
Psychosomatika, nový způsob medicínského myšlení, krize a naděje současné medicíny - to byla témata Parlamentního semináře pořádaného pod záštitou předsedkyně Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví PSP ČR doc. MUDr. Milady Emmerové, CSc., a místopředsedy Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví PSP ČR MUDr. Milana Cabrnocha (seminář se konal 18. prosince 2003 v Praze).
Dané problematice se ve svých sděleních věnovali MUDr. Jiří Šavlík, CSc., Psychosomatická ambulance VFN 1. LF UK, MUDr. Jan Hnízdil, Rehabilitační odd. VFN 1. LF UK a as. MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc., Geriatrické odd. III. interny 1. LF UK a VFN Praha. Vývoj současné klasické medicíny v posledních letech, která je nazývána vědeckou nebo biologickou je charakterizován úžasnými vědeckými a technickými úspěchy téměř ve všech oborech. Nadšení nad technikou však zcela důsledně potlačuje přirozenou stránku lidského života, jeho prožívání každodennosti, potřebu psychické a sociální podpory, obyčejného lidského porozumění a pocitu sounáležitosti.
Psychosomatika naopak je způsob medicínského myšlení, který hledá a nachází obecně lidskou i profesionálně kompetentní schopnost, zabývat se více nemocným člověkem, než nemocí, kterou lze na něm najít a léčit. Hledá integrující pohled, který zahrnuje pozornost k tomu, jakou chorobu pacient má i k tomu, jak právě on stůně. Za základ medicíny staví vztah lékař - pacient, který má svojí stránku obecně lidskou, psychologickou i etickou. Všechna skvělá vyšetření jsou potom pomocnými prostředky, chirurgické zákroky součástí celostně pojaté léčby. Tento přístup vnímá skutečnost, že člověk v sobě nese svůj osud a je vybaven schopností řešit svoje problémy. Je známá zkušenost, že nemocný v nedobrém psychickém stavu a bez podpory svých blízkých se hojí a uzdravuje mnohem hůře než ten, kdo má kde načerpat síly.
Stále chybí specializované postupy rozlišení poruch na psychosociální problémy a psychická onemocnění, následné poruchy somatické, problémy medicínské a sociální. Občan, který vyhledá lékařskou pomoc je navíc frustrován zevními projevy dezorganizace zdravotnictví a často i nízkou úrovní psychologických přístupů většiny zdravotníků. Zdravotnictví je významné politikum, jehož stav je odrazem občanské vyspělosti a kultury veřejného života. Nesmějí se narušovat vztahy mezi zdravotníkem a pacientem. Pacientovy potíže by měly být vnímány ve všech jeho životních souvislostech. Psychosociální pohled lékaře (a v budoucnosti celých týmů odborníků) umožňuje objasnit komplexní problematiku pacienta a také umožňuje správný postup léčby (komunitní, sociální, medicínskou). Také zabrání často neúčelnému zneužívání zdravotnické péče.