Mezi centrálně nakupovaná léčiva patří např. léky užívané při deficitu růstového hormonu, roztroušené skleróze mozkomíšní, revmatoidní artritidě. K dialyzovaným pacientům či pacientům po chemoterapii se nemusí dostat potřebný erytropoetin.

„Centrálním nákupem léčiv u VZP je možné zajistit potřebné léky pro konkrétní pacienty a zároveň za výhodné ceny, které nejsou dosažitelné při vyjednávání menšího objemu. Dle našeho názoru nemohou jednotlivé nemocnice dosáhnout výhodnějších cen léků při individuálním nákupu přímo u výrobců,“ říká výkonná ředitelka MAFS Jana Mikotová.

Výhodnějších cen léků lze dosáhnout při splnění dvou podmínek: pokud se jedná o vysoký objem nakupovaných léčiv a pokud je zajištěno, že se lék nedostane zpět do distribuce. Tyto podmínky v současné chvíli zajišťuje právě centrální nákup léčiv u VZP. Ta nakupuje až 80 % ročních objemů jednotlivých přípravků, zaručuje dodávku do nemocnic a marži v lékárně drží na úrovni 0,3 %. Tímto dosahuje snížení cen až o desítky procent. Naopak při dodávkách do nemocničních lékáren je nutné počítat s marží distributora a lékárny (dohromady až 32%).

Pokud se jednání o cenách léků „rozdrobí“ mezi jednotlivá zdravotnická zařízení, výrobci stávající výhodné ceny nebudou moci udržet. „Tvorba ceny léků je pro výrobce originálních léků velmi citlivá. Každé snížení ceny musí být schváleno v centrále a řádně zdůvodněno. Jednotliví výrobci se přitom nesmějí o svých cenách vzájemně informovat ani se o nich domlouvat. Ačkoliv centrální nákup léčiv není optimálním řešením pro zajištění dostupnosti léků, jeho zrušením by se ještě dále zhoršila možnost těžce nemocných pacientů dosáhnout na moderní léčbu,“ dodává.

Pokud by nemělo dojít k omezení péče, musely by být adekvátně navýšeny rozpočty jednotlivých nemocnic. Z rozpočtů nemocnic je ale financován celkový provoz a jak známo, většina velkých nemocnic má mnohamilionové závazky po splatnosti. Neexistují mechanismy, které by zaručily, že finanční prostředky nemocnic budou použity na nákup léků a nikoliv na zaplacení dluhů po lhůtě splatnosti.

„V souvislosti s plánovanou fixací výdajů na léky na úroveň 98 % roku 2005, snížením rozpočtů nemocnic a současnou bonifikací ředitelů v závislosti na zvyšování mezd se ale jeví využití prostředků na nákup drahých léků jako nereálné. Nutno dodat, že jednotlivá zdravotnická zařízení do současné chvíle nezahájila jednání o nákupech s žádnou členskou společností MAFS. Tvrzení ředitelů zdravotnických zařízení o výhodách přímých nákupů pokládáme spíše za přání než za realitu,“ uzavírá Mikotová. 

Zástupci MAFS při této příležitosti také upozornili, že stále není vyřešena otázka nové lékové vyhlášky. Léková vyhláška vznikala opět bez jasných pravidel a předem daných kritérií. Pokud ministerstvo zdravotnictví ČR návrh nové lékové vyhlášky přijme, poškodí podle zástupců MAFS nejen výrobce originálních léků, ale i pacienty odkázané na moderní léky. MAFS navrhuje zastavit současnou kategorizaci léků a nové kolo kategorizace zahájit až po přijetí nových pravidel. Kvůli netransparentnímu postupu ministerstva zdravotnictví čelí Česká republika řízení s Evropskou komisí pro porušování práva Evropské unie. Hrozí jí právní proces a finanční sankce.

