12.11.2002 Sliznice horních cest dýchacích přichází jako první do styku s nákazami vyvolanými různými původci z vnějšího prostředí. I když je tato první obranná linie dýchacích cest dobře vybavena, může být za určitých okolností oslabená. Pro léčbu infekcí horních a dolních cest dýchacích je potom zapotřebí léčivo, které pronikne do oblastí dýchacích cest a jehož farmakologické vlastnosti budou účinné proti infekci a zánětu.
Horní cesty dýchací mohou být postiženy následovně:
Rinitida je nejčastější onemocnění nosní sliznice se zánětlivou reakcí na viry, nespecifické bakterie nebo dráždivé látky. Příznaky jsou charakteristické - nosní obstrukce, čirý výtok z nosu, bolest hlavy, kýchání, ztráta čichu, systémové příznaky. Virová etiologie je v 90 % přítomna již na počátku onemocnění, velmi často se vyskytuje bakteriální superinfekce.
Akutní sinusitida je častý sekundární projev po nosní infekci. Jednostranné příznaky se objevují 3 - 4 dny po běžném nachlazení. Projevuje se pulsující infraorbitální bolestí (zvyšující se v předklonu), kašlem, nosní obstrukcí a zvýšenou sekrecí z nosu. Nedostatečně léčená akutní sinusitida může přejít do formy chronické.
Tonzilitida a faryngitida probíhají často současně, protože obě struktury jsou uloženy blízko sebe. Faryngitidu doprovází často také rinitida. Bakteriální tonzilitida se klinicky manifestuje zarudlými tonzilami, horečkou (39 - 40° C), astenií a myalgií, citlivými a bolestivými podčelistními lymfatickými uzlinami.
Larynx bývá často postižen infekčními chorobami. Akutní laryngitida se projevuje chrapotem a ztrátou hlasu, různými stupni pocitu suchosti a palčivosti a dušností v důsledku erytému a edému hrtanu (častá a nebezpečná u dětí, ojedinělá v dospělém věku).
Chronická bronchitida je definována jako chronická bronchiální hypersekrece s každodenním kašlem a vykašláváním po dobu nejméně 3 měsíců v roce, alespoň dva po sobě následující roky a za absence jiného bronchopulmonálního onemocnění. Příznaky jsou ranní produktivní kašel, zkrácené dýchání a časté superinfekce.
U všech těchto onemocnění je indikována lokální antibiotická léčba zaměřená na účinek jak proti infekční složce, tak proti zánětu.

Charakteristika

Fusafungin (Bioparox ) je lokální antibiotikum se širokým a stabilním spektrem působení a s protizánětlivými účinky.
Jeho antibakteriální aktivita in vitro indikuje potenciální aktivitu in vivo proti následujícím mikroorganismům: streptokoky, pneumokoky, stafylokoky, některé kmeny neisserií a anaerobních mikrobů, Candida albicans a Mycoplasma pneumoniae. Fusafungin působí bakteriostaticky, při jeho užívání nedochází k poruchám mikrobiální flóry dýchacího traktu. Na fusafungin nevzniká rezistence, ani zkřížená rezistence.
Na experimentálních modelech zánětu bylo prokázáno, že protizánětlivý účinek fusafunginu spočívá jednak v zachování fagocytózy makrofágy, jednak v redukci tvorby prozánětlivých mediátorů. Dochází rovněž ke snížení tvorby volných kyslíkových radikálů a potlačení membránové exprese adhezivních molekul.
Fusafungin nemá embryotoxické účinky. Přípravek mohou užívat těhotné a kojící ženy.

Farmakokinetické vlastnosti

Předností lokální aplikace antibiotik při léčbě infekcí dýchacích cest je minimální systémová toxicita a vysoká koncentrace účinné látky přímo v místě infekce. Ve většině případů infekcí dýchacího ústrojí není při účinné terapii lokálním antibiotikem třeba podávat ještě antibiotika působící systémově.
U člověka po lokální aplikaci neproniká fusafungin do krevní plazmy. Po inhalaci se účinná látka hromadí na slizniční membráně, z organismu je vylučována vykašláváním a nosní sekrecí.

Indikace

Fusafungin se používá k lokální léčbě zánětů a infekcí sliznice dýchacích cest - rhinitis, sinusitis, rhinopharyngitis, pharyngitis, laryngitis, tonsillitis, stavy po tonzilektomii, tracheitis, bronchitis.
Při chřipce fusafungin zmírňuje příznaky provázející virová onemocnění: neprůchodnost nosu, rýmu, polykací obtíže, bolest v krku a chrapot.

Nežádoucí účinky

Bioparox je obvykle dobře snášen. Zřídka se mohou vyskytnout bukofaryngeální iritace a záchvaty kýchání. Jsou zpravidla přechodné a nevyžadují přerušení léčby. Především u pacientů s predispozicí byly po aplikaci fusafunginu zjištěny ojedinělé případy lokálních kožních reakcí či slizniční reakce, například mírný edém nebo rash.
Přípravek nesmí být podáván dětem mladším 30 měsíců (riziko laryngospasmu) a v případě známé nebo předpokládané alergie na účinnou látku (fusafungin) nebo pomocné látky.

Dávkování

Přípravek je určen pro inhalaci ústy a nosem. U pacientů s mnohočetně lokalizovanou infekcí je třeba současný dvojí způsob podání - inhalace ústy i nosem. Dávkování je stejné pro všechny indikace. Bioparox je možno podávat dětem starším než 30 měsíců, pokud jsou schopny spolupracovat při inhalaci.
Dospělí: obvyklé dávkování je každé 4 hodiny 4 vstřiky do každé nosní dírky a/nebo 4 vstřiky do úst. Děti starší 30 měsíců: obvyklé dávkování je každých 6 hodin 4 vstřiky do každé nosní dírky a/nebo 4 vstřiky do úst.
K dosažení maximálního a dlouhodobého účinku je třeba dodržovat dávkování a podávání přípravku 8 - 10 dní. Běžné léčení nepřesahuje 10 dnů, poté má být zvážena další léčba.


Poznámka:
Statut přípravku: léčivý přípravek, není vázán na lékařský předpis.
Úhrada z prostředků veřejného zdravotního pojištění: viz Číselník VZP.
Profil přípravku zpracován kolektivem autorů vedeným profesorem MUDr. Janem Švihovcem, DrSc., s využitím odborné literatury a SPC dle poslední revize.