- Zajímalo by mne, zda Vás někdo ovlivnil a nasměroval pro studium medicíny, nebo zda to byla náhodná volba.

Oba moji rodiče jsou lékaři a oba mne od studia medicíny odrazovali. Chtěla jsem studovat matematicko-fyzikální fakultu, ale v posledním ročníku gymnázia jsem se rozhodla absolvovat psychologické testy a na jejich základě mi byla doporučena medicína - na kterou jsem si samozřejmě tajně myslela.


- Kdy jste se rozhodla právě pro obor dermatovenerologie?

Ani toto nebyla plánovaná volba. Na zkoušku z dermatovenerologie jsem šla jako na jedinou během studia dobrovolně dvakrát (nemohla jsem se to zkrátka naučit). A po skončení fakulty jsem chtěla jít ve šlépějích své matky - pediatra. Ale bylo volné místo na fakultě na dermatovenerologii, kde jsem nastoupila na studijní pobyt u docentky Horákové, mé první učitelky v oboru. A byla to dobrá volba.


- Vaše aktivity jsou obdivuhodné - k mnoha z nich jste musela být jazykově vybavená. Kdy jste zvládala studium jazyků při tak velkém pracovním vytížení?

Jazyky jsem se učila jako asi všichni ostatní stále dokola a stále jsem je neuměla. Angličtinu od deseti let, němčinu od dvanácti a ruštinu ještě dříve. A přesto jsem se na svém prvním kongresu v USA v roce 1992 málem rozhodla skončit s medicínou, protože jsem nebyla schopná diskutovat. A tak jsem v roce 1990, během mateřské dovolené, absolvovala intenzivní kurs angličtiny v Poděbradech, na kterém jsem se rozmluvila. A od té doby nemám problém, prakticky i anglicky myslím.


- Byla jste na mnoha pracovištích v cizině - jak by dopadlo porovnání naší a zahraniční medicíny ve Vašem oboru?

V době mé první stáže ve Vídni v roce 1991 jsem byla úrovní dermatovenerologie v Rakousku ohromena - nešlo o to, že bychom léčili jinak (v rámci možností, které spíše nebyly), ale o celkový pohled na obor - tam jsem si dermatovenerologii zkrátka zamilovala, což bylo dáno příkladem velkých osobností, zejména profesora Klause Wolffa. A po návratu do Prahy se situace začala i u nás zlepšovat - přišly nové léky, přístroje atd. A i když ještě máme mnoho rezerv - chybí nám např. pracoviště základního výzkumu oboru -, můžeme léčit stejně jako v Evropě a patříme mezi země, kam se jezdí kolegové ze světa dermatovenerologii učit. Například nyní začíná výměnný program pro rezidenty z celého světa organizovaný International Society of Dermatology, do kterého je naše klinika zapojena.


- Jaká je míra finanční spoluúčasti pacientů na terapii? A jaký je vztah lékaře a pacienta na renomovaných klinikách, které jste poznala?

Spoluúčast pacientů je v různých zemích různá, ale obecně je podle mého názoru vyšší. Pamatuji si velmi dobře, jak např. během noční služby lékaři předepisovali pacientům jen chladivou mast bez účinných složek (pokud samozřejmě nešlo o ohrožení života) s tím, že pacient má jít na kontrolu druhý den během normální ordinační doby. Dodnes toto na klinice neumíme, opravdu nemocným sloužíme, pokud nechtějí čekat na ambulanci a vlastně tak zneužívají pohotovostní vyšetření během víkendů či nocí. A děláme to zadarmo, protože nikdo nechce říci, co patří do standardu ošetření. S tím souvisí i vztah lékaře a pacienta - lékař má v cizině mnohem větší společenskou prestiž. Dermatovenerologie patří navíc mezi nejpopulárnější obory mezi lékaři, takže se jí věnují ti nejlepší. My jsme naopak k pacientům, myslím, více empatičtí, nevidíme stále v nemocných ty, kteří jen přinášejí peníze.


