15. 6. 2018
AKCE JIŽ PROBĚHLA
Jaký je rozdíl mezi cenou a úhradou léku, proč a jak vzniká doplatek pacienta? Kolik utratí za léky pojišťovny a kolik pacient? Jaké jsou celkové výdaje na léky v porovnání s celkovými výdaji ve zdravotnictví? Jak si stojí Česká republika v mezinárodním srovnání? Na tyto problémy byl zaměřen kulatý stůl, který pořádala Mezinárodní asociace farmaceutických společností (MAFS) 18.5.2006 v Praze. Velmi kvalitní prezentace přednesli mgr. Jana Mikotová (MAFS) a PharmDr. Josef Suchopár (InfoPharm, Praha). Přinášíme nejdůležitější informace, které na akci zazněly.
Je známo, že výzkum a vývoj nového léku je dlouhým procesem s velmi nejistým výsledkem. Málokdo ale tuší, že taková může být i administrativní cesta léku. Zatímco registrace u lékové agentury (v Česku SUKL, v Evropské unii EMEA, v USA FDA)[1] probíhá standardním způsobem v relativně krátké časové lhůtě, stanovení ceny a úhrady léku je procesem daleko složitějším a nejistým. Důvodem je rozhodování o výdajích na léky z veřejného zdravotního pojištění.
Před samotným procesem stanovení úhrady z veřejného zdravotního pojištění na Ministerstvu zdravotnictví (MZd) je celý proces pozdržen na Ministerstvu financí (MF). To stanoví tzv. maximální cenu každého léku. Jedná se o cenu, kterou výrobce nesmí na trhu překročit. Při vyřizování žádosti o tuto regulovanou cenu komplikuje výrobci léku výsledek fakt, že MF požaduje údaje o finančních nákladech a výnosech celé korporace. To jsou informace, které zahraniční farmaceutické společnosti obchodované na burzách z podstaty svého právního statusu nemohou zveřejňovat. Výrobci jsou znejistěni také skutečností, že proti rozhodnutí MF se nelze odvolat.
Z pohledu výrobců léků je systém stanovení maximálních cen na MF vysoce neflexibilní. Úřadem stanovená cena nepřináší žádný směrodatný údaj ani pro trh, ani pro pacienty. Ceny léků se totiž ve skutečnosti výrazně liší od těchto pevně stanovených cen. Navíc při rozhodování chybí systematické porovnání cen s cenami v relevantních zemích Evropské unie. Výsledné ceny jsou tak často uměle nastaveny, zatímco skutečné ceny mohou být mnohem nižší.
O následnou kategorizaci léku, tedy stanovení výše úhrady z veřejného zdravotního pojištění se stará Ministerstvo zdravotnictví a jeho poradní orgán, kategorizační komise, známá také jako léková komise. Léky posuzuje v 300 skupinách podobných léků. Pro ty stanoví stejnou výši úhrady. Stejnou výši úhrady tak dostane generický i originální lék. V České republice je registrováno celkem až 8 000 léků, z toho je přibližně 2 300 plně hrazených. Výsledná cena léku pak zahrnuje cenu výrobce, přirážku distributora, přirážku lékárny a 5procentní daň z přidané hodnoty. V součtu může být nižší, stejná nebo vyšší než úhrada léku z veřejného zdravotního pojištění. Rozdíl vytváří právě doplatek pacienta.
Velmi sledovaným údajem je spotřeba léčiv. Čím je ovlivněna? V prvé řadě počtem onemocnění a množstvím dostupných léků. Zásadní roli však sehrávají regulační mechanismy na předepisování léčiv, zejména výše úhrady, indikační a preskripční omezení a limity lékaře a zdravotnických zařízení. Teprve však podružnou roli v předepisování léků sehrávají směrnice odborných lékařských společností a hodnocení léčiv z pohledu účelné farmakoterapie. Spotřebu léků pochopitelně ovlivňuje samotný pacient. Ten ale bohužel ve stávajícím systému není motivován k úspornému chování.
Jak je na tom Česká republika ve spotřebě léčiv v porovnání s jinými zeměmi? Navzdory častým tvrzením je v České republice podíl celkových výdajů na léky v porovnání s výdaji na zdravotnictví zhruba stejný jako např. v Itálii či Španělsku. V roce 2003 činil podle údajů OECD 21,9 %. V porovnání s jinými zeměmi střední a východní Evropy, které vykazují obdobně relativně nižší mzdové náklady a tedy náklady na práci lékařů, vydává na léky ve srovnání s výdaji na zdravotnictví dokonce mnohem méně: v Maďarsku tvoří podíl výdajů na léky 27,6 %, v Polsku 30,3 % a na Slovensku 38,5 %. Lze očekávat, že s dalším růstem finančního ohodnocení poskytování zdravotní péče se podíl výdajů na léky v ČR ještě sníží.
V absolutních hodnotách dosáhla spotřeba léků v ČR v roce 2005 celkem 41,5 miliard korun (zdroj: IMS Health). Z této částky zaplatily pojišťovny celkem 36 miliard a 5,5 miliard doplatili pacienti ve formě doplatků anebo nákupem volně prodejných léků. Tyto výdaje vzrostly oproti roku 2004 o necelých 8 %.
Údaje analytické společnosti IMS Health jsou ověřené údaje o reálné spotřebě léků. V České republice se však stále velmi často vychází z údajů o spotřebě léků zveřejňované Státním úřadem pro kontrolu léčiv (SÚKL). Bez dalšího kontextu však tyto údaje mohou být velmi zavádějící. Vychází totiž z maximálních cen léků, které neodrážejí skutečné ceny. SÚKL navíc do celkové spotřeby léčiv zahrnuje veterinární léčiva, vzájemné obchodování mezi distributory, léky vyvezené do zahraničí a doplatky pacientů i spotřebu volně prodejných léků. Údaje SÚKL (spotřeba 64 miliard korun v roce 2005) tak nemohou vypovídat
o skutečné spotřebě léčiv v zemi.
Jak dopadají konečné ceny léků na pacienty? Spoluúčast pacienta, tedy přímé výdaje pacientů na zdravotní péči, jsou v ČR stále výrazně pod průměrem zemí Evropské unie: tvoří pouze 10 % z celkových výdajů na zdravotnictví, zatímco v zemích Evropské unie v průměru 25 %. Od evropských států se ČR odlišuje také tím, že téměř 60 % této spoluúčasti připadá na oblast léků. Spoluúčast v jiných segmentech zdravotnictví, jako jsou ambulantní a lůžková péče, je minimální. Během posledních tří let navíc doplatky na předepsané léky rostly výrazně rychlejším tempem než výdaje pojišťoven na léky i než výdaje pacientů na volně prodejné léky. Rostoucí doplatky na léky navíc dopadají na pacienty velmi nerovnoměrně: na léky doplácí více chronicky a dlouhodobě nemocní pacienti. Z hlediska sociálního rozvrstvení postihují doplatky nejvíce důchodce.
Jakým způsobem regulovat trh s léky, je určitě složitou otázkou. Plošné limity lékařů a zdravotnických zařízení na předepisování léků nejsou ovšem jedinou a ideální cestou.[1] Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), European Medicines Agency (EMEA), Food and Drug Administration (FDA)
