25.12.2008 Sartany (blokátory AT1 receptorů pro angiotenzin II) mají pevné místo v terapii hypertenze. Užívají se jak v monoterapii, tak v kombinaci, například s diuretiky. Protože léčba hypertenze bývá dlouhodobá, je důležitá bezpečnost používaných léčiv. V časopise Blood Pressure byla publikována metaanalýza 50 studií zaměřených na bezpečnost podávání telmisartanu v monoterapii a v kombinaci s hydrochlorothiazidem.

Telmisartan je kompetitivní antagonista angiotenzinu II na AT1-receptorech; snižuje krevní tlak účinkem na systém renin-angiotenzin-aldosteron.  Vytěsňuje angiotenzin II z jeho vazebného místa na receptoru AT1, který odpovídá za hypertenzní působení angiotenzinu II a tím inhibuje zvýšení krevního tlaku vyvolané angiotenzinem II.  Inhibiční účinek přetrvává déle než 24 hodin. Plazmatické hladiny aldosteronu se podáváním telmisartanu snižují. U pacientů s hypertenzí snižuje telmisartan jak systolický, tak i diastolický krevní tlak bez ovlivnění tepové frekvence.

Hydrochlorothiazid je thiazidové diuretikum, působící diureticky a antihypertenzivně především snížením reabsorpce natria a chloridů v distální části nefronu. Kombinace telmisartanu a hydrochlorothiazidu má aditivní antihypertenzní účinek.

Na výskyt nežádoucích účinků telmisartanu a jeho kombinace s hydrochlorothiazidem se zaměřili autoři uvedené metaanalýzy, do které bylo zařazeno 30 dvojitě slepých a 20 otevřených studií - tedy celkem 50 klinických studií, do kterých bylo zařazeno více než 16000 pacientů, kteří užívali telmisartan jako monoterapii v dávce 10-160 mg, nebo kombinaci telmisartanu (v dávce 10-160 mg) a hydrochlorothioazidu (v dávce 6,25-25 mg), nebo placebo. Byla sledována incidence nežádoucích účinků.

Analýza výsledků jednotlivých studií ukázala, že nežádoucí účinky se ve dvojitě zaslepených studiích objevily ve skupině placeba u 2,73 pacientů/rok; ve skupině monoterapie temisartanem u 2,03 pacientů ročně a při léčbě kombinací telmisartan plus hydrochlorothiazid u 2,0 pacientů/rok. V otevřených studiích byl výskyt nežádoucích účinků následující: při monoterapii telmisartanem v průměru u 0,65 pacientů/rok a při kombinaci telmisartan plus hydrochlorothiazid u 0,70 pacientů/rok.

Mezi nejčastější  vedlejší účinky patřily závratě a bolesti hlavy. Jejich výskyt se mezi jednotlivými skupinami statisticky nelišil. Hyperurikémie a hypokalémie spojená s léčbou se vyskytla u méně než 0,1% pacientů, léčených kombinací telmisartan plus hydrochlorothiazid. Pokud jde o přerušení léčby pro nežádoucí příznaky, došlo k ní u 4,6% případů (placebo), 4,5% (telmisartan), 4,7% (kombinace telmisartan a hydrochlorothiazid). Rozdíly mezi skupinami nebyly významné.

Autoři metaanalýzy na závěr metaanalýzy konstatují, že výskyt nežádoucích účinků se při léčbě telmisartanem v monoterapii nebo kombinaci s hydrochlorothiazidem neliší od placeba a že jde o velmi dobře tolerovanou, bezpečnou léčbu u pacientů v širokém věkovém rozmezí.

V ČR jsou registrovány tyto přípravky s obsahem telmisartanu: monokomponentní - Micardis, Pritor, Kinzalmono; kombinace telmisartan+hydrochlorothiazid - MicardisPlus, PritorPlus, Kinzalkombi.
-----

Schumacher  H, Mancia G. The safety profile of telmisartan as monotherapy or combined with hydrochlorothiazide: A retrospective analysis of 50 studies.  Blood Pressure 2008;17:32-40.