- Celosvětově je zaznamenán nárůst sexuálně přenosných chorob. Existuje v cizině nějaká účinnější prevence než např. u nás? (Pokud nějaká je!)

V tomto ohledu by se mohla naše země stát příkladem. Třebaže výskyt sexuálně přenosných chorob stoupá i v České republice, není to srovnatelné s jinými postkomunistickými zeměmi. Účinnější prevencí je pouze osvěta, tady máme jistě rezervy, ale možná i proto, že do venerologie mluví mnoho jiných odborností.


- Jste určitě - mimo jiné vynikající vlastnosti, jako je píle, nadání, vytrvalost - dobrou organizátorkou svého času. Ale jak jste zvládala rodinu a vztahy ke svým dětem?

To si nemyslím, problémy s organizací času mám snad stále větší, jako by se den zkracoval. Ale ti, kdo mne znají, vědí, že když náhodou nemám co dělat, sama si novou aktivitu vymyslím. Rodina pochopitelně moje aktivity odnáší - své práci jsem se mohla věnovat jen díky pochopení mého muže, který naštěstí není doktor a který nás živí. Mé děti (dcera 16 a syn 21) neznají maminku, která vaří pravidelně teplé večeře a plánuje program na společné víkendy. Právem by obě děti mohly žárlit na můj počítač. A můj syn mi teprve nedávno přiznal, jak hypnotizoval vchod do zahrady mateřské školky, neboť tam byl často poslední. Děti ale na druhé straně vědí, že to, co se mi kdy podařilo, bylo vykoupeno jen a jen prací. A v poslední době se mnou i rády jezdí na některé mezinárodní akce. Sama věřím, že příklad je nejlepším učitelem.


- Kterého ocenění si vážíte nejvíce?

Nejlepší ocenění jsou ta každodenní, tzv. malá, když vám poděkuje pacient, jemuž pomůžete, nebo studenti, protože se jim líbilo na stážích na klinice. Ale mezi ta profesní patří určitě nejen ocenění Americké dermatologické akademie, ale hlavně šance, které se mi dostalo v roce 2002 - uspořádat evropský kongres. Bylo to za 6 týdnů po záplavách v Praze, a za 3 měsíce poté, co se konal světový kongres v Paříži. Všichni čekali, že do Prahy přijedou 3 000 účastníků, ale bylo jich více než 6 000! Proto se již těším na rok 2009, kdy budu mít příležitost uspořádat kongres světový.


- Je zájem o Váš obor mezi studenty medicíny, nebo také zaznamenáváte odliv nadaných mladých lékařů - odklon od oboru a medicíny vůbec?

Pokud kolegové v medicíně zůstanou, s dermatovenerologií se neztratí. Její součástí je totiž dermatologie korektivní, která se rozvíjí všude ve světě. Navíc se v našem oboru musíte spolehnout zejména na sebe, nepotřebujete tolik pomocných vyšetření, můžete chorobu diagnostikovat i léčit. Záleží to jenom na vašich znalostech. Problém vidím spíše ve volbě pracoviště - na klinikách pracují lékaři do doby atestace, potom touží po své praxi a na kliniku přicházejí noví kolegové. Pokud si zvolíte privátní praxi a zabýváte se oborem v celé šíři, máte se lépe a jste svým pánem. Na klinikách musíte poslouchat a jste hůře placeni, a navíc - je vám bráněno v tom, abyste mohli mít privátní praxi na kratší úvazek, takže nezbývá než pracovat bez pojišťoven. A to není správně. Obecně jakákoliv regulace jiná než kvalitou vaší práce je špatná.


- Pokud byste mohla volit znovu, zvolila byste opět medicínu jako své životní poslání? A co byste řekla mladým adeptům jako své životní krédo?

Myslím, že bych našla zalíbení v jakémkoliv povolání, ale to by byla jiná situace. Dermatovemerologii bych neměnila a vím, že je to zajímavý obor pro toho, kdo hledá souvislosti a chce být samostatný. A životní krédo? Stanovit si jasný cíl a vybírat si k němu vždy tu složitější cestu. Uspokojení nemůže přinést rovný chodník.