- Kdo předurčil vaši dráhu praktického lékaře?
Můj otec byl praktik, matka lékárnice. Možná že to byl nedostatek fantazie. Ale také mne uchvátila vypreparovaná kostra kočky v šesté třídě při biologii?

- Nelitoval jste nikdy, že nejste klinickým lékařem?
Jsem si jist, že ve své ordinaci si užiji klinického rozhodování víc než dost. Je obecně známo, že k praktikovi přicházejí pacienti se všemi orgánovými poruchami. Takže klinika od rána do večera. O okamžité diferenciální diagnostice například akutní břišní příhody v terénu si může lékař klinického oddělení nechat jen zdát.

- Jaké problémy musí řešit praktický lékař, aby mohl dobře léčit a neměl spory s pojišťovnami?
V tuto chvíli praktik řeší především ekonomické, lépe řečeno existenční problémy praxe a své rodiny. Snad pominou nekolegiální až likvidační přístupy ze strany Ministerstva zdravotnictví i ze strany některých nemocnic. Jak by asi mohly nemocnice existovat bez zajištěného terénu? Problémy s pojišťovnami se určitě zmenší, až se napřímí vztahy mezi všemi plátci a zdravotními pojišťovnami - až stát zaplatí skutečně to, co jeho pojištěnci potřebují a spotřebují. Ale v této chvíli je nutno otevřeně říci, že nemáme na veškerou péči, a že je tedy nejvyšší čas, aby se pacient aktivně začal starat sám o své zdraví. Nyní vidím největší problém v tom, že pojišťovny přesouvají regulační opatření na lékaře a vůbec nevedou pacienta k odpovědnosti za vynaložené prostředky.

- Podle vaší vlastní zkušenosti i z pohledu bývalého předsedy Společnosti všeobecného lékařství, náročné funkce, kterou jste úspěšně vykonával mnoho let - je nějaký rozdíl mezi venkovským obvodem, příměstským obvodem a obvodem městským, včetně dostupnosti lékaře, jeho zástupu?
Klientelu ovlivňuje do určité míry dostupnost specializované a nemocniční péče. A opět jsme u otázky financí a systému. Tam, kde je například dostupný kardiolog, pacient neváhá často oběhnout s diagnózou od praktika hned několik specialistů za den. A neexistuje opatření, které by usměrnilo pacienta, ani aby specialista měl možnost vystavit pacientovi účet. Tam, kde specialisté nejsou, je vše na praktickém lékaři. A nyní se dotýkám ožehavého pojmu - řízeného přístupu ke specialistovi, který já osobně zastávám. Myslím si, že dostupnost lékaře není problém. Závažné však je, že se mění strom života v rozložení praktických lékařů. Pro informaci - v roce 2007 hrozí deficit praktických lékařů v počtu asi 1000 kolegů. Věkové rozložení je nepříznivé. Předpokládaná demografická data nebudou umožňovat do budoucna plnění koncepce oboru praktického lékaře pro dospělé, jak byla přijata Vědeckou radou MZ ČR. Nebude možno plnit ani přijatý program Světové zdravotnické organizace - Zdraví 21. Otázka zástupů praktického lékaře v tom kterém obvodu je zcela individuální. Štěstí mají ti, kteří mají v místě zdatného, ochotného a schopného kolegu důchodce. Většinou jde totiž o řešení ze dne na den, pro které neexistují žádná pravidla. Ale dobře víme, že pacienti chtějí svého lékaře a také na nás často čekají. Takže semináře o sobotách a víkendech jsou už pro nás samozřejmostí. Dovolené se stávají v posledních letech již adrenalinovým sportem. Připravit klientelu před odjezdem a po příjezdu dát vše do pořádku je prostě výkon hodný horolezce. Žádný, ani vysoce renomovaný kolega na zástupu nevypíše důchody, pojistky. A také se nebude zabývat preventivními prohlídkami. Takže lze říci, že zastoupení praktického lékaře je poněkud problematické. Jiná situace by asi byla u sdružených praxí, které jsou ekonomicky efektivnější a vzájemná zastupitelnost je hodnotnější.

