- V Parlamentu České republiky byla projednávána novela zákona o léčivech. Které normy byly projednány?

V letošním roce jsou projednávány klíčové legislativní normy z oblasti zdravotnictví. Jedním z důvodů je nutnost uvést předpisy platné v České republice do souladu s ustanoveními Evropské unie. Dalším je obvyklá potřeba jejich úprav po období několikaleté platnosti příslušného zákona.
I při vytváření domácích pravidel však bohužel přetrvává naše národní specifikum - předlouhé období zimního spánku, snaha o akceleraci s blížícím se termínem, předkládání různých verzí zákonů v rychlém sledu, výjimečnost společné diskuse zainteresovaných stran, kraťoučké období pro podání připomínek, někdy vítaná, jindy protichůdná zákonodárná iniciativa jednotlivých poslanců atd. Výsledná podoba pak může být vůči předkládané velmi rozdílná.
Poslanci byla odsouhlasena novela zákona o léčivech. Z připomínek, které jsme za lékárnickou komoru podávali, byl i mediálně nejvíce komentován náš nesouhlas s navrhovanou formou samoobslužného prodeje léků a s návrhem přímých dodávek léků do zdravotnických zařízení, tzn. s vynecháním lékáren. Přiznám se, že bylo náročné vyvracet spoustu pseudoargumentů a nepravdivých údajů na jednáních se zákonodárci. Stále se také nemohu smířit se stavem, kdy je možno bez proběhlé diskuse s odborníky a bez nezbytných analýz předkládat teze, které by při svém schválení zásadně změnily klíčové parametry profese. A které by přitom navíc nepřinesly ani setinu úspor z částek, jež jako podpůrný argument létaly vzduchem.
V brzké době bude také schvalován zákon o zdravotnickém zařízení a zákon o způsobilosti k výkonu povolání.

- Ve sdělovacích prostředcích proběhla zpráva, že Rohypnol bude vydáván jen na opiátové recepty. Co z toho vyplývá pro lékárny a co pro pacienty?

V rámci novely zákona, který pojednává o návykových látkách, bude s největší pravděpodobností schválena povinnost předepisovat Rohypnol pouze na opiátové recepty. Toto řešení jsme jako lékárníci navrhovali již před několika lety. Příčinou je naše důvodné podezření na významné zneužívání tohoto léku zejména vypisováním falešných receptů. Uvědomme si, že lékárna nemá faktickou možnost kontroly pacienta. Ten není povinen předkládat průkaz pojištěnce. Běžný recepturní blanket neobsahuje žádný ochranný prvek, razítko lékaře si může nechat zhotovit každý, oboje se navíc často zcizuje. Posouzení pravosti lékařského předpisu tak většinou závisí na intuitivním rozhodnutí expedujícího lékárníka - podle vzhledu a chování pacienta, pravopisu předpisujícího apod. Zejména v největších městech se narkomani často chovají agresivně, a pro pracovníky lékáren tak mohou být potenciálně nebezpeční (naštěstí není z poslední doby znám případ násilného napadení zaměstnanců lékárny).
Pro lékárny z toho vyplývá následující. Každá lékárna může vydávat opiáty, pokud má tak zvanou knihu opiátů, což je přísná kontrola vydaných opiátů. Ne všechny lékárny však tuto knihu mají (záleží na lokalitě a požadovaném množství těchto přípravků). Proto se může stát, že pacient v určitých lékárnách (lokalitách) Rohypnol nedostane ani na předpis se zvláštním označením a bude muset využít služby vzdálenější nebo větší lékárny.

- Při jednání v Parlamentu neprošel návrh Svazu pacientů na samoobslužný prodej volně prodejných léků. Proč, pokud si pacient může tyto léky stejně koupit?

