23.5.2005 Steroly jsou nepostradatelnou složkou buněčných membrán jak u živočichů, tak u rostlin. Steroidní jádro je společné prakticky všem sterolům, jež se však podstatně liší strukturou postranních řetězců a v některých případech umístěním dvojných vazeb na steroidní jádro.
Celkem bylo identifikováno asi 40 druhů rostlinných sterolů (fytosterolů). Mezi nejčastější však patří beta-sitosterol, kampesterol a stigmasterol. Společné pro tyto tři typy rostlinných sterolů je chybění methylové skupiny na čtvrtém uhlíku. Saturací dvojné vazby na steroidním jádru vzniká analogická řada stanolů. V přírodě se stanoly vyskytují méně často než steroly. Již v roce 1950 bylo zjištěno, že fytosteroly mají schopnost snižovat koncentraci plazmatického cholesterolu tím, že redukují absorpci cholesterolu ze střeva kompeticí s cholesterolem o vazbu ve smíšených micelách. Saturovatelnost micel je omezená, a proto přidání rostlinných sterolů vede proporcionálně ke snížení koncentrace cholesterolu ve smíšených micelách a tím ke snížení absorpce cholesterolu střevem. Tento fenomén je v současné době využíván k dietní léčbě hypercholesterolémie. Přidání rostlinných sterolů nebo stanolů do diety redukuje vstřebávání cholesterolu ve střevě. Rostlinné steroly nevyvolávají aterogenezi (přestože jsou, podobně jako cholesterol, potenciálně aterogenní), protože se vstřebávají z potravy minimálně. Z přijatého množství, které při normální dietě činí 0,25 g, se může vstřebat okolo 5 % sitosterolu, 15 % kampesterolu a méně než 1 % dietních stanolů. Nejvyšší příjem dietních fytosterolů je pozorován u vegetariánů, kde může dosáhnout až 4 g denně. Avšak i z tohoto množství je resorbovaná frakce tak malá, že jedince neohrožuje. Resorbované fytosteroly se podobně jako cholesterol metabolicky transformují ve žlučové kyseliny, které se však svým detergentním účinkem i solubilitou liší od žlučových kyselin vznikajících z živočišných sterolů a cholesterolu. V přírodě se rostlinné steroly vyskytují ve volné i esterifikované formě. Pokud jsou v dietě obsaženy estery rostlinných sterolů, jsou ve střevě štěpeny na volný fytosterol a mastné kyseliny. Uvolněné fytosteroly snadno pronikají do micel, z nichž cholesterol vytěsňují, popřípadě brání vstupu cholesterolu do micel. Tímto způsobem rostlinné tuky - oleje obsahující estery fytosterolů - snižují významně absorpci cholesterolu přijímaného ve stravě a současně snižují účinnost enterohepatální cirkulace cholesterolu tím, že zamezují jeho zpětnému vstřebávání z gastrointestinálního traktu do portálního oběhu. Redukovaná absorpce cholesterolu snižuje plazmatické koncentrace cholesterolu navzdory tomu, že při snížené resorpci se cholesterol zvýšeně syntetizuje v játrech a dalších tkáních. Snížení resorpce cholesterolu se zmenšuje úměrně dávce fytosterolů v dietě až do 2 g fytosterolů a fytostanolů za den. Při dávkách fytosterolů nad 2 g již dávková závislost na snížení cholesterolu není pozorována. Účinnost fytosterolů na snížení resorpce tuku a cholesterolu z diety je tím menší, čím menší obsah tuku a cholesterolu je dietou přiváděn. Nejlepší účinek mají fytosteroly, které jsou podávány jako emulgované v tuku v potravě (margaríny), zatímco steroly podávané v kapslích nebo tabletách se jen nedokonale rozpustí v přijímané potravě a tím klesá jejich schopnost blokovat absorpci cholesterolu. Všeobecně stanoly zmenšují resorpci cholesterolu účinněji než steroly, jsou však dražší a výroba technologicky náročnější, a proto v komerčně dostupných dietních doplňcích převažují fytosteroly.
Určitou opatrnost vyvolává účinek fytosterolů na resorpci liposolubilních sloučenin. Větší randomizované studie ukázaly, že rostlinné steroly a stanoly snižují plazmatickou koncentraci beta-karotenu asi o 25 %, alfa-karotenu o 10 % a koncentrace vitaminu E o 8 %. Vzhledem k tomu, že v přirozených zdrojích potravy, které obsahují fytosteroly, je obvykle i zvýšený přívod beta-karotenu a tokoferolů, neprojeví se toto snížení deficitem v organismu. Plazmatické koncentrace vitaminu D zůstávají při zvýšeném příjmu fytosterolů a fytostanolů neovlivněny.
Dietetika a potravní doplňky obohacené steroly v celkové dávce kolem 3 g denně snižují plazmatickou koncentraci celkového cholesterolu průměrně o 8 % a koncentraci LDL-cholesterolu až o 13 %. Toto snížení je velmi významné i ve srovnání s účinnými hypolipidemiky, přičemž fytosteroly jsou oproti moderním hypolipidemikům výrazně levnější. Na našem trhu jsou dostupné doplňky stravy (např. Bakol) a modifikované pokrmové tuky s obsahem fytosterolů.
Dosavadní zkušenosti i klinické studie ukazují, že použití fytosterolů a fytostanolů ve stravě je bezpečným a účinným terapeutickým prostředkem adjuvantním k farmakoterapii jak statiny, tak fibráty i vhodným samostatným dietetickým opatřením při dietě se sníženým obsahem cholesterolu.

Podpořeno grantem IGA MZ ČR NB/7589-3.

Literatura
1. Hendriks HFJ, Westrate JA, van Vliet T, Meijer GW. Spreads enriched with three different levels of vegetable oil sterols and the degree of cholesterol lowering in normocholesterolaemic and mildly hypercholesterolaemic subjects. Eur J Clin Nutr 1999;53:319-327.
2. Miettinen TA, Pusska P, Gylling H, Vanhanen H, Vartianen E. Reduction of serum cholesterol with sitostanol-ester margarine in a mildly hypercholesterolemic population. N Engl J Med 1995;333:1308-1312.
Hallikainen MA, Uusitupa MI. Effects of 2 low-fat stanol ester-containing margarines on serum cholesterol concentrations as part of a low-fat diet in hypercholesterolemic subjects. Am J Clin Nutr 1999;69:403-410.
4. Law M. Plant sterol and margarines and health. BMJ 25 2000;320:861-864.
5. Jones PJ, Raeini-Sarjaz M, Jenkins DJ, et al. Effects of a diet high in plant sterols, vegetable proteins, and viscous fibers (dietary portfolio) on circulating sterol levels and red cell fragility in hypercholesterolemic subjects. Lipids 2005;40:169-174.
6. Fernandez ML, Vega-Lopez S. Efficacy and safety of sitosterol in the management of blood cholesterol levels. Cardiovasc Drug Rev 2005;23:57-70.
7. Yang C, Yu L, Li W, Cohen CJ, Hobbs HH. Disruption of cholesterol homeostasis by plant sterols. J Clin Invest 2004;114:813-822.