- Mohl byste stručně popsat svůj pracovní den?
Opravdu stručně. Akutní nové případy, kontrola laboratorních výsledků a došlých lékařských nálezů, vyšetření běžných pacientů, předoperační vyšetření, spousta telefonátů, 1-2 kávy, návštěvy u pacientů - v průměru 3 denně. Téměř denně dojíždím do Prahy (porady Společnosti všeobecných lékařů, redakční rada, katedra všeobecného lékařství, do toho zase telefony). Ve volnu zpracovávám administrativu, která neustále přibývá. Dvakrát v týdnu mám odpolední ordinaci. Závodní preventivní péči dělám v průběhu dne. Objednávání je pro mé pacienty neúnosné, protože jsou závislí na příměstských autobusech, které se pochopitelně neřídí mými ordinačními hodinami. V daném čase ošetřuji akutní případy. Večer pracuji na doporučených postupech. (Ještěže jsou e-maily?) V současné době s kolegyní Zuzanou Miškovskou absolvujeme celorepublikovou spoluprezentaci Doporučených postupů na onemocnění prostaty v ordinaci PL. To jsou výjezdy po celé republice. Ale také předělávám dům po rodičích, jednou týdně jdu na squash. Když napadne sníh, lyžuji, když roztaje, jedu na hory na kole? Možná jsem na něco ještě zapomněl!

- Vaše vzdělání doplněné specializačními kurzy je rozsáhlé. Je to reflexe na morbiditu populace, nebo vlastní iniciativa a výsledek povinného postgraduálního vzdělávání?
Nemůže to být tím, že mne ta medicína prostě baví?

- Jaká je skladba vašich pacientů? Nepřevažují senioři?
Ošetřuji všechny věkové kategorie kromě dětí, ty jen v akutních případech. Bydlím v městečku, kde se všichni známe. Pokud jsem doma, chodí za mnou pacienti i mimo ordinační dobu, a to nejen ti moji - registrovaní. Nevím, jestli to říkají pacienti i o mně, ale máme opravdu vzájemně dobré vztahy. Asi je to také tím, že bydlím mezi nimi, že se známe od mládí, protože mezi mými pacienty jsou i spolužáci, bývalí kantoři a v neposlední řadě i zděděná klientela po mém otci.

- Je postavení praktického lékaře ve společnosti všeobecně dobře vnímáno, nebo se množí připomínky a stížnosti veřejnosti?
Myslím, že obor má dobrou prestiž. Horší je povědomí budoucích lékařů, kteří postupně ztrácejí zájem o praktickou medicínu. Je to dáno již zmíněným nezájmem systému a obecnými problémy ve financování zdravotnictví, zejména v oblasti primární péče.

- Jsou již v našem prostředí podmínky pro typ takzvaného rodinného lékaře, jak je to běžné například v USA?
O oboru rodinného lékařství jsem hovořil dávno, a byl jsem dokonce kdysi některými kolegy za to nařčen ze ztráty percepce vůči odbornému trendu. Minulý měsíc vznikla na MZ ČR za účasti mnoha odborností včetně pediatrie akreditační komise pro obor praktického lékařství pro dospělé a pro rodinné lékařství. Byly vysloveny organizační požadavky a podmínky, za jakých by měl obor vznikat. Takže v současnosti je už reálná odborná, ekonomická i společenská objednávka na vznik oboru rodinné lékařství.