Možnost samoobslužného prodeje léčiv nebyla schválena již při projednávání ve zdravotním výboru Parlamentu. Podařilo se nám vysvětlit poslancům rizika navrhovaného zjednodušeného přístupu veřejnosti k lékům. Jsem přesvědčen, že si musíme vzít ponaučení ze studií, které dokumentují velký počet poškozených či zemřelých osob v důsledku nevhodné konzumace i volně prodejných léků. Společně s lékaři bychom měli veřejnost nabádat k velmi obezřetnému užívání léků. V našich silách je myslím také tlumit obchodní zájmy dravých výrobních firem a vliv neutuchající reklamy.
Oba argumenty, které předložil Svaz pacientů, jsou podle mého názoru neopodstatněné. Při posuzování prvního - cituji ?případné ztrapňování, kdy člověk musí říci, na která místa potřebuje ten či onen preparát? - můžeme sice u některých ostýchavějších jedinců předpokládat určité vnitřní zábrany, lékárna je však, stejně jako ordinace lékaře, zdravotnické zařízení, jehož zaměstnanci jsou vázáni mlčenlivostí. Má-li lékárník pacientovi poradit co nejlépe a doporučit nejvhodnější léčivo, musí s ním naopak co nejvíce a srozumitelně komunikovat. Druhý názor - ?že se zkrátí doba čekání ve frontě, kdy je největší nebezpečí nákazy? - také neodpovídá realitě. Během deseti let se počet lékáren ztrojnásobil a s frontami se v lékárně setkáváme spíše jen nárazově, na nejexponovanějších místech. Navíc by, podle našeho šetření, při samoobslužném prodeji celkový čas pacienta strávený v lékárně zůstal téměř stejný.

- Je síť lékáren opravdu dostatečná?

V současné době je u nás provozováno zhruba 2 100 lékáren a 230 výdejen léků. Přepočtem zjistíme, že množství lékáren na obyvatele je obdobné jako v nejvyspělejších zemích Evropské unie. Z tohoto pohledu je síť lékáren dostatečná, byť místy ne zcela dobře vyvážená. Mám na mysli přehuštění ve velkých městech, a naopak ne zcela optimální pokrytí ve venkovských oblastech. Tento rozdíl v dostupnosti nacházíme ale ve všech zemích. Důvodem je nedostatečný finanční obrat lékáren ve vybraných oblastech. Příjmy drtivé většiny lékáren pocházejí za léky vydané na recept nebo volně prodejná léčiva - tedy za přípravky, u nichž stát reguluje výši ceny.

- Jak probíhá spolupráce České lékárnické komory s farmaceutickými firmami?

S představiteli distribučních nebo výrobních farmaceutických firem se setkáváme jednak při diskusích a hledání východisek spíše koncepčního charakteru - jako jsou nově připravovaná legislativa, principy stanovování úhrad a cen léků, pravidla utváření sítě lékáren apod.
Často samozřejmě jednáme nad tématy všedního dne - analyzujeme platební schopnost lékáren, ale také poukazujeme na nevhodnost některých marketingových kampaní.
Významná spolupráce se odehrává v rovině pořádání odborných akcí zařazených v rámci kontinuálního vzdělávání členů České lékárnické komory. V této oblasti došlo k výraznému kvalitativnímu posunu. V počátcích byly totiž firemní akce spíše zaměřeny na propagaci vlastních výrobků, nyní společně upřednostňujeme výběr kvalitních lektorů a přednášek na aktuální témata.
Myslím, že si většinou uvědomujeme vzájemnou nezastupitelnost a nutnost vyvážených podmínek u všech článků distribučního řetězce.

- Je spolupráce lékárníků s praktickými lékaři dostatečná?

