvojovým zemím při kontrole katastrofální epidemie AIDS v těchto zemích se firma Gilead s naším souhlasem zavázala dodat přípravky VireadTM i TruvadaTM do těchto zemí v potřebném množství za nominální cenu bez zisků. Byla také ohlášena rozsáhlá studie profylaktického účinku těchto léků v několika afrických státech.
- Kdysi jste řekl, že věda nezná hranic. Svou prací to ostatně stále dokazujete, ačkoliv jste jistě musel překonávat mnohé obtíže provázející vlastní výzkum. Mohl byste pohledem vysokoškolského učitele zhodnotit, zda současní studenti budou mít stejnou trpělivost a vytrvalost v tvrdém náročném bádání? Jací jsou budoucí vědečtí pracovníci?
Naši studenti jsou vysoce kvalitní. Je samozřejmé, že je nutno během jejich postgraduálního studia jim stále ukazovat cestu a směrovat je. Organická chemie, z níž medicinální chemie vychází, je zajímavý obor mnoha možností, který zasahuje úzce do životních dějů a je stále v mnoha ohledech nesmírně perspektivní. Problém ovšem nastává po ukončení studia, ve vědeckém uplatnění a odborném růstu absolventů. Nejsou zde dobré podmínky pro vědu. Vědecký výzkum (základní) se nedá limitovat např. určením maximální délky výzkumu, omezením jeho financování apod., jak si mnozí vysocí vládní činitelé představují. Mladí vědci proto po ukončení studia pravděpodobně půjdou tam, kde budou mít pro výzkum a pro život podmínky příznivější. Pokud se tato situace nebude řešit, nebude to pro naši budoucí vědu dobré a přijdeme o mnoho kvalitních vědců. A - to je možná ještě horší - velmi nákladně financujeme z našich velice nedostatečných prostředků výchovu odborníků pro bohaté státy EU a pro USA. Není to téma svým významem srovnatelné s reformou veřejných financí?
- Děkuji za rozhovor.
MUDr. Olga Wildová