- Co by měl vědět pacient o svém praktickém lékaři a co praktický lékař o svém pacientovi?
Opět horké téma informovaný pacient. Praktik by měl veřejně zpřístupnit své vzdělání, absolvované kurzy, jazykové znalosti, včetně informací o vzdělání sestry v ordinaci. Nezanedbatelné jsou také údaje o poskytovaných formách lékařské péče, případně o výjimečnosti praxe. K informovanosti pacienta přispívá pochopitelně i možnost přístupu k internetu, kde začíná opravdu práce s informacemi. Osobně podporuji komunikaci s pacientem, který má zájem o svůj zdravotní stav. S tím úzce souvisí práce s pacientovou dokumentací. Je to především výsledek vzájemné důvěry pacienta k lékaři. Z uvedeného vyplývá, že by o sobě měli lékař i pacient vědět všechno. Pokud hovoříme o dokumentaci, neodpustím si připomínku mimo dotaz, že duplicita ve formě papírových zdravotních knížek dnes v moderní komunikaci nemá vůbec místo. A ještě bych dodal, že našim pacientům chybí znalosti z oblasti prevence, z oblasti individuálního ovlivňování vlastního zdraví i z jeho udržování. Stále je většina těch, kteří si klidně zaplatí spíš za garanční prohlídku svého auta než za preventivní prohlídku u lékaře!

- Jaká je vaše spolupráce s farmaceutem? Podporujete osobně iniciativu farmaceutů, aby se lékárna stala jakýmsi konzultantem lékaře, centralizovaným místem, které sleduje farmakoterapii pacienta, zejména po stránce lékových interakcí?
Osobně mám dobré vztahy s apatykáři. Moje matka byla z oboru a dobře vím, jak k ní lékaři chodili a jak je ona zvala na Vánoce - na medicinální víno nebo na vaječný koňak. Jsme přeci všichni součástí jednoho týmu. Farmaceut pro ambulantní (resp. primární) sféru by opravdu mohl být partnerem praktického lékaře v lékových i ekonomických otázkách, konzultantem preskripce nebo by mohl evidovat dílčí aktuální náklady. Rozhodně by měl být na stejné úrovni jako praktický lékař. Odmítám však obdobu bývalých obvodních nebo krajských komisí účelné farmakoterapie (OKÚF a KKÚF) jako nadřízeného orgánu, respektive prodloužené ruky státní moci! Lékové interakce jsou velkým problémem. Je to však odpovědnost praktického lékaře, protože především u něho se sejdou (nebo měly by se sejít) všechny informace o pacientovi. A pak bude na lékaři, aby se případně obrátil na konzultaci.

- Naše společnost Edukafarm již delší dobu usiluje mimo jiné o větší informovanost praktických lékařů v oblasti volně dostupných léků a doplňků výživy. Domníváme se, že zde lékaři mají značný léčebný potenciál a zároveň prostor pro úsporu lékového paušálu. Přesto se zdá, jako by o tuto oblast neměli zájem. Jaký je váš názor?
Pacient by měl vědět především, kolik jeho léčba stojí, kolik bude stát, když se bude chovat mimo doporučení! V každém případě by měl vědět, že existuje prevence, že zdravotní systém není nevyčerpatelný, a že není nekonečný a bezedný ani odbor sociálních věcí. Takže každou formu, kdy se pacient o sobě rozhoduje a finančně se podílí na ovlivnění svého zdravotního stavu, vítám a podporuji. K otázce volného prodeje léků: Určitě zde jsou možnosti finančních úspor pro systém. OTC skupinu lze považovat za racionální nabídku v oblasti péče o vlastní zdraví u každého pacienta. Také by se mohla věnovat pozornost návratu části prostředků ze zisku prodejců volně prodejných léků do ordinací lékařů.

- Pokud byste se měl dnes rozhodnout pro své povolání - volil byste stejně?
Určitě ano. Medicínu mám rád. Po Sametové revoluci mi kolega šéflékař ze Švýcarska říkal: Nerušte systém primární péče, ale zrušte vedení, které o ní rozhoduje. Často vzpomínám na jeho slova. Zvláště nyní bych mu chtěl udělat radost?