Více informací: 
Mgr. Jana Mikotová, výkonná ředitelka MAFS
tel.: 224 875 754,
email: jana.mikotova@mafs.cz; www.mafs.cz

Dva příklady důsledků plánovaného zrušení centrálních nákupů léčiv:

Terapie roztroušené sklerózy interferony a glatiramer acetátem

V současnosti se léčí přibližně 1500 pacientů s roztroušenou sklerózou interferony a přípravkem glatiramer acetátem. Pokud MZ ČR zruší centrální nákupy, bude to pro pacienty s roztroušenou sklerózou znamenat velký problém. Pokud se centrální nákupy přesunou na nemocnice, existuje velké riziko, že nebudou schopné zabezpečit dostatečné množství léků pro existující pacienty, o lécích pro nové pacienty ani nemluvě. Pokud se tyto zvláštní finance přesunou na nemocnice a nebudou účelově vázané (což se neplánuje), ředitelé nemocnic si budou moci nakupovat co chtějí. Přitom léčba a schvalování pacientů je přesně kontrolované, existují jasná kritéria na nastavení pacienta na léčbu, každý kvartál jsou všechny nové návrhy ještě jednou kontrolované pojišťovnou a 2 referenčními centry a pojišťovna má výrazné slevy s výrobci. Je velice nepravděpodobné, že jednotlivé nemocnice budou schopné zabezpečit takovouto kvalitu a přístup k léčbě.  

Více informací:
Karel Hrkal, tel. 737 18 57 81,
hrkal@altobox.cz, http://www.roska-czmss.cz 

Terapie poruch růstu růstovým hormonem

Představitelé výboru České endokrinologické společnosti, do jejíž kompetence patří odborné zajištění léčby růstovým hormonem v ČR, zaslali 21.11.2005 dopis ministrovi zdravotnictví ČR MUDr. Davidu Rathovi. V tomto dopise upozorňují na bezprostřední riziko kolapsu celého systému léčby růstovým hormonem v ČR v důsledku rozhodnutí o zrušení systému CUL (centrálně účtovaných léčiv) u VZP. Systém CUL vznikl v roce 1992 právě pro zajištění nákladné léčby dětí s těžkou poruchou růstu (trpasličím vzrůstem). Vedl k jasnému vymezení kritérií léčby růstovým hormonem, soustředil ji do specializovaných center a umožnil jednoznačnou veřejnou kontrolu a regulaci vložených prostředků. Jen na maržích distributorů a lékáren vedl systém CUL dle kvalifikovaného odhadu v letech 1992-2005 k úspoře cca jedné miliardy Kč. Tento model byl považován za optimální i v kontextu řady dalších zemí EU.

Model CUL omezuje farmaceutické firmy, neboť vede k tlaku na snižování cen a vylučuje nekontrolované nadužívání léčby. V minulosti byl kritizován i lékárníky, neboť při předpisu na recepty a výdej v lékárně by mohl být přípravek zatížen marží ve výši až desítek procent k tíži systému veřejného zdravotního pojištění. Není proto vyloučeno, že současné rozhodnutí může být i důsledkem tlaků z těchto skupin.  V současné době je růstovým hormonem u VZP léčeno 775 pacientů. Léčba jednoho dítěte stojí 100-500 tisíc korun ročně. Tato léčba nemá jinou alternativu, děti bez léčby většinou nepřesáhnou v dospělosti výšku 120-140 cm.

Představitelé výboru České endokrinologické společnosti se v této situaci angažují výhradně v zájmu pacientů, nikoliv jakýchkoliv jiných subjektů. V zájmu pacientů také pečlivě monitorují situaci. Zatímco z některých zdravotnických zařízení (např. FN Motol) přicházejí signály o hledání pozitivního řešení nastalé situace ve prospěch nemocných, vedení některých jiných fakultních nemocnic plánují nákladnou léčbu zastavit a předat pacienty jinam. Kdo bude ochoten se těchto dětských pacientů ujmout a jaký bude jejich další osud, zůstává bohužel zatím nejasné. 

Více informací:
Prof. MUDr. Jan Lebl, CSc.,
místopředseda výboru České endokrinologické společnosti
lebl@fnkv.cz