26.1.2010
V klinických studiích se prokázalo, že vysoký příjem omega-3 mastných kyselin snižuje riziko kardiovaskulárních příhod. V nové studii autoři zjišťovali, zda kromě antiaterosklerotického působení existuje ještě další mechanismus této ochranné funkce omega-3 mastných kyselin: jejich vztah k rychlosti buněčného stárnutí.
Studie byla publikována v časopise Journal of American Medical Association (2010;303:250-257). Autoři vycházeli ze známé skutečnosti, že buněčné stárnutí souvisí s délkou tzv. telomer, sekvencí DNA umístěných na koncích chromozomů. Tyto telomery se zkracují s každým dělením buňky a jejich délka koreluje s biologickým věkem. Podle tzv. teorie spotřebování telomer je jejich zkracování jednou ze základních příčin stárnutí buněk. Chromosomy jsou při malé délce telomer nedostatečně chráněny, jsou náchylné k mutacím a po určitém počtu mitotických dělení se telomery zkrátí natolik, že to znemožní další buněčná dělení. Tím lze vysvětlit rostoucí morbiditu a mortalitu se stoupajícím věkem.
Dřívější výzkum ukázal souvislost krátkých telomer a kardiovaskulární morbidity a mortality. Bylo také prokázáno, že vysoký příjem omega-3 mastných kyselin snižuje riziko kardiovaskulárních příhod a předpokládá se, že toto působení je zprostředkováno kromě antiaterosklerotického účinku ještě jinými mechanismy. Autoři nové studie zkoumali, zda existuje souvislost mezi příjmem omega-3 mastných kyselin a zkracováním telomer. Použili data získaná v Heart and Soul Study (prospektivní kohortové pětileté studie, která se původně zabývala vlivem psychosociálních faktorů na výskyt kardiovaskulárních příhod u pacientů se stabilní ischemickou chorobou srdeční), hodnotili změnu délky telomery v leukocytech v průběhu pětiletého sledování ve vztahu k výchozí hladině omega-3 mastných kyselin (kyseliny dokosahexaenové [DHA] a eikosapentaenové [EPA]).Do hodnocení bylo zařazeno 608 pacientů se stabilní ischemickou chorobou srdeční (ICHS).
Výsledky ukázaly, že účastníci s nejnižší hladinou omega-3 mastných kyselin (tj. pacienti jejichž hladina těchto kyselin byla při statistickém rozdělení v nejnižším kvartilu) se vyznačovali nejrychlejším zkracováním délky (zkrácení telomery poměru délky telomery k délce „single copy“ úseku genu během 5 let o 0,13 jednotek /telomere-to-single-copy gene ratio [T/S] units/; 95% CI, 0,09-0,17), zatímco pacienti v nejvyšším kvartilu hladiny omega-3 mastných kyselin se vyznačovali nejpomalejším zkracováním telomery v průběhu pěti let sledování (0,05 T/S jednotek; 95% CI, 0,02-0,08). Rozdíl byl statisticky významný. I po vyloučení vlivu dalších faktorů, které mohly sledované parametry ovlivnit, zůstal popsaný vliv hladiny omega-3 mastných kyselin na rychlost zkracování telomery významný.
U pacientů se stabilní anginou pectoris tedy hladina omega-3 mastných kyselin negativně koreluje s rychlostí zkracování telomery - markeru biologického stárnutí: vyšší hladina je spojena s pomalejším zkracováním telomery. Zvyšování hladiny omega-3 mastných kyselin podle autorů studie zpomaluje biologické stárnutí buněk a snižuje tím i míru ohrožení organismu zvýšenou morbiditou a mortalitou. Autoři upozorňují na observační charakter této studie a poukazují na nutnost dalšího výzkumu, který by uvedené předpoklady potvrdil.
Tato studie potvrzuje význam dostatečného příjmu omega-3 mastných kyselin (např. ve formě tuku mořských ryb či suplementace DHA a EPA) pro snižování kardiovaskulárního rizika, a ukazuje, že kromě antiaterosklerotického účinku působí omega-3 mastné kyseliny protektivně ještě prostřednictvím zpomalování buněčného stárnutí.
-----
