Když před několika lety proběhlo na českých onkologických pracovištích první šetření mapující stav výživy onkologicky nemocných, nebyly výsledky zcela uspokojivé. Letos proběhlo další šetření, který provedla Pracovní skupina nutriční péče v onkologii při České onkologické společnosti (ČOS) a výsledky byly publikovány v rámci nedávné tiskové konference. Přinášíme základní informace.

Letošní průzkum proběhl 29. dubna v rámci Nutričního dne v onkologii na 42 pracovištích a obsáhl více než 2400 pacientů. Průzkum zorganizovala Pracovní skupina nutriční péče v onkologii při ČOS. Ačkoli podle předsedy České onkologické společnosti ČLS JEP prof. MUDr. Jiřího Vorlíčka, CSc., se toho od minulého průzkumu v letech 2010–2015 mnoho zlepšilo, „stále nejsme tam, kde bychom chtěli být. O tomto dluhu vůči našim pacientům víme, mluvíme o něm a posunujeme se dopředu. Kroky směřující ke zlepšení v této oblasti se začínají zúročovat a pracovišť s uceleným přístupem k výživě nemocných přibývá“.

Uvádíme v přehledu hlavní výsledky letošního průzkumu:

1/ více než polovinu onkologických pacientů ohrožuje během léčby podvýživa,
2/ téměř čtvrtina z nich se nachází ve středním až extrémním riziku malnutrice,
3/ u více než 27 % došlo k nechtěnému váhovému úbytku minimálně o 5 % během posledního půlroku od začátku léčby,
4/ téměř každý pátý pacient udává snížený příjem stravy na méně než polovinu běžně konzumovaného objemu.

Nutriční podpora sice tvoří pouhý zlomek nákladů na onkologickou léčbu, její význam je však obrovský. Nádorová kachexie a sarkopenie mají už v počáteční fázi onemocnění důsledky v podobě rizika selhání léčby, nižší pravděpodobnosti dosažení remise, nutnosti redukovat terapeutické dávky, zvýšeného výskytu komplikací, častějších nežádoucích účinků terapie a poklesu výkonnosti. To vše ústí ve zvýšenou mortalitu, přičemž ekonomicky náročná cílená léčba nemůže zcela naplnit svůj potenciál. Samotná sarkopenie pak představuje podstatný prediktivní a prognostický faktor, který podstatně ovlivňuje přežití bez progrese i celkové přežití.

Faktor, který může zmíněná rizika podstatně ovlivnit je cílevědomě a včas prováděná nutriční intervence, jejíž naléhavost zvyšuje fakt, že onkologický pacient je k omezení příjmu kvalitní potravy náchylný jak z povahy onemocnění, tak terapie. Jak zjitil uvedený průzkum, na některých pracovištích není zaměstnán nutricionista a nedochází ani ke spolupráci s externím nutricionistou. Pacienti sami leckdy podléhají názorům typu „nádor je možno vyhladovět“ a často se uchylují k rizikovým dietám. Nutricionista tedy mnohdy musí fungovat nejen jako ordinující zdravotník, ale spolu s lékaři zároveň jako bořič mýtů.

Pavel Tanev,
Edukafarm, Praha