Míra a úroveň spolupráce mezi praktickým lékařem a lékárníkem závisí na jejich osobním přístupu a vzájemném respektu. Podle mých znalostí je užší v místech, kde se lidé znají, kde se každé přešlápnutí usilovně napravuje. Anonymita velkých měst je v tomto případě spíše na překážku. Pro lékárníky je velmi cenné poznávat proces uvažování a rozhodování lékařů v souvislosti s výběrem vhodného léku. Naopak lékárna by měla být schopna lékaře dostatečně informovat o předepisovaných i volně prodejných lécích, o individuálně připravovaných lékových formách, o potravinových doplňcích. Jsme také poslední místo zachycení případné nevhodnosti indikace či kombinace léků u pacienta.
Uvědomuji si určitý dluh komory. Snažím se častěji jednat se zástupci lékařských asociací, a chtěl bych také přispět k pravidelnějšímu setkávání lékařů a lékárníků na vzdělávacích akcích.

- Nyní se zavádí poradenství v lékárnách. Není to střet zájmu lékárník versus lékař?

Nesnažíme se zavádět nic nového, nic převratného. Klademe jen důraz na činnost, která není v některých lékárnách plně prováděna. Myslím, že už bychom za sebou měli mít etapu raného kapitalismu, kdy jsme plošně budovali nové či rekonstruovali starší lékárny a kdy se někteří z nás soustředili více na návratnost vložených prostředků. Vývoj oboru se však zatím nezastavil a některé obchodní subjekty (zejména v bohatších zemích) hledají cestu, jak lékárny na cestě léku obejít. Proto, chceme-li si jako lékárníci zachovat dominantní pozici ve výdeji i prodeji léků, nám podle mého názoru nezbývá nic jiného, než utvrdit spoluobčany o naší nezastupitelnosti. Opět to platí zejména pro největší města. Opakovaně se přesvědčuji, že na venkově a v malých městech lékárna svou odbornou, ale i sociální úlohu plní mnohem lépe. Pracovně jsem si (s pochopitelnou nadsázkou) vytyčil heslo: Lékárna - místo exkluzivních služeb a exkluzivního sortimentu. Česká lékárnická komora chce napomoci prací na projektu Lékové záznamy pacienta podnícením zájmu veřejnosti o informace o užívaných lécích (např. pilotní projekt Ptejte se na své léky), spolupořádáním řady seminářů se zaměřením na téma komunikace s pacientem a interakce léčiv.
Setkal jsem se i s vyjádřením určitých obav některých lékařů, zda není naším záměrem jejich suplování v některých činnostech. Určitě ne. Jednak pozice lékaře je skutečně nenahraditelná, jednak chceme naplnit jen to, co je v některých zemích k oboustranné spokojenosti a k užitku pacientů již dlouhodoběji funkční.

- Jaká je spotřeba léků v České republice a jaké je ekonomické zhodnocení v porovnání se zeměmi Evropské unie?

Určitým evergreenem některých hlasatelů se stalo zjednodušené vyjádření, že ve srovnání s evropskými zeměmi jsou u nás náklady na léky dramaticky zvýšené. Ano - výdaje na léky byly, jsou a budou v naší zemi ještě procentuálně vyšší (ne absolutně, tam jsou naopak několikanásobně nižší), než je obvyklá hodnota v bohatších státech. Jediným důvodem je však jen obdobná cena léčiv, zejména inovativních, v rámci Evropy (jako u ostatních výrobků) a také paritně nižší ohodnocení práce českého lékaře a lékárníka (až na výjimky stejně jako u všech jiných profesí). Z různých srovnání plyne, že celková spotřeba léků je u nás podobná jako v ostatních vyspělých státech. Výhradou zůstává jen nižší podíl spoluúčasti pacientů na jejich úhradě - ať již formou doplatků na částečně hrazené léky, či množstvím léčiv, které si obyvatelé kupují sami bez předepisování. Myslím, že je nejvyšší čas, aby byla spoluobčanům i v tomto duchu podána široká osvěta. Aby byli ochotni významnější část svých finančních prostředků, které jinak prosázejíí, propijí a prokouří, věnovat na udržení či zlepšení svého zdravotního stavu. V opačném případě budu mít oprávněné obavy, že výkon zdravotnického povolání nebude oslovovat nejchytřejší a nejschopnější, že nejnovější medicínské postupy ani léky nebudou dostupné široké veřejnosti.